Kaloň zlatotýlý

Jak číst taxoboxKaloň zlatotýlý
alternativní popis obrázku chybí
Samec, samice a mládě kaloně zlatotýlého
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád letouni (Chiroptera)
Podřád kaloňotvaří (Yinpterochiroptera)
Čeleď kaloňovití (Pteropodidae)
Podčeleď kaloni praví (Pteropodinae)
Rod kaloň (Pteropus)
Binomické jméno
Pteropus conspicillatus
Gould; 1850
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kaloň zlatotýlý (Pteropus conspicillatus) je ohrožený druh kaloně, který žije v deštných pralesích severovýchodního Queenslandu (Austrálie), pobřežních oblastech Nové Guineje a přilehlých ostrovech jako jsou Woodlark, Alcester, Kiriwina a Halmahera. Živí se ovocem a květy. Samice kaloně zlatotýlého mívá jedno mládě ročně.

Systematika

Druh popsal anglický zoolog John Gould v roce 1850.[2] Rozeznávají se 2 poddruhy:[3]

  • P. c. conspicillatus – rozšířen v Austrálii a jihovýchodní Nové Guineji;
  • P. c. chrysauchen – severozápadní Nová Guinea a okolní ostrovy.

Popis

Hlava kaloně připomíná lišku

Délka těla dosahuje 220–340 mm, předloktí se pohybuje mezi 155–175 mm. Váha se pohybuje v rozmezí 350–600 g. Většina srsti je černá. Výrazným identifikačním znakem druhu je slámově zbarvená srst kolem očí a čumáku. Kolem krku se táhne nažloutlý límec. Oči jsou velké a výraz obličeje připomíná kočku. Ocas chybí. První a druhý prst horních končetin mají drápy a dlouhé drápy má všech pět prstů dolních končetin.[4]

Výskyt

Vyskytuje se v Austrálii (pobřežní oblasti severovýchodního Queenslandu), na Nové Guineji (pobřežní oblasti na indonéské i papuoguinejské straně) i přilehlých ostrovech jako jsou Moluky, Salawati, Waigeo, Biak nebo Yapen. Habitat druhu tvoří hlavně nížinaté deštné pralesy podél oceánského pobřeží. V Indonésii a Papui-Nové Guineji se vyskytuje nejčastěji do 200 m n. m., v Austrálii typicky do 750 m n. m. Vzácně byl pozorován i výše.[5] V Austrálii se přitom jedná o jediného zástupce rodu Pteropus specializujícího se na žití v deštných pralesích.[6]

Biologie

Druh je úzce spojován s deštnými pralesy. I když se občas vyskytuje i mimo ně, nikdy to není více než několik kilometrů daleko. Utváří početné kolonie / hřadoviště v korunách stromů, které mohou zahrnovat i několik tisíc jedinců. Jedná se o nočního živočicha, co přes den spí zavěšený hlavou dolů na větvi a v noci se rozlétá za potravou. K navigaci mu slouží zrak, který má díky velkým očím vynikající. Vyhýbá se létání v úplné tmě.[4]

Kaloň zlatotýlý

Potrava

Živí se ovocem a květy.[4] S oblibou se přitom krmí i na komerčně pěstovaných plodinách (v Austrálii to je např. liči, rambutan nebo logan), což ho dostává do konfliktu s farmáři.[7] Na krmištích je vysoce teritoriální; na jednom stromě se typicky nekrmí více než dva kaloni zlatotýlí. Proti vetřelcům téhož druhů svůj strom hlasitě brání skřeky nebo i pleskáním křídly o tělo.[4] Samci si svá krmná teritoria s oblibou označují sekretem vylučovaným z žláz na krku a ze stopořeného penisu. Sekret má červenou barvu, což někdy zbarvuje krky kaloňů do červena.[6]

Rozmnožování

Doba rozmnožování nastává mezi lednem a červnem, vrcholná doba kopulací se odehrává v dubnu a květnu. Samice rodí vždy jen jedno mládě mezi říjnem a prosincem, které první týden až dva nosí všude s sebou, načež bývá ponecháváno na stromových hřadovištích spolu s dalšími mláďaty. Tato hřadoviště mláďat mohou být vzdálena i kilometry daleko od hradovišť dospělců.[6][4] Pohlavně dospívá ve 2 letech.[4]

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) hodnotí kaloně zlatotýlého jako ohrožený druh. Za klíčové hrozby druhu IUCN považuje ztrátu habitatu, lov, úhyn po zásahu elektrickým proudem, odstřel a klíšťovou paralýzu. Možnou hrozbu do budoucna představují i některé rzi (Austropuccinia psidii) nebo invazivní druhy mravenců (Anoplolepis gracilipes). V Papui Nové Gunei i Indonésii jsou kaloni často loveni na maso nebo na prodej na místních trzích. V roce 2014 byla cena kaloně na trhu v Papui-Nové Guineji 5 australských dolarů. Vzhledem k tomu, že kaloň zlatotýlý obývá nejčastěji nížinaté pobřežní oblasti, hlavně v Indonésii a Papui-Nové Guineji se jedná o místa rapidní výstavby, čímž se kaloni dostávají do konfliktu s lidmi.[5]

V Queenslandu byl v roce 2012 po čtyřletém zákazu obnoven početně omezený odstřel kaloňů, kteří způsobují škody na zemědělských produktech.[8][9] V roce 2019 australská vláda oznámila, že status ohrožení kaloně zlatotýlého se v rámci Austrálie mění za zranitelného na ohrožený druh. K tomu kroku se vláda odhodlala po vlně extrémních veder v letech 2018/2019, při kterých zahynulo nejméně 20 000 kaloňů zlatotýlých, což představuje zhruba třetinu australské populace.[10][11]

Galerie

  • Kolonie hřadujících kaloňů zlatotýlých
    Kolonie hřadujících kaloňů zlatotýlých
  • Zavěšení kaloni
    Zavěšení kaloni
  • Samice s mládětem
    Samice s mládětem
  • Mládě kaloně zlatotýlého
    Mládě kaloně zlatotýlého
  • Bližší pohled na kolonii
    Bližší pohled na kolonii

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ GOULD, John. Proceedings of the Zoological Society of London. Svazek pt.17 (1849). London: Academic Press, 1850. Dostupné online. S. 109. (anglicky) 
  3. ↑ Pteropus conspicillatus (spectacled flying-fox) Conservation Advice [online]. THREATENED SPECIES SCIENTIFIC COMMITTEE, 2018 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e f TURNER, James. Mammals of Australia: An Introduction to Their Classification, Biology & Distribution. Sofia-Moscow: Pensoft, 2004. ISBN 954-642-198-7. S. 169. (anglicky) 
  5. ↑ a b Pteropus conspicillatus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2020 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T18721A22080456.en. (anglicky) 
  6. ↑ a b c Mammals of Australia. Příprava vydání Ronald Strahan. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, 1995. ISBN 1-56098-673-5, ISBN 978-1-56098-673-7. OCLC 34510110 S. 435-437. (anglicky) 
  7. ↑ National recovery plan for the spectacled flying fox Pteropus conspicillatus [online]. Brisbane: The State of Queensland, Department of Environment and Resource Management, 2010 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Flying-fox damage mitigation permits for crop protection | Managing impacts of flying-foxes. www.qld.gov.au [online]. Queensland Government [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ MICHAEL, Peter. Queensland farmers approved for lethal Damage Mitigation Permits to shoot and kill flying foxes [online]. The Courier Mail, 2012-12-16 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ COX, Lisa. Spectacled flying fox declared endangered after Queensland heatwave wipeout. The Guardian. 2019-02-19. Dostupné online [cit. 2023-09-19]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  11. ↑ A Heat Wave in Australia Killed 23,000 Spectacled Flying Foxes. www.nrdc.org [online]. 2019-04-10 [cit. 2023-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • Mammals of Australia. Příprava vydání Ronald Straham. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, 1995. ISBN 1-56098-673-5, ISBN 978-1-56098-673-7. OCLC 34510110 (anglicky) 
  • MENKHORST, Peter. A field guide to the mammals of Australia. South Melbourne, Australia: Oxford University Press, 2001. Dostupné online. ISBN 019550870X. (anglicky) 
  • NOWAK, Ronald M. Walker's mammals of the world: monotremes, marsupials, afrotherians, xenarthrans, and sundatherians. Baltimore: Johns Hopkins university press, 2018. ISBN 9781421424675. (anglicky) 
  • TURNER, James. Mammals of Australia: An Introduction to Their Classification, Biology & Distribution. Sofia-Moscow: Pensoft, 2004. ISBN 954-642-198-7. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj