Joseph von Eichendorff

Joseph von Eichendorff
Joseph von Eichendorff
	Joseph von Eichendorff (1842)
Rodné jméno	Joseph Karl Benedikt von Eichendorff
Narození	10. března 1788 ; Zámek Łubowice
Úmrtí	26. listopadu 1857 (ve věku 69 let) ; Nisa
Příčina úmrtí	zápal plic
Místo pohřbení	Nisa
Povolání	prozaik, básník, dramatik a překladatel
Alma mater	Catholic Secondary School of St. Matthias in Wrocław (od 1801); Univerzita Martina Luthera (1805–1806); Univerzita Heidelberg (od 1807); Vídeňská univerzita
Literární hnutí	romantismus
Významná díla	Ze života darmošlapa
Ocenění	Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1853)
Manžel(ka)	Aloysia von Eichendorff (1815–1855)
Děti	Hermann von Eichendorff; Therese von Eichendorff Besserer-Dahlfinger; Rudolf von Eichendorff
Rodiče	Adolph von Eichendorff a Karoline von Eichendorff
Příbuzní	Wilhelm von Eichendorff a Luise von Eichendorff (sourozenci); Karl von Eichendorff (vnuk); Hartwig von Eichendorff (vnuk)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	galerie na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joseph Karl Benedikt svobodný pán von Eichendorff (10. března 1788 Lubovice u Ratiboře, Horní Slezsko – 26. listopadu 1857 Nisa) byl prozaik, básník, dramatik a překladatel německého romantismu pocházející ze šlechtického rodu Eichendorffů. Jeho lyrické dílo se dočkalo zhruba pěti tisíc zhudebnění a jako prozaik (Ze života darmošlapa) je dosud aktuální.^[1]

Život

Joseph Karl Benedikt svobodný pán von Eichendorff se narodil 10. března 1788 na zámku Lubowitz (dnes polské Lubowice) u Ratiboře jako syn pruského důstojníka Adolfa Theodora Rudolfa (1756–1818) von Eichendorffa a jeho ženy Karolíny (1766–1822, rozená von Kloch). Jeho matka pocházela ze slezské šlechtické rodiny, díky níž zdědila zámek Lubowitz. Katolický šlechtický rod svobodných pánů z Eichendorffu je ve Slezsku přítomný od 17. století.

Joseph byl od roku 1793 do roku 1801 vyučován doma farářem Bernhardem Heinkem společně se svým o dva roky starším bratrem Wilhelmem. Roku 1808 na cestách po Evropě navštívil též v Řezně botanickou zahradu slavného paleobotanika hraběte Kašpara Šternberka (1761–1838), který tam tehdy byl kanovníkem se zájmem o přírodní vědy. Roku 1813 se nadchl ideami německé Osvobozenecké války, proti napoleonské okupaci tehdy psal podobně jako Theodor Körner a jiní. Později se baron Joseph von Eichendorff stal v Berlíně ministerským úředníkem a tajným radou poměrně konzervativních názorů.

Několik jeho textů vzniklo během pobytů na panském dvoře v Sedlnicích na Novojičínsku. Informace, že mu tento majetek po celý život patřil,^[2] je ovšem zavádějící. Zdědil jej roku 1849 od svého bratra Wilhelma.

Fotogalerie

Joseph Freiherr von Eichendorff (1842)
Joseph Freiherr von Eichendorff
Hrob Josepha F. von Eichendorffa v Nise
Jeho pomník v Ratiboři
Jeho pomník v Prudníku

Výběrová bibliografie

Próza

Die Zauberei im Herbste (1808, Šálení podzimu), pohádka inspirovaná středověkými pověstmi o Venušině hoře a rytíři Tannhäuserovi.
Ahnung und Gegenwart (1815, Tušení a přítomnost), částečně autobiografický román, v jehož textu je mnoho lyrických básní, které patří k vrcholům autorovy tvorby.^[3]
Das Marmorbild (1818, Mramorová socha), novela opět inspirovaná pověstí o Venušině hoře.
Aus dem Leben eines Taugenichts (1826, Ze života darmošlapa), idylická novela líčící bezstarostné putování mladého muže toužícího po svobodě a štěstí.
Dichter und ihre Gesellen (1834, Básníci a jejich druhové), román věnovaný především vztahu umění a skutečnosti.
Das Schloß Dürande (1837, Zámek Dürande), pohádková novela.
Die Entführung (1839, Únos), novela.
Eine Meerfahrt (1841, Mořská plavba), novela.
Die Glücksritter (1841, Rytíř štěstěny), novela.

Divadelní hry

Krieg den Philistern! (1824, Válku šosákům!), dramatická satira.
Der letzte Held von Marienburg (1830, Poslední hrdina z Malborku), drama.
Die Freier (1833, Nápadníci), drama.

Poezie

Gedichte (1837, Básně).
Julian (1853), epická báseň.
Robert und Guiscard (1855, Robert a Guiscard), epická báseň.
Lucius (1855), epická báseň.

Eseje a literární kritika

Ueber die ethische und religiöse Bedeutung der neueren romantischen Poesie in Deutschland (1847, O etickém a náboženském významu novější romantické poezie v Německu), esej.
Der deutsche Roman des 18. Jahrhunderts in seinem Verhältniss zum Christenthum (1851, Německý román 18. století v jeho vztahu ke křesťanství), esej.
Geschichte der poetischen Literatur Deutschlands (1857, Dějiny německého básnictví).

Překlady

Die geistlichen Schauspiele Calderons (1846–1853), dva svazky, soubor dramat Pedra Calderóna de la Barca.

Filmové adaptace

Aus dem Leben eines Taugenichts (1955, Ze života darmošlapa), německý animovaný film.
Aus dem Leben eines Taugenichts (1963), německý televizní film, režie Fritz Umgelter.
Die Freier (1969, Nápadníci), německý televizní film, režie Peter Podehl.
Aus dem Leben eines Taugenichts (1973), východoněmecký film, režie Celino Bleiweiß.
Taugenichts (1978, Darmošlap), německý film, režie Bernhard Sinkel.

Česká vydání

Ze života darmochleba, Pražské noviny, Praha 1896, přeložil Josef Karásek.
O milostné krásné paní: ze života dobrosrdečného pošetilce, Moravské nakladatelství B. Pištělák, Brno 1943, přeložila Božena Věrná.
Modrá květina, Československá grafická Unie, Praha 1935, přeložil Alfons Breska, jde o antologií básní německých romantiků, ve které jsou také Eichendorffovy verše.
Mramorová socha a jiné novely, Velehrad, Olomouc 1944 , přeložili Bohuslav Durych a Marie Durychová.
Ze života darmošlapa, SNKLHU, Praha 1959, přeložil Otakar Šetka, verše do textu přeložil Jiří Pechar.
Věčný poutník stesk, Mladá fronta, Praha 1966, výbor veršů, uspořádal a přeložil Ivan Slavík.
Šálení podzimu, Odeon, Praha 1988, výbor z prozaického a lyrického díla, vybral a přeložil Jiří Munzar.
Hornoslezské pohádky, Jan Večerek 2007, podle Eichendorffových pohádek napsal Jan Večerek

Další informace

Dąb Eichendorffa - památný dub letní v rodných Lubovicích.

Odkazy

Reference

↑ Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužicko-srbských, Odeon, Praha 1987, S. 206-207.
↑ INGEBORG, Fiala-Fürst,. Kurze Geschichte der deutschmährischen Literatur. [s.l.]: Univ. Palackého v Olomouci Dostupné online. ISBN 978-80-244-2851-2, ISBN 80-244-2851-2. OCLC 799016941
↑ Slovník německy píšících spisovatelů - Německo, Libri, Praha 2018, S. 176-177.