Karl Christian Friedrich Krause

Karl Christian Friedrich Krause
Narození 6. května 1781
Eisenberg
Úmrtí 27. září 1832 (ve věku 51 let)
Mnichov
Příčina úmrtí cévní mozková příhoda
Alma mater Univerzita Jena
Povolání filozof, vysokoškolský učitel a spisovatel
Zaměstnavatelé Univerzita v Göttingenu
Univerzita Jena
Humboldtova univerzita
Nábož. vyznání deismus
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Christian Friedrich Krause (6. květen 1781, Eisenberg – 27. září 1832, Mnichov) byl německý filozof a spisovatel. Představitel panteismu, byť on sám svůj systém nazýval "panenteismus".

Život

Byl synem učitele a protestantského pastora. Od roku 1797 studoval na univerzitě v Jeně filosofii a matematiku a poslouchal přednášky kantovského filozofa Reinholda, ale také J. G. Fichta, F. Schellinga a G. W. Hegela. V letech 1802–1804 v Jeně působil jako soukromý docent, roku 1805, cestou do Drážďan, byl přijat do zednářské lóže, ale už roku 1810 z ní byl vyloučen, protože nechtěl dodržovat povinnou mlčenlivost. V Drážďanech dával soukromé hodiny a učil na inženýrské akademii kartografii, matematiku a němčinu. Roku 1813 odjel do Berlína, protože doufal, že tam dostane profesuru, ale přes Fichtovy intervence marně. Po roce 1817 cestoval po Německu, Francii a Itálii. Roku 1824 se habilitoval na univerzitě v Göttingenu a přednášel jako soukromý docent a od roku 1831 přednášel v Mnichově. Větší část jeho děl vydali až jeho žáci.

Byl krátce svobodným zednářem a zednářství hájil v několika spisech. Viděl v něm sdružení jdoucí k cíli ideálního spojení s vyšší duchovní říší, jejíž součástí lidstvo je. Po čase se však se zednářským bratrstvem rozešel.

Filosofie

Ottův slovník naučný jeho filosofický systém popisuje takto: "Filosofie Krauseova jest hlavním svým rázem Schellingova filosofie identity i v methodě i cíli; terminologie nad potřebu až příliš uměle strojená. Filosofie uskutečňuje podle něho poznání absolutna vzestupem od ducha individuálního k absolutnu a od tohoto sestupem k individuu. Absolutno to jest sebevědomý, jediný Bůh. V něm z jeho moci i lásky vše jest živo, z něho vyšedši a v něj se vracejíc. Bůh Krauseův jest Bůh křesťanský. Této metafysice přiměřeny jsou jeho názory o éthice i aesthetice, majíce vesměs ráz bohoslovný."[1]

Krause se po celý život snažil vybudovat nový filosofický základ, který by proměnil téměř všechny vědy. Kritizoval Kanta i Hegela a svůj systém založil na představě evoluce lidstva, vedené Bohem a k Bohu. Člověk může poznat základní bytnost boží a z ní odvodit jasný a pevný postoj ve světě. V Německu ani v Evropě velký úspěch neměl,jednak patrně pro jistý mysticismus, jednak pro malou srozumitelnost svých spisů. Měl ale řadu přívrženců a obdivovatelů, často mimo akademické a filosofické kruhy. Tak v Praze to byl slavný právník Ahrens nebo profesor von Leonhardi, ale největší ohlas získal "krausismus" ve Španělsku a v Jižní Americe, kdy byl pokládán za největšího německého filosofa.

Dílo

Z velmi rozsáhlého a pestrého Krauseova díla:

  • Praobraz lidstva (1811)
  • Základy přirozeného práva (1803)
  • Základy filosofického systému matematiky I. (1803)
  • Tabulky faktorů a prvočísel od 1 do 100000. (1804)
  • Náčrt systému filosofie I.
  • Systém a vědecké založení morálky. (1810)
  • O důstojnosti německého jazyka, zejména jako vědeckého (1816)
  • Z dějin a teorie hudby. (1827)
  • Náčrt systému právní filosofie a přirozeného práva (1828)
  • Přednášky o základních pravdách vědy (1829)
  • Duch učení Swedenborgova. (anonymně, 1832)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, heslo Krause, Karl Christian. Sv. 15, str. 96.

Literatura

  • DURDÍK, Josef. Dějiny filosofie nejnovější. Praha: Jan Otto, 1887. 425 s. cnb001053313. S. 149–153. Dostupné online
  • FALCKENBERG, Richard. Dějiny novověké filosofie od Mikuláše Cusana až po naše časy. Překlad František Xaver Procházka. V Praze: Jan Laichter, 1899. 876 s. cnb000735926. S. 589–591. Dostupné online
  • Ottův slovník naučný, heslo Krause, Karl Christian. Sv. 15, str. 96. Dostupné online

Externí odkazy

Zdroj