Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Vojslavice)

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Obec Vojslavice
Souřadnice
Základní informace
Církev římskokatolická
Diecéze královéhradecká
Vikariát humpolecký
Farnost Vojslavice
Status farní kostel
Zasvěcení Nanebevzetí Panny Marie
Datum posvěcení 26. září 1723
Světitel Jeroným Hlína
Další informace
Kód památky 21084/3-3342 (PkMIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je farní a poutní kostel ve Vojslavicích. Po přestavbě v první polovině 18. století byl slavnostně vysvěcen dne 26. září 1723 opatem premonstrátského kláštera v Želivě Jeronýmem Hlínou.

Stavební popis kostela

Historická fotografie kostela, cca 1925

Kostel je jednolodní stavba s přistavěnou trojboce uzavřenou sakristií a s hranolovou věží.[1] Plány na stavbu, resp. přestavbu, kostela původně zpracoval architekt Jan Blažej Santini-Aichel, ale k realizaci dodnes dochovaného projektu nedošlo a současná podoba kostela Santiniho projektu neodpovídá. Při stavbě byly použity stavební prvky z původního gotického kostela, který byl přestavován v roce 1670 a který v roce 1680 vyhořel.[2][3]

Interiér kostela

Oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie od Josefa Stamice (1719–1791).[1] V kostele je cyklus fresek z let 1740–1743, jejichž autorem je Siard Nosecký.[3][4] V zasklené rokokové skříňce se stříbrným reliéfem Uzdravení nemocného je soška Madony s Ježíškem držícím v ruce zeměkouli, kterou kostelu věnoval želivský opat Daniel Schindler; soška je kopií sošky Panny Marie Foyenské.[3]

Reference

  1. a b Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek IV. T/Ž. Praha: Academia, 1982. 640 s. S. 264–265. 
  2. Vojslavice: Kostel Nanebevzetí Panny Marie [online]. Putování za Santinim [cit. 2020-12-17]. Dostupné online. 
  3. a b c BOHÁČ, Zdeněk. Poutní místa v Čechách. 1. vyd. Praha: Debora, 1995. 286 s. ISBN 80-85923-07-6. 
  4. kostel Nanebevzetí Panny Marie [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-12-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj