Konipas bílý

Konipas bílý
	Samec ve svatebním šatě
	Samice ve svatebním šatě
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	pěvci (Passeriformes);
Čeleď	konipasovití (Motacillidae);
Rod	konipas (Motacilla);
Binomické jméno
	Motacilla alba; Linnaeus, 1758
	Rozšíření jednotlivých poddruhů konipase bílého Rozšíření jednotlivých poddruhů konipase bílého
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konipas bílý (Motacilla alba), lidově třasořitka, je malý druh zpěvného ptáka z čeledi konipasovitých (Motacillidae).

Popis

Velikosti štíhlého vrabce (délka těla 16,5–19 cm), s dlouhým úzkým ocasem, kterým neustále pohupuje nahoru a dolů. Samec ve svatebním šatě má černé temeno a šíji, ostře oddělenou od popelavě šedého pláštíku, bílé čelo a velkou černou náprsenku na hrudi. Křídla jsou černá s bílými křídelními páskami a bílými lemy ramenních letek, ocas černý s bílými okraji. Samice je podobná, ale má neostrý přechod mezi černou na temeni a šedou na pláštíku. V prostém šatě mají obě pohlaví bílou až nažloutlou bradu a hrdlo a černý pruh na hrudi. Mladý pták je svrchu šedavě hnědý a má hnědošedou náprsenku.^[2]^[3]

Rozšíření

Druh s palearktickým typem rozšíření. Areál v Evropě sahá od Pyrenejského poloostrova po Ural a od severní Skandinávie až po Sicílii, Řecko a Krétu. V Asii obývá celou Sibiř až po Čukotku a Japonsko, severně zasahuje přibližně k 75. rovnoběžce a jižně po Írán, Himálaj a jihovýchodní Čínu. Dále obývá také Island a severní Afriku.^[4] Převážně tažný pták se zimovišti v Africe jižně od rovníku a v jižní Asii východně po Filipíny.^[3] Hnízdí hlavně v otevřené obhospodařované krajině blízko vody, ale běžně i na vesnicích, ve městech a v severních částech areálu v řídkých lesích.^[2]

Výskyt v Česku

V Česku hnízdí na celém území, hlavně v nižších polohách, ale i vysoko v horách. V posledních desetiletích na jeho území dochází k poklesu stavů; v letech 1985–89 byla celková početnost odhadnuta na 100 000–200 000 párů, v období let 2001–03 na 90 000–180 000 párů.^[3]

Potrava

Živí se hlavně drobným hmyzem, nejčastěji dvoukřídlými, síťokřídlými, chrostíky, vážkami a rovnokřídlými, příležitostně i dalšími bezobratlými, jako měkkýši, pavouky, chvostoskoky, blešivci aj. V zimě občas požírá také semena a bobule. Potravu sbírá při chůzi i v letu nejčastěji u vody.^[3]

Hnízdění

Hnízdí jednotlivě, monogamně, vzácně se objevuje i polygynie. Hnízdiště vybírá samec, který se na něm objevuje o 1–2 týdny dříve než samice. Hnízdo je v přírodních i umělých výklencích a polodutinách. Stavebním materiálem je nejčastěji mech, stébla trav, listy, větvičky a kořínky, výstelku tvoří jemná rostlinná vlákna a zpravidla i srst, žíně či peří. Hnízdí 2×, vzácně 3× ročně od dubna do července. Snůška čítá 4–6 (3–7) našedlých, namodralých, zřídka žlutohnědých, hustě drobně tmavě skvrnitých vajec o rozměrech 20,05 × 15,08 mm. Snášena jsou v denních intervalech, sezení začíná většinou po snesení posledního vejce. Inkubace trvá 12–13 dnů, sedí oba ptáci. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí asi po 13 dnech, další 4–7 dnů jsou pak krmena mimo hnízdo. Z 242 československých hnízd byla mláďata vyvedena ze 176 (73 %) a ke zničení hnízda došlo v 66 případech (27 %). Nejčastějšími příčinami ztrát byla predace (15), opuštění (11) a zatopení či zasypání (6). Pohlavně dospívají v 1. roce života. Nejvyšší známý věk v ČR je 12 let a 10 měsíců.^[3]

Heraldika

Konipas bílý je jedním z národních symbolů Lotyšska.^[5]

Ocenění

Česká společnost ornitologická – Pták roku 1999

Reference

↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
↑ ^a ^b SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2. vyd. Plzeň: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e HUDEC, Karel, a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.
↑ CEPÁK, Jaroslav, a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6.
↑ Národní symboly Lotyšska