Kořenová zelenina
Kořenová zelenina je zelenina (v nejširším slova smyslu i skupina rostlin) pěstovaná pro své podzemní části – kořeny, hlízy nebo bulvy, které jsou využívané jako potrava či krmivo. Nejznámější a nejrozšířenější kořenovou zeleninou je mrkev, petržel kořenová, křen, atd.
Popis
Kořenová zelenina je podzemní část rostliny, která se používá jako zelenina. Pěstuje se kvůli kořenům, kořenovým hlízám a bulvám. U některých druhů (petržel, celer) se využívají také listy (nať). Má vysokou dietetickou hodnotu a léčivé účinky na lidský organismus. Patří k nejstarším v Česku pěstovaným druhům zeleniny. Kořenová zelenina je bohatým zdrojem vitamínů, minerálních látek, vlákniny, éterických olejů a jiných pro člověka důležitých látek. Proto je pro naši výživu nepostradatelná.
Česko
Kořenová zelenina byla před rozšířením brambor během 19. století důležitou součástí stravy lidových i elitních vrstev. Jan Evangelista Krbec ve svém Malém zelináři z roku 1841 uvádí řepu[pozn. 1] a mrkev jako nejužitečnější druhy zeleniny hned po zelí, a podle botanika Adama Maurizia vytlačili brambory v evropské kuchyni nejméně čtyřicet druhů kořenové zeleniny. Recept na kolník (tuřín) s kaštany se objevuje u M. D. Rettigové, na konci 19. století se tuřín také připravoval jako slavností, nákladné, jídlo o svátcích a poutích – na másle, se sirupem a kořením včetně šafránu. Kořenová zelenina se často ukládala na zimu do zásoby nebo kvasila, v dobách nouze se s ní nastavoval chléb.[1]
Druhy kořenové zeleniny
| Zelenina | Část rostliny |
| arracacha | hlavní kořen |
| bulvuška hlíznatá[1] | hlíza |
| canna lily | oddenek |
| cassava | hlíznatý kořen |
| celer hlíznatý | hlavní kořen |
| černý kořen[1] | kořen |
| čistec hlíznatý[2] | hlíza |
| jicama | hlavní kořen |
| kozí brada pórolistá | hlavní kořen |
| krabilice hlíznatá[3] | hlíza |
| křen | hlavní kořen |
| kulkas | kormus |
| kurkuma dlouhá | oddenek |
| lilek brambor | hlíza |
| lopuch | hlavní kořen |
| maca | hypokotyl |
| mashua | hlíza |
| mrkev obecná | hlavní kořen |
| lotosový kořen | oddenek |
| oca | hlíza |
| pastinák | hlavní kořen |
| petržel kadeřavá | hlavní kořen |
| povíjnice jedlá | hlíznatý kořen |
| pupalka dvouletá[1] | kořen |
| ředkvička | hlavní kořen |
| ředkev | hlavní kořen |
| řepa červená | kořen |
| sevlák zeleninový[1] | kořen |
| slunečnice hlíznatá | hlíza |
| šáchor jedlý[4] | hlíza |
| tuřín | hlavní kořen |
| vodnice | bulva |
| ulluco? | hlíznatý kořen nebo hlíza (?) |
| yacón | hlíznatý kořen |
| yam | hlíza |
| zázvor | oddenek |
Odkazy
Poznámky
- ↑ Řepou bylo v té době myšleno více druhů zeleniny: například tuřín, vodnice, červená řepa a cukrová řepa.
Reference
- ↑ a b c d e ÚLEHLOVÁ-TILSCHOVÁ, Marie. Česká strava lidová. Prah: Triton, 2011. ISBN 978-80-7387-421-6. S. 164–171.
- ↑ PAUKERTOVÁ, Ivana. Čistec hlíznatý - málo známá zelenina 6. [online]. Paukertova.cz, 20. 12. 2009 [cit. 2025-04-21]. Dostupné online.
- ↑ PAUKERTOVÁ, Ivana. Krabilice hlíznatá - málo známá zelenina 8. [online]. Paukertova.cz, 22. 1. 2010 [cit. 2025-04-21]. Dostupné online.
- ↑ PAUKERTOVÁ, Ivana. Zelenošáchor (šáchor) jedlý - málo známá zelenina 5. [online]. Paukertova.cz, 19. 12. 2009 [cit. 2025-04-21]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu kořenová zelenina na Wikimedia Commons
