Josef Durdík

Prof. PhDr. Josef Durdík
Josef Durdík (magazín Illustrovaný svět, 1902)
Josef Durdík (magazín Illustrovaný svět, 1902)
Narození 15. října 1837
Hořice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 30. června 1902 (ve věku 64 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Povolání překladatel, spisovatel, filozof, estetik, psycholog a literární kritik
Funkce poslanec Českého zemského sněmu
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Durdík, křtěný Josef Alois (16. října 1837 Hořice[1] – 30. června 1902 Praha[2]) byl český filosof, psycholog, estetik, překladatel, literární kritik a poslanec Českého zemského sněmu. Vytvořil českou filosofickou terminologii.

Biografie

Josef Durdík na kresbě Jana Vilímka
Hrob Josefa Durdíka na Olšanských hřbitovech v Praze

Pocházel z rodiny klenotníka a po studiích na tehdejší Karlo-Ferdinandově univerzitě dosáhl aprobace v oboru matematika-fyzika. V roce 1870 se na univerzitě habilitoval spisem Leibniz und Newton (1869). V letech 1871–1873 učil na Akademickém gymnasiu v Klementinu[3]. Od roku 1874 na pražské univerzitě působil jako mimořádný profesor, než byl roku 1880 jmenován řádným profesorem filozofie na její filozofické fakultě. Po rozdělení univerzity (1882) působil na její české části a svými přednáškami se významně zapsal do dějin české filozofie.

Těžiště jeho mnohostranně práce leží v estetice a psychologii.[4] Největší proslulost mu vynesl herbartovskou filozofií inspirovaný spis Všeobecná estetika (1875), jenž vedle výkladu estetiky obsahuje také Durdíkovy názory na společnost. V ní lze podle Durdíka hledat krásu stejně jako v přírodě a umění.[5] Ve sporech zabývajících se vznikem a vývojem vesmíru a světa se postavil jednoznačně na stranu Darwinova učení, které v Čechách také šířil. Charlese Darwina roku 1875 v Anglii dokonce navštívil.

Přednáškou „O poezii a povaze lorda Byrona“ se jako první v Čechách zase pokusil o systematický kritický výklad v literatuře. Psal i dramata: Stanislav a Ludmila (1881) nebo Kartaginka (1882). Roku 1870 vydal první českou filozoficko-historickou knihu Dějepisný nástin filosofie novověké, při jejímž psaní zároveň dotvářel české filozofické názvosloví (např. metafyzika jako „závěda“). Přispíval též do mnoha časopisů jako Světozor, Lumír, Květy a dalších.

Byl členem Královské české společnosti nauk a poté Hlávkou založené České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, ale i Umělecké besedy a dalších společností.[4] Roku 1881 se zasloužil o založení Jednoty filozofické.

Rodina

Dne 23. 11. 1900 se oženil s Emilií ovdovělou Durchánkovou, jejíž syn Antonín (* 1857) byl oficiálem královského zemského výboru v Praze a dcera Ludmila (* 1858) učitelkou[6]. Je pohřben v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech v Praze.

Odkazy

Reference

  1. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1810-1842 v Hořicích , sign. 47-7, ukn. 2865, str.479. Dostupné online
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze
  3. ↑ Allgemeines Adress- und Handelshandbuch für Prag..., Praha 1871, s. 250 [1]
  4. ↑ a b SZABO, Miloš. Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III.. Praha: Libri, 2011. 245 s. ISBN 978-80-7277-487-6. S. 168. 
  5. ↑ NOVÁK, Mirko. Česká estetika od Palackého po dobu současnou. Praha: František Borový, 1941. S. 56–76. 
  6. ↑ Pobytová přihláška v Archivu hl.m.Prahy

Literatura

  • BLAHYNKA, Milan. Lexikon české literatury 1 A–G. Příprava vydání Vladimír Forst. Dotisk 1. vyd. Praha: Academia, 2000. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. Kapitola Josef Durdík, s. 616–618. 
  • KÁBOVÁ, Hana: Estetik Josef Durdík (15. říjen 1837 – 30. červen 1902). Akademický bulletin Akademie věd České republiky roč. 10, č. 7-8, (2002) s. 36–37.

Dílo online

  • DURDÍK, Josef. Kritika : výbor úvah : o zjevech literarních a uměleckých. Praha: Urbánek, 1874. Dostupné online. Výbor úvah o zjevech literárních a uměleckých (včetně divadelních) se zaměřením na české a francouzské drama uvedené v Prozatímním divadle, hereckou kariéru Otýlie Sklenářové-Malé a obranu kritiky jako takové. 

Externí odkazy

Zdroj