Hnidousy

Hnidousy
Typická nízká zástavba Švermova, vzadu Hnidousy
Typická nízká zástavba Švermova, vzadu Hnidousy
Lokalita
Charakter část města
Obec Kladno
Okres Kladno
Kraj Středočeský kraj
Historická země Čechy
Stát ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 426 (2021)[1]
Katastrální území Hnidousy (2,76 km²)
PSČ 273 09
Počet domů 519 (2021)[2]
Hnidousy
Hnidousy
Další údaje
Kód ZSJ 164551
multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hnidousy jsou bývalá obec a současné katastrální území, jedna z částí Švermova, který je součástí Kladna.

Název

Jméno Hnidousy znamená ve staročeštině „ves hnidousů“, tj. lidí hnidovatých, majících hnidy. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: Hniduz (1282), Hnydus (1338), v Hnidusiech (1432) a Hnidausy (1615).[3]

Historie

První písemná zmínka o Hnidousech pochází z roku 1282, kdy vesnice patřila vyšehradské kapitule. V první polovině čtrnáctého století byla částí manské soustavy hradu Křivoklát a prvním doloženým hnidouským manem byl roku 1338 Gotfrýd z Hnidous.[4] Jiným manem byl v roce 1407 Dobeš z Hnidous.[5] Některý z manů ve vsi během čtrnáctého století založil tvrz, doloženou poprvé v roce 1414, kdy ji Slavibor z Hnidous prodal Janu Skopcovi z Kralovic.[4] V roce 1432 tvrz patřila Janu Špatkovi. Ten ji udržel i poté, co statek v roce 1434 připadl králi Zikmundovi, který jej daroval Janovi z Schonsee. Jan Špatka poté Hnidousy v roce 1456 prodal Jindřichovi z Malíkovic. V následujících desetiletích byla vesnice rozdělena mezi několik majitelů, přičemž v roce 1472 patřil díl se tvrzí Janu Hochovi.[5]

V roce 1570 statek získal Albrecht Pětipeský z Chýš a nejspíše nechal tvrz přestavět v renesančním slohu. Jeho příbuzní vesnici vlastnili do roku 1613, kdy ji pro dluhy[5] prodali Žďárským ze Žďáru. Tvrz zpustla v průběhu třicetileté války. Na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století byla přestavěna na sýpku, ale ta byla v první polovině devatenáctého století zbořena.[4]

Obecní správa

Při sčítání lidu v roce 1869 byly osadou obce Vinařice v okrese Slaný. Do roku 1949 byly Hnidousy a sousední Motyčín samostatnými obcemi s vlastními školami a obchody. Tehdy byly sloučeny v obec Švermov, která byla roku 1968 povýšena na město. Samotný Švermov se stal 1. ledna 1980 součástí Kladna.[6]

Společnost

V Hnidousích je sokolovna, působil zde fotbalový klub SK Hnidousy, do současnosti působí fotbalový klub TJ Baník Švermov.

Osobnosti

Pamětní deska na rodném domě Františka Kouckého

V roce 1894 se zde narodil František Koucký, od 17 let námořník a kuchař rakousko-uherského válečného loďstva. Dne 11. května 1918 byl popraven v chorvatské Pule za účast na vzpouře námořníků v boce Kotorské. Pamětní deska byla odhalena za účasti deseti tisíc lidí na sokolovně v Hnidousích, připomíná jej pomník v Hnidousích i válečný hrob na hřbitově námořníků v Pule.

Místním rodákem je také Bedřich Švestka (1912–1990), rektor Univerzity Karlovy v době normalizace, akademik, lékař, poslanec, diplomat a vysokoškolský pedagog.

Reference

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. Heslo Hnidousy, s. 576. 
  4. a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Hnidousy – tvrz, s. 137. 
  5. a b c SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VIII. Rakovnicko a Slánsko. Praha: František Šimáček, 1891. 353 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze na Tachlovsku, s. 294. 
  6. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-11-10]. S. 143, 347, 569. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj