Kostel svatého Jakuba Staršího (Želnava)

Kostel svatého Jakuba Staršího
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Jihočeský
Okres Prachatice
Obec Želnava
Souřadnice 48°48′47,72″ s. š., 13°57′51,79″ v. d.
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze českobudějovická
Vikariát prachatický
Farnost Volary
Status filiální kostel
Zasvěcení Jakub Starší
Architektonický popis
Stavební sloh baroko
Specifikace
Délka 22,2 m
Šířka 11,0 m
Umístění oltáře východ
Další informace
Adresa Želnava, ČeskoČesko Česko
Kód památky 41672/3-3936 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Jakuba Staršího v Želnavě je barokně přestavěný gotický kostel chráněný jako kulturní památka České republiky.[1] Je filiálním kostelem římskokatolické farnosti Volary, do konce roku 2019 byl farním kostelem zrušené farnosti Želnava.[2][3] Součástí této kulturní památky je hřbitov obehnaný ohradní zdí.[1]

Historie

První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1395, kdy byla Želnava po vleklém sporu s vyšehradským proboštstvím navrácena do majetku zlatokorunského kláštera.[4] Z tohoto gotického období se nejspíš zachovala pouze dolní část kostelní věže.[1] V roce 1686 byla přistavěná sakristie[4] a o dva roky později zvýšená věž.[1] V letech 1708–1712 byl kostel barokně rozšířen a přestavěn při zachování původních dispozičních prvků, byla zvětšená okna a zvýšená věž. Vysvěcení novostavby proběhlo dne 19. února 1713 českokrumlovským prelátem Siegmundem Hübnerem.[4][5] V roce 1772 došlo k dalšímu zvýšení věže, v roce 1892 byl opraven strop lodi, krovy a kostel byl odvodněn, o deset let později byly ve věži postaveny schody k druhé empoře.[1][4][6]

Architektura

Kostel je orientovaná jednolodní stavba s pětibokým presbytářem, k jehož jižní straně přiléhá sakristie, západnímu průčelí předstupuje hranolová věž s valeně zaklenutým podvěžím a krytým bočním schodištěm, k jižní straně lodi přisedá plochostropá předsíňka. Loď kostela je plochostropá se štukovým zrcadlem, 14,3 metry dlouhá a 11 metrů široká, v její západní části je vzácně dochovaný patrový dřevěný kůr nesený dvěma dřevěnými sloupy. Starší spodní kruchta má trámovou podlahu a vzedmutou poprseň s letopočtem 1834.[5] Presbytář, hluboký 7,9 metrů a 7,3 metry široký, je zaklenut valenou klenbou s výsečemi, sakristie má klenbu křížovou.[4][6] Fasády kostela jsou hladké, zdobená jsou pouze nároží barevně zvýrazněnou bosáží, interiér je osvětlen obdélnými okny se segmentovým záklenkem a štukovými šambránami. Střecha lodi je sedlová, sakristie pultová s oplechovaným sanktusníkem, věž má střechu stanovou.[1]

Zařízení

Hlavní oltář svatého Jakuba portálového typu se sloupy s tordovanými dříky je z roku 1724,[5] jeho malířská i sochařská výzdoba je však mladší. Protějškové sochy svatého Petra a Pavla na konzolách presbytáře jsou torzem dvanácti soch apoštolů z druhé poloviny 17. století,[4] při severní straně presbyteria je sochařský oltář svatého Jana Nepomuckého. Sochařskou výzdobu mají i protějškové oltáře v lodi, kopie pozdně krásnoslohé sochy Madony z druhé čtvrtiny 15. století zdobí severní oltář. Z kostela pochází i gotický deskový obraz zvaný „Klanění králů ze Želnavska“, z doby okolo roku 1420, který je uložen ve sbírkách Národní galerie v Praze.[6][5] Žulová křtitelnice s letopočtem 1723 má dřevěné vyřezávané víko, kazatelna z druhé poloviny 17. století je zdobená obrazy západních církevních otců. U vchodu do sakristie je v dlažbě 1,5 metru dlouhý žulový náhrobní kámen z roku 1727, druhý náhrobník faráře Bartoloměje Jana Kernstoka při epištolní straně lodi nese letopočet 1693. Ze čtyř zvonů zmiňovaných v roce 1918[4] se dochoval jediný z roku 1624 či 1644, který byl ulit zvonařem Heinrichem Ableitnerem z Pasova.[5] Varhany z roku 1811 od varhanáře Franze Jentschke s jedním manuálem a dvanácti rejstříky nahradily starší nástroj z roku 1727.[7]

Hřbitov

Na počátku 80. let 20. století se zrodila myšlenka přeměnit některý z venkovských hřbitovů na sbírku umělecké sepulkrální litiny. Pro její realizaci byl vybrán právě želnavský hřbitov s více než dvěma sty litinových křížů a plastik. Projekt realizovaný od roku 1981 postupně přeměnil neudržovaný hřbitov (původní obyvatelstvo bylo po roce 1945 vysídleno) ve sbírku umělecké náhrobní litiny, která byla konzervována a doplněna svozy z okolních hřbitovů.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f Kostel sv. Jakuba. Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ Filiální kostel sv. Jakuba Staršího. Katalog diecéze českobudějovické [online]. Biskupství českobudějovické [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ Římskokatolická farnost Želnava: Úplný výpis z Rejstříku evidovaných právnických osob - výmaz z evidence. Databáze Ministerstva kultury ČR [online]. MK ČR [cit. 2025-06-20]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g MAREŠ, František; SEDLÁČEK, Jan. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. XLI. Politický okres Krumlovský. Svazek první: Okolí Krumlova.. V Praze: Nákladem Archaeologické kommisse při České akadamii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1918. 484 s. Dostupné online. S. 468–476. 
  5. ↑ a b c d e PULKRÁBEK, Jaroslav. Kostely vikariátu: Želnava. S. 14–18. Sv. Jan Prachatický [online]. 2012-05 [cit. 2025-06-21]. Čís. 9, s. 14–18. PDF online. 
  6. ↑ a b c POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. Díl 4. T–Ž. Praha: Academia, 1982. 640 s. S. 418. 
  7. ↑ Želnava (Salnau). Varhany a varhanáři v České republice [online]. Štěpán Svoboda [cit. 2025-06-21]. Dostupné online. 
  8. ↑ ŠERÁK, Martin. Umělecká litina na želnavském hřbitově. Památky a příroda: časopis státní památkové péče a ochrany přírody. Praha: Panorama, 1984, roč. 9, čís. 2, s. 94–95. ISSN 0139-9853. 

Související články

Externí odkazy

Zdroj