Karel Havelka

Jeho Milost
J.M. can. Karel Havelka
prelát
Děkan litoměřické kapituly
Čestný kanovník vyšehradské kapituly[1]
Fotografie 59. probošta litoměřické kapituly Karla Havelky (8. června 2007)
Fotografie 59. probošta litoměřické kapituly
Karla Havelky (8. června 2007)
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 28. června 1980 Litoměřice
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození 20. května 1953 (70 let)
Místo narození Rumburk, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Vyznání římskokatolické
Povolání římskokatolický duchovní
Vzdělání Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta
Alma mater Římskokatolická cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Praze se sídlem v Litoměřicích
Řády a ocenění medaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (2008)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Havelka (* 20. května 1953, Rumburk) je český římskokatolický kněz, který byl v letech 19962008 generálním vikářem litoměřické diecéze a děkanem litoměřické katedrální kapituly. Jako bilingvní kněz dlouhodobě působí na poli budování česko-německých vztahů,[2][3] zvláště pro usmíření mezi sousedskými národy[4] a budování mostů mezi nimi.[5][6]

Život

Kanovník Karel Havelka celebruje pohřební mši ad orientem v kostele sv. Havla v Liběchově (forma ordinaria)

Karel Havelka pochází z česko-německé rodiny ze severeočeského Šluknova.[7] Po absolvování rumburského gymnázia vystudoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. Dne 28. června 1980 byl v Litoměřicích vysvěcen na kněze. Poté působil krátce jako farní vikář v Liberci a ještě v roce 1980 byl ustanoven farním vikářem v Mladé Boleslavi, jímž zůstal do 30. června 1983. Od 1. července 1983 se stal administrátorem v Krnsku a administrátorem excurrendo farností Dolní Slivno a Horky nad Jizerou, avšak v roce 1984 byl přeložen do Litoměřic, kde působil jako administrátor děkanství u kostela Všech svatých. Dále byl ustanoven rovněž administrátorem excurrendo ve farnostech Homole u Panny, Proboštov, Touchořiny, Třebušín (od 1. února 1992) a Žitenice.[8]

Dne 1. prosince 1996 byl jmenován do funkce generálního vikáře litoměřické diecéze, přičemž zůstal i nadále administrátorem děkanství u kostela Všech svatých a od 1. února 1999 byl jmenován litoměřickým děkanem. Od 1. září 1998 do 12. února 2011 byl také proboštem Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích, jejímž kanovníkem je dosud. Po nástupu biskupa Pavla Posáda v roce 2003 byl do funkce generálního vikáře jmenován opětovně, a to nejprve na dobu šesti měsíců, poté na dobu jednoho roku. V listopadu 2004 jej ve funkci generálního vikáře potvrdil tehdy nově ustanovený apoštolský administrátor litoměřické diecéze Dominik Duka.[8][9]

V úřadu generálního vikáře setrval do 31. prosince 2008, funkci děkana vykonával do 30. července 2010. V období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2010 byl na základě rozhodnutí biskupa Baxanta biskupským vikářem litoměřické diecéze pro záležitosti v oblasti přípravy rozhodnutí ve věcech majetkoprávních. Od 1. srpna 2010 byl ustanoven farářem v Žitenicích a nadále zůstává také administrátorem excurrendo ve farnostech Homole u Panny, Proboštov, Touchořiny a Třebušín. Je také čestným kanovníkem Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Dne 14. února 2014 byl biskupem Janem Baxantem jmenován děkanem Katedrální kapituly v Litoměřicích.[8][10] Instalace proběhla 2. března 2014.[11]

Karel Havelka je často zván jako hlavní celebrant na různé poutní mše v litoměřické diecézi, například na Anenskou pouť v kapli svaté Anny v Lobendavě, Vilémovskou pouť v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Vilémově či pouť v kostele Panny Marie Sněžné na Sněžné,[7] ale také na různé události týkající usmíření se Sudetskými Němci.[12] Díky častým kontaktům s krajanskými německými spolky[13] i příhraniční spoluprací[14] se mu podařilo obnovit řadu kulturních památek.[15]

Odkazy

Reference

  1. Mons. Karel Havelka [online]. Arcibiskupství pražské [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. 
  2. Partnerschaft Fulda-Leitmeritz mit Leben erfüllt. Osthessen News [online]. 2005-10-08 [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 
  3. Von Paten zu Partnern: Fulda und Leitmeritz/Litomerice dienen Völkerfreundschaft. Osthessen News [online]. 2007-09-01 [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 
  4. NEUMANN, Steffen. Ein Barockkreuz für die Zukunft. Sächsische.de [online]. 2008-07-05 [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 
  5. Nepomukfeier. Der Ackermann [online]. Ackermann-Gemeinde München, duben-červen 2009 [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 
  6. ZECKEL, Hans. Ein Lichtermeer auf dem Main. Main-Post, Würzburg [online]. [GmbH], 2009-05-21 [cit. 2020-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-22. 
  7. a b Karel Havelka. [proudy]. Srpen 2019, roč. 1, čís. 3, s. 2. 
  8. a b c J. M. can. Karel Havelka, děkan Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích [online]. [cit. 2019-12-28]. Dostupné online. 
  9. PŘIBYL, Stanislav. Právní situace litoměřické diecéze v letech 1989–2010. Praha, 2014 [cit. 30-12-2019]. 366 s. Disertační práce. Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Antonín Hrdina. s. 53–54.
  10. Ustanovení. Acta curiae episcopalis litomericensis. 2014, čís. 3, s. 23. 
  11. MICHÁLKOVÁ, Jana. Instalace nového probošta a děkana litoměřické kapituly. Web biskupství litoměřického [online]. Rev. 2014-03-05. Dostupné online. 
  12. PLATTIG, Karl-Heinz. Eigentumstransfer 1945/46 von den deutschen „Alteigentümern“ an tschechische „Verwalter“ in der nordböhmischen Stadt Bilin / Bílina nad Bílinou. In: FRANZ, Kurt; HEIDER, Mathias. Schriften der Sudetendeutschen Akademie der Wissenschaften und Künste. Mnichov: [Akademie der Wissenschaften und Künste], 2015. Dostupné online. ISBN 978-3-936284-15-7. Svazek 35. S. 335. (němčina)
  13. PUESCHEL, Rudolf. Ein Kreuz der Versöhnung. Sudetenpost. 3. června 2008, roč. 54, čís. 13/14, s. 4. Dostupné online. (němčina) 
  14. GOLDMANN, Rüdiger. Unsere böhmischen Dörfer, Eine Reise dorthin, wo deutsche Identität zu entdecken ist – auch die eigene. Kulturpolitische Korrespondenz. Stiftung Deutsche Kultur im östlichen Europa – OKR, říjen 2015, čís. 1361, s. 9–11. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-22. (němčina)  Archivováno 22. 6. 2020 na Wayback Machine.
  15. HILLE, Heinrich. Förderverein – Kirchensanierung Schönborn [online]. Bürgern der Förderverein zur Rettung der Kirche „Franz von Assisi“ Schönborn, 2008-12-03, rev. 2013-01-21 [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. (němčina) 

Související články

Externí odkazy

Zdroj