Karel Emanuel Macan

Karel Emanuel Macan
Základní informace
Narození 25. prosince 1858
Pardubice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 6. února 1925 (ve věku 66 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Žánry klasická hudba, duchovní hudba a vokální hudba
Povolání esperantista, hudební skladatel a učitel
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Emanuel Macan (25. prosince 1858 Pardubice – 6. února 1925 Praha[1]) byl nevidomý hudební skladatel, zakladatel slepecké knihovny a tiskárny v Praze, propagátor esperanta mezi nevidomými, vydavatel slepeckého časopisu Zora (v češtině) a Auroro (v esperantu), které vycházejí dodnes, učitel hudby v pražském Klárově ústavu nevidomých a autor první slepecké české knihy Jitřenka.

Život

Narodil se v Pardubicích v rodině železničního stavitele. Po otci byl italského původu. Jako dvanáctiletý začal ztrácet zrak, během studií na pražské technice postupně oslepl. Dostat se z deprese mu pomohla hudba – začal studovat na Varhanické škole v Praze u Františka Skuherského. Absolvoval Klavírním triem A-dur. Dále pak studoval skladbu u Zdeňka Fibicha. Obdržel státní stipendium a absolvoval ve Vídni kurz pro učitele slepců.

Po návratu do Prahy se v roce 1891 stal učitelem v Klárově ústavu slepců v Praze. Měl mimořádné zásluhy o rehabilitaci osleplých českých vojáků za první světové války, kteří byli za tím účelem umísťováni do Klarova ústavu. Učil je číst a psát Braillovým písmem. Nabízené místo ředitele ústavu nepřijal. Redigoval měsíčník pro slepce Zora, založil společnost Český slepecký tisk a mezi slepci propagoval esperanto a rozhlas. Vylepšil hudební notaci v Braillově písmu. Rozšířil knihovnu ústavu tak, že se později stala základem veřejné knihovny pro nevidomé. V roce 1921 uskutečnil v Praze vůbec první mezinárodní sjezd nevidomých esperantistů.

V roce 1896 se oženil s Libuší Heidelbergovou, dcerou sochaře. Zemřel v Praze 6. února 1925 a je pochován na Vyšehradském hřbitově[2].

Dílo

Komponoval hudbu komorní i symfonickou a chrámovou. Nejvíce se však znám svou tvorbou písňovou. Jeho písně měl na repertoáru mimo jiné i slavný český pěvec Karel Burian. Úplný soupis Macanova díla zpracovala Dagmar Hutlová ve své diplomové práci (viz Literatura).

Písně

  • Pět písní (1888)
  • 15 písní (1898)
  • 12 dětských písní (1898)
  • 5 nových písní (1900)
  • Jarní (1900)
  • Veselý zpěváček (1903)
  • Smutná láska (1903)
  • Mladá láska (1906)
  • V rozpuku (1914)
  • Rudé západy

Sbory

  • 5 ženských sborů čtyřhlasých (1898)
  • Kozácký pochod (1893)
  • Když nad zemí se shluknou mraky tmavé (slova Svatopluk Čech)
  • Ó, Praho (slova Jaroslav Vrchlický)

Komorní skladby

  • Klavírní trio A-dur (1884)
  • Smyčcový kvartet f-moll (1899)
  • Dumka pro housle (1919)
  • Benátskou nocí (barkarola pro housle, 1919)

Jiné skladby

  • Amarus (melodram 1892)
  • 2 mše
  • řada drobnějších klavírních skladeb

Odkazy

Související články

Literatura

Reference

  1. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých fary Košíře, sign. KOŠ Z6, s. 100
  2. ↑ hrob Karla Emanuela Macana na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-30. 

Externí odkazy

Zdroj