Josef von Pöltl

Josef von Pöltl
Vojenská služba
Služba Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost viceadmirál (1881), kontradmirál (1858), fregatní kapitán (1850)
Narození 31. října 1810
Klosterneuburg
Úmrtí 9. května 1889 (ve věku 78 let)
Terst
Titul rytíř
Děti Karl von Pöltl
Profese voják
Ocenění Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef von Pöltl (německy Joseph Ritter von Pöltl) (31. října 1810 Klosterneuburg – 9. května 1889 Terst) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. válečného námořnictva sloužil od roku 1827, absolvoval několik cest kolem světa a byl účastníkem několika válek. Později zastával vysoké funkce ve válečných přístavech v Pule a Terstu a v roce 1853 byl povýšen do šlechtického stavu. V roce 1881 byl penzionován v hodnosti viceadmirála.

Biografie

Byl synem fregatního kapitána Seraphima Pöltla (1774–1822), který zemřel na tyfus na Gibraltaru při návratu z Číny. Josef studoval v letech 1822–1827 na námořní akademii v Benátkách a jako kadet vstoupil v roce 1827 k námořnictvu. V roce 1831 získal hodnost praporčíka[1] a sloužil na různých lodích v obchodní i civilní dopravě, v roce 1833 absolvoval cestu do New Yorku. V roce 1840 se zúčastnil mezinárodního zákroku v Sýrii. V roce 1840 byl povýšen na poručíka[2] a několikrát v doprovodu tehdejšího vrchního velitele námořnictva arcivévody Fridricha Ferdinanda navštívil Řecko a Anglii. Díky sňatku v roce 1843 získal finanční nezávislost a dočasně vystoupil ze služby u námořnictva, jako civilista působil několik let jako kontrolor finanční správy přístavu v Terstu (1843-1849). K válečnému námořnictvu znovu vstoupil během revolučních bojů v Itálii v roce 1849.

V roce 1850 získal hodnost fregatního kapitána a v letech 1850–1852 byl velitelem arzenálu v Terstu,[3] v dalších letech byl na fregatách SMS Novara a SMS Bellona velitelem flotily v Jaderském moři. Ke dni 28. října 1854 byl povýšen na kapitána řadové lodi[4] a přidělen k oblastnímu námořnímu velitelství v Terstu. V letech 1856–1859 byl velitelem námořní základny a pevnosti v Pule, mezitím byl k datu 19. listopadu 1858 povýšen do hodnosti kontradmirála.[5] V roce 1859 byl krátce zástupcem vrchního velitele námořnictva arcivévody Maxmiliána a na vlajkové lodi SMS Elisabeth velitelem eskadry. V roce 1859 odešel do výslužby,[6] ale v roce 1862 se vrátil do Terstu, kde pak dlouhodobě zastával funkci ředitele komise pro zásobování.[7] V létě 1866 byl během války s Itálií dočasným velitelem válečného přístavu v Terstu. K datu 1. listopadu 1881 byl penzionován v hodnosti viceadmirála.[8]

Po odchodu do výslužby žil v soukromí v Terstu,[9] kde také zemřel a byl pohřben ve vojenské sekci hřbitova Sant'Anna.

V roce 1843 se oženil s baronkou Adelheid von Billenberg (1816–1892), s níž měl sedm dětí. Ze synů nejstarší Karl (1842–1929) sloužil také u námořnictva a dosáhl hodnosti kontradmirála.[10]

Tituly a ocenění

V roce 1853 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř. Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vyznamenání v Rakousku i zahraničí.[11]

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Odkazy

Reference

  1. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1833; Vídeň, 1833; s. 398 dostupné online
  2. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1842; Vídeň, 1842; s. 399 dostupné online
  3. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1850; Vídeň, 1850; s. 935 dostupné online
  4. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1856; s. 654 dostupné online
  5. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1859; Vídeň, 1858; s. 526 dostupné online
  6. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 714 dostupné online
  7. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1876; Vídeň, 1876; s. 63 dostupné online
  8. ↑ Služební postup Josefa Pöltla in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 142 dostupné online
  9. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1885; Vídeň, 1884; s. 935 dostupné online
  10. ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 47–51 (heslo Karl von Pöltl) ISBN 3-7648-2519-7
  11. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Josefa Pöltla in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1880; Vídeň, 1880; s. 265 dostupné online

Literatura

  • SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 141–145 (heslo Josef von Pöltl) ISBN 3-7648-2511-1

Zdroj