Karel Dufek

Karel Dufek
Narození 24. ledna 1916
Dolní Heřmanice
Úmrtí 16. prosince 2009 (ve věku 93 let)
Březová
Národnost Češi
Alma mater Masarykova univerzita
Profese diplomat
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Dufek (24. ledna 1916 Dolní Heřmanice – 16. prosince 2009 Březová) byl český politik, novinář a diplomat, člen KSČ, účastník španělské občanské války.

Mládí

Dufek se narodil v Dolních Heřmanicích nedaleko Žďáru nad Sázavou. Vystudoval průmyslovou školu v Brně, letech 1935 až 1937 pak studoval na zdejší Masarykově univerzitě. Během studentských let vstoupil v roce 1936 do Komunistické strany Československa.[1]

Válečná a poválečná léta

Po vypuknutí občanské války ve Španělsku na jaře roku 1936 se vstoupil roku 1937 do mezinárodních brigád a následně do Španělska odcestoval. V březnu 1938 sloužil jako zástupce velitele dělostřelecké baterie praporu Rosa Luxemburg. Po porážce republikánských sil a odvolání mezinárodních interbrigád odcestoval roku 1938 do Francie, kde byl následně za svou účast v zahraničních jednotkách, stejně jako řada jiných, zatčen a vězněn v internačním táboře v Perpignanu nedaleko španělských hranic.[1]

V roce 1940 mu bylo umožněno odejít do exilu v Londýně, kde pibýval až do roku 1944.[2] V letech 1944 až 1947 sloužil v hodnosti štábního kapitána jako styčný důstojník československé exilové vlády pro repatriaci a pátrání u spojeneckého štábu ve Francii a po obsazení Nacistického Německa ve Frankfurtu nad Mohanem.[3][4]

Po návratu do Československa působil v letech 1947–1948 jako sekční vedoucí na ministerstvu zahraničních věcí. Po únoru 1948 a nastolení komunistického režimu v Československu byl jmenován vedoucím kádrového oddělení ministerstva a předsedou smíšeného výboru komunistické strany na ministerstvu.[5] 26. prosince 1949 byl jmenován chargé d'affaires (de facto velvyslancem) Československa v Turecku. V Ankaře působil do srpna 1951.[1]

Zatčení a vězení

Jeho diplomatická kariéra byla náhle přerušena, když byl v roce 1951 v rámci politických procesů v ČSR zatčen.[5] Vystoupil jako svědek v politickém procesu procesu se skupinou okolo Rudolfa Slánského v roce 1952. Dufek a další tři vysocí diplomaté (Richard Slánský, Eduard Goldstücker a Pavel Kavan) byli souzeni tribunálem Nejvyššího soudu ve dnech 25. a 26. května 1953, v rámci prvních procesů navazujících na proces s Rudolfem Slánským. Dufek byl obviněn z velezrady, další tři obžalovaní byli obviněni pak ze špionáže. Dne 26. května 1953 byl odsouzen k 25 letům vězení, v rozsudku byl mj. označen za „trockistu“.[4] Trest trávil ve věznicích Praha-Ruzyně a Valdice.

Rehabilitace

Vyšetřovací komise Rudolfa Baráka, která v roce 1955 vyšetřovala politické procesy, dospěla k závěru, že se Dufek stal obětí křivého obvinění, a doporučila, aby byl zproštěn všech obvinění a plně rehabilitován. Politbyro KSČ toto doporučení přijalo. Po dvou letech byl tedy amnestován a v roce 1955 propuštěn.[5]

Poté pracoval v letech 1956–1965 jako šéfredaktor Mezinárodní politiky.[4] V roce 1958 se stal členem Ústředního výboru Společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí (Socialistická akademie), v roce 1960 byl povýšen na člena jejího předsednictva. V roce 1965 nastoupil zpět na Ministerstvo zahraničních věcí, kde do roku 1968 působil jako vedoucí jeho tiskové sekce. Od července 1968 do roku 1969 působil jako tiskový mluvčí ministerstva.

Velvyslanec v Brazílii

Dne 25. července 1969 se ujal funkce velvyslance Československa v Brazílii, kde nahradil Ladislava Kocmana.[5][6] Z postu byl pak ministerstvem zahraničních věcí odvolán 31. března 1971. Pro jeho odstranění nebylo podáno žádné veřejné vysvětlení.

Pozdější život

V souvislosti se 70. výročím španělské občanské války byl Dufek a další dva přeživší čeští dobrovolníci z interbrigád[7] osobně přijati ministrem obrany ČR Karlem Kühnlem a oceněni za jejich přínos v boji proti fašismu.[8]

Karel Dufek zemřel 16. prosince 2009 v Březové ve věku 93 let.

Ocenění

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karel Dufek na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c LEWYTZKYJ, Borys. Who's who in the Socialist countries : a biographical encyclopedia of 10,000 leading personalities in 16 Communist countries. [s.l.]: New York : K. G. Saur Pub. 762 s. Dostupné online. ISBN 978-0-89664-011-5. 
  2. ↑ BROŽ, Václav. Kdo je kdo v C̆eskoslovensku: biografie žijících osob se stálým bydlištěm v C̆SSR.. A-J.. I. [s.l.]: Československá tisková kancelář 352 s. Dostupné online. Google-Books-ID: IB2NAAAAIAAJ. 
  3. ↑ Historica: Historical Sciences in the Czech Republic. [s.l.]: Historical Institute 800 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: L6wrAQAAIAAJ. 
  4. ↑ a b c Karel Dufek (1916 - 2009). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2024-05-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d REHABILITACÍ, Komunistická strana Československa Ústřední výbor Komise pro vyřizování stranických. The Czechoslovak Political Trials, 1950-1954: The Suppressed Report of the Dubček Government's Commission of Inquiry, 1968. [s.l.]: Macdonald 368 s. Dostupné online. ISBN 978-0-356-03585-7. (anglicky) Google-Books-ID: XLsPAQAAIAAJ. 
  6. ↑ Radio Free Europe Research: East Europe. Situation report. Czechoslovakia. [s.l.]: Radio Free Europe 1038 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: sTMqAQAAMAAJ. 
  7. ↑ D'INFORMACIÓ, Jmes1 Agència. Sólo 10 veteranos de las Brigadas Internacionales siguen vivos en todo el mundo. www.diarideguerra.com [online]. [cit. 2024-05-07]. Dostupné online. 
  8. ↑ Setkání ministra obrany Karla Kühnla s českými interbrigadisty | Ministerstvo obrany. www.army.cz [online]. [cit. 2024-05-07]. Dostupné online. 

Literatura

  • Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1953, s. 80. Dostupné online

Zdroj