Kostel Narození Panny Marie (Doksany)

Kostel Narození Panny Marie; v Doksanech
	Kostel Narození Panny Marie v Doksanech
Místo
Stát	Česko
Kraj	Ústecký
Okres	Litoměřice
Obec	Doksany
Souřadnice	50°27′19,04″ s. š., 14°9′32,91″ v. d.
Základní informace
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	litoměřická
Vikariát	litoměřický
Farnost	Doksany
Status	farní kostel
Užívání	bližší informace:; o bohoslužbách; o Noci kostelů
Současný majitel	Královská kanonie premonstrátů na Strahově
Zasvěcení	narození Panny Marie
Architektonický popis
Architekt	zřejmě Tomáš Haffenecker (přestavba 1710–1720)
Stavební sloh	románský sloh a baroko
Typ stavby	trojlodní bazilika
Výstavba	1710–1720
Specifikace
Délka	lodi 60 m; kruchty 17 m; kněžiště 21 m
Šířka	kněžiště 8 m
Výška	hlavní a příčné lodi 13 m; postranní lodi něco přes 6 m
Umístění oltáře	na východ
Stavební materiál	kámen, cihly
Další informace
Adresa	Doksany 1
Oficiální web	stránky farnosti
Kód památky	20225/5-1994 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Klášter Doksany)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Narození Panny Marie v Doksanech je klášterní kostel s unikátní románskou kryptou, v níž byla pohřbena zakladatelka kláštera^[1] česká kněžna Gertruda Babenberská, manželka Vladislava II. Je chráněn spolu s celým rozlehlým komplexem budov doksanského kláštera jako kulturní památka České republiky.^[2]

Historie

V klášteře byly vychovávány dcery z významných šlechtických rodů, mezi nimiž byla i sv. Anežka Česká. Svatyně je původně románskou bazilikou z doby kolem roku 1200, která byla v letech 1710–1720 patrně Thomasem Haffeneckerem přestavěna.^[1] V roce 1718 se díky novým omítkám změnil vnější vhled kostela, ale také v této době byla vztyčena kopule nad křížením a vystavěna věž ve východním závěru. Při stavbě kopule je T. Haffenecker dokonce konkrétně uveden. Doplňkovou štukovou dekoraci provedl roku 1720 Rochus Bayer a fresky na starozákonní témata namaloval v letech 1720–1732 Jan Hiebel. V roce 1774 doplnil kostel oltářní architekturou mramorář František Lauermann, který zhotovil i další oltáře roku 1777, kdy současně do kostela dodal obrazy Ludvík Kohl.^[3]

Program záchrany architektonického dědictví

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995–2014 na opravu památky čerpáno 6 700 000 Kč.^[4]

Čerpané finanční prostředky (v tisících Kč)
rok	1996	1997	1998	1999
částka	1 800	1 100	2 800	1 000

Architektura

Exteriér

Jedná se na trojlodní baziliku^[1] s příčnou lodí^[5] s přilehlými kaplemi.^[1] V západním průčelí jsou dvě čtyřboké věže, které byly zvýšené v roce 1729. Při závěru obdélného presbytáře se nachází další věž z roku 1718. V západní části stavby pod terénem je románská krypta. Nad křížením hlavní a příčné lodi je barokní kupole. V čelech příčné lodi jsou románské apsidy. Mezi příčnou lodí a presbytářem jsou malé kaple s dalšími apsidami.^[5]

V románské kryptě z počátku 13. století, která byla renovována v roce 1889, jsou čtyři řady románských sloupků a pilířků s válcovitými, polygonálními i zdvojenými dříky a hlavicemi různých tvarů, dva svazkové pilíře, původní křížové klenby mezi kamenným půlkruhovými pásy a schodiště v síle zdi.^[5] Nad kryptou je umístěn kůr, původně empora konventu premonstrátek, která je přístupná právě schodištěm v tloušťce zdiva. Tak jako to bylo i v jiných klášterech, i doksanské sestry se musely usilovně bránit kontaktu s laickým světem, což se jim v běžném dni umožňovalo pouze separovanou tribunou.^[3] Kostel si zachoval románskou dispozici. Uvnitř mezi hlavní a jižní lodí je románský pilíř, zevně a jižní apsidě příčné lodi je románské okénko. Na severní apsidě zbytek románských vysokých slepých arkád a vedle do severní boční lodi románský portál s akantovým ornamentem v profilované archivoltě a se zbytky sloupků v ústupkovém ostění.

Naproti do jižní lodi vede barokní kamenný portál bohatých tvarů s oválným oknem v supraportě. V jižní kapli u kruchty je dvouramenné barokní schodiště s balustrovým zábradlím. Na klenbě je fresková malba ze 16. století.^[5]

Interiér

Vnitřek kostela je barokně upraven. Jsou zde vysoké pilastry^[5] a četné štukové doplňky od R. Bayera^[1] z roku 1720. Na valené klenbě s lunetami mezi pásy jsou štukové rámy^[5] s freskami J. Hiebela^[1] z období kolem roku 1721–1722. V presbytáři se nacházejí postavy a výjevy ze Starého zákona, jako je např. Ruth s klasem, David a kmen Jesse, nebo Šalomoun na trůně. V kupoli je vymalované nebe s anděly, Bohem Otcem a starozákonními postavami: Davidem, Mojžíšem a Josefem. V hlavní lodi jsou výjevy z Mariánské legendy. V příčné lodi jsou vymalovány perspektivní pohledy do iluzívních kupolí. V kaplích při presbytáři je vymalována oslava sv. Jukunda a sv. Jukundy. V severní boční lodi je zobrazena loď na moři a v kapli při kruchtě oslava sv. Jana Nepomuckého. V jižní boční lodi je vymalována Panna Maria v oblacích. Kruchta a empory v chóru i v příčné lodi mají zvlněné poprsníky se štukovými ornamenty a dřevěné mříže velmi bohatě řezané s plastickými doplňky.^[5]

Vybavení

V presbytáři se nachází barokní hlavní oltář od F. Preisse z roku 1703.^[1] Jedná se o mohutnou portálovou architekturu se dvěma bočními průchody, čtyřmi sloupy a velikými sochami sv. Víta, sv. Augustina, sv. Norberta a sv. Václava. V horní části se nacházejí další plastiky: sv. Prokop, sv. Vojtěch, andělé a zobrazení Nejsvětější Trojice. Titulní obraz Narození Panny Marie^[5] a oválný obraz Nanebevzetí Panny Marie v nástavci jsou dílem Petra Brandla.^[1] Po stranách oltáře jdou dva barokní dřevěné reliéfy Nesení kříže a Ukřižovaný pocházející ze 17. století. Pontifikální barokní křeslo s řezanými nohami pochází z období kolem roku 1720–1730. Šest chórových lavic, z toho dvě třísedadlové a čtyři dvousedadlové jsou barokní s letopočtem 1723. Jsou bohatě řezané s pilastry, vázami, anděly a ornamentem akantu s pentlí. Barokní tepané mříže z 1. poloviny 18. století jsou opatřené akantem a páskou. V hlavní lodi se nachází barokní kazatelna z období kolem rok 1720-1730. Řečniště s točenými sloupky je doplněno plastikami andílků a řezbami akantu s pentlí. Křtitelnice je kamenná s profilovaným balustrovým dříkem a mušlovitou nádrží. Na dřevěné víku se zde nacházejí festony, voluty a plastika sv. Jana Křtitele. Cínová mísa křtitelnice nese letopočet 1788.^[5]

V příčné lodi při triumfálním oblouku jsou dva pozdně barokní oltáře z roku 1774 zasvěcené sv. Vavřinci a sv. Josefovi od F. Lauermanna. Oba jsou portikového typu se dvěma sloupky a čtyřmi pilastry. U každého jsou dvě zlacené sochy: sv. Gertrudy a bl. Bronislavy, a sv. Hermanna a sv. Jakuba. Oba titulní obrazy: Upálení sv. Vavřince a Sen sv. Josefa jsou dílem L. Kohla z roku 1773. Na oltáři sv. Josefa dole se nachází ještě malý obraz Madony na dřevěné destičce z roku 1711. V apsidách příčné lodi jsou dva oltáře zasvěcené sv. Norbertu a sv. Augustinovi. Jsou pozdně barokní z roku 1777, a jsou dílem F. Leuermanna. Oba oltáře jsou portikového typu, stejně jako předešlé, se zlacenými sochami sv. Kateřiny, sv. Barbory, sv. Markéty a sv. Ludmily, a s plastikami andělů. Nad titulními obrazy z období kolem roku 1700^[5] od Jana Kryštofa Lišky^[1] jsou v nástavcích ještě další obrazy sv. Mikuláše a sv. Vojtěcha.^[5]

Na západních stěnách příčné lodi jsou dva barokní náhrobníky z roku 1729 s obelisky pod baldachýny a s plastikami. V severním křídle je postava biskupa Jindřicha Břetislava s andílkem, v jižním křídle kněžny Gertrudy s poprsím sv. Ludmily. Naproti na východních stěnách příčné lodi jsou barokní štukové kartuše z roku 1721 se znaky probošta a konventu. Po jejich stranách jsou vždy dvě polychromované, zlacené a stříbřené sochy církevních otců. Mřížové dvéře v jižním a severním křídle příčné lodi jsou barokní z 1. třetiny 18. století. V apsidách jsou malované mřížové dvéře s letopočtem 1777. V bočních kaplích po stranách presbytáře je po dvou barokních oltářích ze 2. čtvrtiny 18. století. V každé kapli je jeden oltář hlavní, který má točité sloupky s plastickými doplňky, a jeden boční oltář s pilastrovou edikulou. V jižní kapli se nacházejí ostatky sv. Jukunda ve skleněné rakvi s chronogramem 1733^[5] a gotická dřevěná polychromovaná plastika Madony s dítětem z počátku 15. století. Po roce 1711 byla přestěhována do hřbitovního kostela sv. Petra a Pavla, ale v období přelomu 20. a 21. století se vrátila náhradou za ukradenou Madonu doksanskou.^[1] V severní kapli jsou ostatky sedící sv. Jukundy z 18. století. U hlavního oltářiku jsou dvě bílé barokní sochy a malá dřevěná plastika sv. Jana Nepomuckého. Poblíž jižního vstupu do kostela jsou polychromované sochy Krista na kříži a sv. Dismase. Jedná se o barokní dílo z 1. poloviny 18. století. Před sakristií je románský kamenný krakorec s motivem lví hlavy a část románské palmetové hlavice. V sakristii je zčásti vykládaná barokní skříň na liturgická roucha z 18. století. Na klenbě v sakristii je fresková malba sv. Norberta, signovaná „Hiebel pinx. 1732“. Na stěnách lodi, presbytáře i příčné lodi je celkem devět barokních obrazů ze života sv. Norberta z 18. století. Dalších 37 obrazů různých námětů a úrovně, většinou barokních ze 17.-18. století, byly přivezeny ze Strahovského kláštera.^[5]

Čtyři barokní zpovědnice jsou trojosé. Dvě z nich jsou s plastikami sv. Petra a sv. Marie Magdalény z počátku 18. století. Druhé dvě zpovědnice s letopočtem 1708 jsou s plastikami Ztraceného (marnotratného) syna a podobným kajícím motivem. Na kruchtě jsou barokní varhany z 1. poloviny 18. století s velmi bohatými řezbami a plastickými doplňky. Barokní lavice s oddělenými sedadly pocházejí z 1. poloviny 18. století. Jsou bohatě řezané.^[5]

Galerie

Barokní křtitelnice
Interiér krypty
Nové varhany v původní barokní skříni
Výzdoba kopule
Obrazy Petra Brandla na hlavním oltáři
Kazatelna a postranní oltář

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky. Praha: Soukup & David, 2002. 308 s. ISBN 80-7011-708-7. S. 50.
↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-10-09]. Identifikátor záznamu 131042 : Klášter Doksany. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
↑ ^a ^b VLČEK, Pavel; SOMMER, Petr; FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997. 784 s. ISBN 80-85983-17-6. Kapitola Doksany (Litoměřice), s. 214–215.
↑ MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 98–99.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech A/J. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Kapitola Doksany /Litoměřice/, s. 283–287.