Křemenáč březový

Křemenáč březový
	Křemenáč březový
Vědecká klasifikace
Říše	houby (Fungi);
Oddělení	houby stopkovýtrusné (Basidiomycota);
Pododdělení	Agaricomycotina;
Třída	Agaricomycetes;
Řád	hřibotvaré (Boletales);
Čeleď	hřibovité (Boletaceae);
Rod	kozák (Leccinum);
Binomické jméno
	Leccinum versipelle; (Fr. & Hök) Snell. 1944
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Křemenáč březový (Leccinum versipelle (Fr. & Hök) Snell) je jedlá houba z čeledi hřibovitých. Andreas Gminder^[1] uvádí, že je stejně jako jiné křemenáče, za syrova jedovatý, ostatní autoři zmiňovaní níže v literatuře tuto skutečnost však neuvádějí.

Synonyma

Boletus floccopus Rostk.
Boletus rufescens Pilát
Boletus rufescens Secr. ex Konrad, 1932
Boletus testaceoscaber Secr., 1833
Boletus versipellis Fr. & Hök, 1835
Ceriomyces viscidus Murrill
Krombholzia aurantiaca f. rufescens (Secr. ex Konrad) Vassilkov, 1956
Krombholzia rufescens sensu Konrad
Krombholzia rufescens (Secr. ex Konrad), 1938
Krombholziella rufescens (Secr. ex Konrad) Šutara, 1982
Krombholziella versipellis (Fr. & Hök) Bon 1985
Leccinum rufescens (Secr. ex Konrad) Šutara, 1989
Leccinum rufescens var. versipelle (Fr. & Hoek) Snell.
Leccinum testaceo-scabrum
Leccinum testaceoscabrum (Secr.) Sing.
Leccinum testaceoscabrum Secr. ex Singer, 1947
Leccinum versipellis (Fr. & Hök) Snell.
Trachypus rufescens (Secr. ex Konrad) Romagn., 1939.
hřib březák

Lidové názvy

křemeňák – Východní Čechy^[2]
janek – Morava^[3]
červený kozák – Slezsko, Lašsko
polák – Těšínsko
špičník – Plzeňsko
březák – Jižní Čechy
kameňák
havíř aj.

Vzhled

Makroskopický

Klobouk má křemenáč březový masitý, široký 5–15 centimetrů, šedý až hnědooranžový, nejdříve polokulovitý s blanitým okrajem přitisknutým na třen, později polštářovitý, hladký, sametový, matný, suchý.

Rourky jsou u třeně vykrojené, z počátku krátké, poté až 2,5 cm dlouhé. Od mládí šedavé, později šedookrové s jemným nafialovělým nádechem. Jejich ústí jsou šedá, drobná, okrouhlá.

Třeň je 9–13 centimetrů dlouhý a 2–7 centimetrů široký, břichatý, později na bázi obyčejně ztlustělý, kyjovitý, již od mládí na šedavém podkladě význačně tmavě až černě třásnitě šupinatý. Šupiny bývají v dospělosti jakoby sestavené v řadách. Při rozkrojení naspodu živě zelenomodrá.

Dužnina je bělavá a na řezu se zbarvuje do růžovofialova, tuhá, jen v klobouku později houbovitě měkká. Chuť je příjemná, vůně nevýrazná. Dužnina při vaření černá, čemuž lze zabránit když ponoříme nakrájenou houbu do octa nebo citrónové šťávy.^[1]

Mikroskopický

Výtrusy jsou velké 13–170 × 4–6 μm, vřetenovité, hladké, světle žlutohnědé až hnědé. Výtrusný prach hnědý.

Výskyt

Křemenáč březový tvoří mykrohizu s kořeny bříz, tedy ho můžeme najít nejčastěji pod břízami nebo v březových hájích, na půdách suchých i mokrých. S břízou stoupá vysoko do hor a na rašeliništích se vyskytuje i pod břízou trpasličí.^[4] Je rozšířen v celém mírném pásmu severní polokoule. Roste od června do října.

Nejčastější záměny

Velmi podobný je též jedlý, křemenáč osikový, který se liší tmavěji červenohnědým kloboukem, v mládí bělavými, později červenohnědými šupinami na třeni, šedě růžovějící dužninou na řezu a hlavně tím, že roste výhradně pod osikami nebo v jejich blízkosti.

Galerie

mladá plodnice
mladá plodnice
typický vzhled
starší plodnice
velká plodnice
v lese
v mechu
větší množství

Reference

↑ ^a ^b Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 27. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8
↑ Ústav pro jazyk český AV ČR. Český jazykový atlas [online]. [cit. 2021-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-06-25.
↑ František Kotlaba, František Procházka: "Naše houby", str. 304. Nakladatelství Albatros, Praha, 1982
↑ L. V. Garibovová, M. Svrček, J. Baier: "Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme", str 152. Lidové nakladatelství, Praha, 1985

Odkazy

Literatura

SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno: Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 20.
Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 24. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. ISBN 80-86682-18-8
Rudolf Novotný, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar: "Přehled československých hub", str. 335. Nakladatelství Academia, Praha, 1972.
Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 37. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. ISBN 978-80-242-2330-8
L. V. Garibovová, M. Svrček, J. Baier: "Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme", str 152. Lidové nakladatelství, Praha, 1985
František Kotlaba, František Procházka: "Naše houby", str. 304. Nakladatelství Albatros, Praha, 1982