Kostel Božího Spasitele (Podbořany)

Kostel Božího Spasitele; v Podbořanech
	Kostel Božího Spasitele
Místo
Stát	Česko
Kraj	Ústecký
Okres	Louny
Obec	Podbořany
Souřadnice	50°13′34,71″ s. š., 13°24′30,29″ v. d.
	Podbořany Podbořany, Česko
Základní informace
Církev	československá husitská
Diecéze	pražská
Vikariát	lounský
Farnost	náboženská obec CČSH v Podbořanech
Současný majitel	Náboženská obec Církve československé husitské v Podbořanech
Architektonický popis
Architekt	Victor Schwerdtner
Stavební sloh	novorománský
Výstavba	1902
Další informace
Adresa	Husova 37, 441 01 Podbořany
Ulice	Husova a Bedřicha Smetany
Oficiální web	http://husiti-podborany.hys.cz/
Kód památky	101313 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Božího Spasitele v Podbořanech je novorománský kostel postavený v roce 1902 německými luterány. Od roku 1945 jej spravuje Husův sbor Podbořany. Kostel je kulturní památkou.

Historie

Evangelický kostel

Protestantismus v Podbořanech zcela vymizel v době po Bitva na Bílé hoře (1620). Ještě v roce 1864 se k protestantskému vyznání v celém soudním okrese Podbořany hlásilo pouhých 11 osob. Dva protestanti žili tehdy v Blšanech a ve Vroutku, po jednom v Podbořanech, Kašticích, Libořicích, Nepomyšli, Očihovci, Oplotech a Železné. Evangeličtí věřící (augsburské konfese) na Podbořansku podléhali superintendentuře pro Čechy se sídlem v Opatovicích na Čáslavsku, a pastorátu v severočeských Teplicích. Věřící kalvínského vyznání české superintendentuře (helvetské konfese) v Čermné na Lanškrounsku a seniorátu i pastorátu v Nebuželích u Mělníka.

K určité kvantitativní proměně náboženských poměrů došlo až po vydání demokratické Ústavy v 60. letech 19. století a v souvislosti s přílivem několika rodin podnikatelů z Německa, které byly evangelického vyznání. Mezi nimi přední místo zaujímala rodina Martinova, zakladatelů porcelánky v Hlubanech. Tito nově příchozí se v 70. letech rozhodli spojit se svými spoluvěřícími v Žatci a založit kazatelskou stanici. Ta vzrostla do roku 1889 natolik, že byla 1. listopadu téhož roku povýšena na evangelickou filiální obec. První evangelický kostel v okolí byl dokončen 8. prosince 1898 v Žatci.

Evangelická obec v Podbořanech vzrostla postupně natolik, že se od žatecké oddělila a založila vlastní kazatelskou stanici. Na základě rozhodnutí okresní školní rady dostala k dispozici kreslírnu měšťanské školy ke konání prvních novodobých evangelických bohoslužeb v Podbořanech, které se zde konaly dne 7. května 1899. Jednalo se však o provizorium nepostačující narůstajícímu počtu věřících a obec začala pomýšlet na vybudování vlastního kostela. Za tímto účelem vznikl 16. února 1900 Německý evangelický spolek pro stavbu kostela. Již v listopadu téhož roku se mu podařilo zakoupit potřebný pozemek. Vlastní výstavba začala 13. května 1901, 6. června byl slavnostně položen základní kámen a již 9. listopadu 1902 mohl být kostel vysvěcen.

Od roku 1904 působil v Podbořanech evangelický vikář Walter Reinhard. Pastorem byl Ernst Piesch z Chomutova. Zřejmě v souvislosti s výstavbou kostela došlo na počátku 20. století k výraznému nárůstu počtu osob hlásících se k evangelickému vyznání. V Podbořanech se k evangelickému vyznání hlásilo na konci roku 1900 celkem 26 protestantů, zatímco počet evangelíků v celém politickém okrese Podbořany, a to podle sčítání lidu v roce 1900, byl 126 osob, k 1. červenci 1904 jich bylo už 495, o rok později 530 a v roce 1910 celkem 567 osob augsburské konfese a 23 kalvínského vyznání. Na začátku 1. světové války žilo v samotných Podbořanech 60 protestantů. Evangelické kazatelské stanice se tehdy nacházely také v Libořicích, Širokých Třebčicích, Oráčově a Hořovičkách, kde byl postaven další evangelický kostel.

Husitský kostel

Němečtí luteráni kostel využívali do roku 1945. Po druhé světové válce po nuceném vysídlení československých občanů německé národnosti začala kostel s přílivem nového obyvatelstva využívat Církev československá husitská, která jej 3. dubna 1951 získala do své správy. Českobratrská církev evangelická však využívala kostel k bohoslužbám také, a to až do roku 1968, kdy koupila vlastní budovu s modlitebnou. Ale i poté využívala kostel příležitostně nebo zde probíhaly společné ekumenické bohoslužby.^[1]

V polovině 50. let začaly probíhat jednotlivé stavební opravy a úpravy. Nejprve se v interiéru kostela nahradily německé nápisy českými. V roce 1956 proběhla oprava střešních žlabů včetně svodů. Během válečného období přišel tento kostel i o zvony a teprve v květnu 1959 byl ve věži osazen nový zvon dovezený z Kadaně. Výměna střešní krytiny byla dokončena v roce 1960 (kolaudace 17.8.1960). V první polovině 80. let se již objevily závady na okapech, oplechování střechy, opadávání vnější fasády i nepřijatelná elektroinstalace. V roce 1982 byla řešena problematika s holubem obecným, který roznášel holubí trus do prostoru věže a do podkroví. Dále v roce 1985 byla realizována oprava poškozené střešní krytiny kostela, vyčištění střešních žlabů a okapů, oplechování štítu a říms na věži včetně zabezpečení veškerých otvorů proti náletu holuba obecného. Vítr opět poškodil střešní krytinu v roce 1986. Po dvou letech byla provedena oprava střechy u sakristie a zimní modlitebny. V roce 1993 byla realizována nová přípojka vody a o rok později byla provedena střecha u modlitebny a sakristie. Kompletní oprava střechy a věže včetně vnější omítky byla realizována v roce 1995.

Dne 15. 9. 1975 zde byl v tomto kostele pokřtěn knězem Františkem Mocem (kmotr Michael Moc) místní rodák, současný plzeňský biskup Církve československé husitské, Filip Michael Štojdl (Filip Štojdl).

Současnost

V kostele probíhají bohoslužby pouze příležitostně. Prostor slouží občanům města Podbořany pro pořádání kulturně společenských akcí, jako jsou koncerty, besedy, přednášky, výstavy apod. Zahrada u kostela je přístupná veřejnosti.

Popis stavby

Kostel Božího Spasitele byl postaven německými luterány Luteránství žijícími ve městě Podbořany (Podersam) a okolí začátkem 20. století. Základní kámen byl slavnostně položen 6. června 1901. Jedná se o pseudorománskou stavbu ze začátku 20. století, kterou projektoval stavební rada Victor Schwerdtner, profesor Státní živnostenské školy v Plzni. Provedení kostela zajistil podbořanský stavitel Ferdinand Schindler. Hotová novostavba byla vysvěcena 9. listopadu 1902. Ženský spolek Gustava Adolfa ze Šlesvicka-Holštýnska daroval vyřezávaný oltář, který spolu s kazatelnou vyrobilo umělecké řezbářství Franze Grobla z Kadaně. Čtyři okna se zobrazením Matouš (evangelista), Marek Evangelista, Svatý Lukáš a Jan Evangelista darovali členové podbořanské a žatecké evangelické obce, stejně jako obě prostřední okna hlavní kostelní lodi s medailony, na kterých je vyobrazen Martin Luther a Filip Melanchton. Vyrobil je ateliér firmy E. L. Turck ze Žitavy a v Hrádku nad Nisou. Původní zvon, během válečného období roztavený a použitý pro válečné účely, pocházel ze slévárny Franze Schillinga z Apolda v Durynsku.

Technické parametry kostela:
zastavěná plocha – 300 m²
půdorysný rozměr – 12 x 25 m
výška kostela – 18 m
výška věže – 35 m
materiál – pálená cihla klasického formátu
podlahová plocha hlavní lodě – 200 m²
podlahová plocha sakristie – 30 m²
podlahová plocha 1 místnosti s chodbou – 20 m²
podlahová plocha kůru – 50 m²
strop – rovný, dřevěný