Josef Zasche

Josef Zasche
Josef Zasche
Josef Zasche
Narození 9. listopadu 1871
Jablonec nad Nisou, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 11. října 1957 (ve věku 85 let)
Schackensleben, Východní NěmeckoVýchodní Německo Východní Německo
Vzdělání Akademie výtvarných umění Vídeň
Alma mater Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ1396813
Akademie výtvarných umění ve Vídni
Povolání architekt
Hnutí moderna, neoklasicismus, konstruktivismus, expresionismus
Významná díla Palác Vídeňské bankovní jednoty, Praha
Římskokatolický kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, Jablonec nad Nisou
Ocenění cena za nejlepší stavbu v Rakousko-Uhersku v letech 1900-1910
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Zasche (9. listopadu 1871, Jablonec nad Nisou[1] – 11. října 1957, Schackensleben, Německo) byl architekt německé národnosti působící v první polovině 20. století v Čechách.

Život

Narodil se 9. listopadu v Jablonci nad Nisou, v rodině brusiče skla Josefa Zasche a jeho manželky Františky, rozené Feixové.[1] Poté navštěvoval v letech 1885–1889 stavební oddělení průmyslové školy v Liberci. V té době zde studoval rovněž Adolf Loos. Poté odešel studovat do Vídně na Akademii výtvarných umění, kde studoval architekturu u profesora Karla von Hasenauera, na praxi nastoupil v ateliéru Friedricha Schachnera.

Své první významné projekty však realizoval v severních a západních Čechách – například kostel Povýšení sv. Kříže v Jablonci, spořitelnu v Aši a výstavní pavilon v Liberci. V roce 1906 mu byl propůjčen titul stavební rada a začal se prosazovat také v Praze. Pro sochaře Karla Wilferta ml. navrhl tzv. Modrou vilu, dále palác Pražské železářské společnosti, dům U tří jezdců a cenou pro nejlepší stavbu Rakousko-Uherska postavenou v letech 1900–1910 oceněný palác Vídeňské bankovní jednoty. Dále navrhl lidovou knihovnu „Weinmanneum“ v Ústí nad Labem[2], okresní chudobinec v Chomutově, v Praze pak palác Asekuračního spolku průmyslu cukrovarnického a v Jablonci kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.

Byl jedním z architektů německého původu, kteří spolupracovali s architekty českými. Udržoval přátelské vztahy s Janem Kotěrou a Pavlem Janákem, se kterým spolupracoval na stavbě pražského rondokubistického paláce Adria v Praze. Byl zván do porot architektonických soutěží, byl členem kuratoria německé sekce Moderní galerie Království českého, dále členem Německé společnosti věd a umění v Československé republice, byl také předsedou Společnosti německých architektů v Čechách.

I když nikdy nebyl nacistou – hlásil se k sociální demokracii – byl 7. května 1945 internován, jeho kancelář v Mezibranské ulici na Novém Městě byla vydrancována a archiv zničen. Po propuštění byl přinucen nejprve opustit Prahu a později byl – přes přímluvy svých českých kolegů – vysídlen do Německa, kde v roce 1957 zemřel ve vesnici Schackensleben poblíž Magdeburgu.

Rodinný život

Roku 1895 se přestěhoval do Prahy. Zde se 15. listopadu 1911 oženil s pražskou Němkou Blankou Kretzschmarovou (1876–??),[3] se kterou měl dceru Blanku Dagmar (23.10.1911–30.6.1930).[4] (Starší dcera Aglaia vdaná Herzog (1900–??) se Blance Kretschmarové narodila před manželstvím.[5])

Dílo

  • 1900–1902 Starokatolický kostel Povýšení sv. Kříže, Jablonec nad Nisou, náměstí Boženy Němcové
  • 1903          Soutěžní projekt na městské divadlo v Jablonci nad Nisou[6]
  • 1903-1905 Spořitelna a obchodní akademie, Ústí nad Labem, č. p. 1670, Pařížská 15[2]
  • 1904          Záložna resp. spořitelna, Aš, č. p. 239, Hlavní 23 (dnes knihovna)[7]
  • 1904–1905 Vila Karla Wilferta, zvaná též Modrý dům, Praha-Holešovice, č. p. 291, Na Špejcharu 3[8] – vila pro sochaře Karla Wilferta
  • 1906          Hrobka Josefa Scheiblera, Jablonec nad Nisou
  • 1905–1906 Vila Heinricha Dresslera, Jablonec nad Nisou, čp. 1885, Jugoslávská 13 [9]
  • 1906          Výstavní pavilon Dům umění na výstavě německých obyvatel na českém území, Liberec,
  • 1906–1907 Palác Pražské železářské společnosti (Prager Eisenindustrie-Gesellschaft), Praha-Nové Město, čp. 1015, Opletalova 55 – stavitel:Matěj Blecha, sochařská výzdoba: Josef Kocourek, Hans Dietrich.[10]
  • 1906–1908 Palác Vídeňské bankovní jednoty, Praha-Staré Město, čp. 390, Na Příkopě 3, spolupráce: autor interiéru Alexander Neumann – za tuto realizaci obdržel Zasche cenu za nejlepší stavbu v Rakousko-Uhersku v období 1900-1910
  • 1906–1908 Spolkový a nájemní dům U tří jezdců, Praha-Nové Město, čp. 869, Senovážné náměstí 28 – na místě domu, zbořeného v roce 1907, byl vystavěn spolkový dům s byty, kancelářemi, restaurací a divadelním sálem. Objekt byl součástí Německého domu (Deutsches Haus), který patřil spolku Deutsches Kasino (Verein Deutsches Casino). V divadelním sále působil od roku 1920 Německý divadelní spolek. Zde v letech 1923-1944 působila Malá scéna Nového německého divadla (Kleine Bühne, Neues deutsches Theater in Prag) v roce 1941 přejmenovaná na Komorní divadlo (Kammerspiele). V letech 1945-1949 zde bylo Divadlo mladých pionýrů a od roku 1950 Ústřední loutkové divadlo, které bylo v průběhu let několikrát přejmenováno (1987-1988 Divadlo U věže, 1988-1991 Divadlo U Jindřišské věže, 1991-1999 Minor – Divadlo herce a loutky. V roce 1999 byl dvorní objekt divadla zbořen v rámci přestavby areálu Slovanského domu.[11][12]
  • 1907 družstevní zahradní město, Teplice, ulice Pařížská, Francouzská, Polská a Varšavská[13]
  • 1907–1908 nerealizovaný projekt na novostavbu Německého domu na místě bývalého Vernierovského paláce (též palác hrabat Příchovských, dnes Slovanský dům)
  • 1908          Česká eskomptní banka, Ústí nad Labem; ustoupila výstavbě Benešova mostu[14]
  • 1908          Koncertní sál pro Jubilejní výstavu Obchodní a živnostenské komory v Praze
  • 1910–1912 Lidová knihovna Weinmanneum, Ústí nad Labem, v roce 1945 poškozena při náletu, v roce 1947 zbořena [2]
  • 1911          Vila Josefa Geibische, Jablonec nad Nisou, čp. 2137, Korejská ulice 21 [15]
  • 1911         dělnická kolonie Spolku pro lidové bydlení při Mannesmannových válcovnách trub, Chomutov, kolonie byla v osmdesátých letech dvacátého století zbořena, zachován zůstal pouze dům č. p. 710, Grégrova 55[16]
  • 1911         Prádelna (později dům zahradníka) v zámeckém areálu Vrchotovy Janovice[17]
  • 1911–1912 Palác Pojišťovacího spolku průmyslu cukrovarnického (Asekurační spolek průmyslu cukrovarnického), Praha-Nové Město, čp. 976, Senovážné náměstí 31-33, spoluautor: Theodor Fischer – novobarokní dům s kubistickými a novoklasicistickými prvky. Zasche je autorem půdorysného a konstrukčního řešení, Fischer je autorem průčelí. Projekt 1911-1912, stavba 1912-1916. Interiér byl několikrát upravován. Nejvýznamnější úpravy byly: 1950-1951 Ladislav Machoň pro ministerstvo výživy; 1991-1992 Jiří Kantůrek pro IPB.[18]
  • 1911–1913 Okresní chudobinec císařovny Alžběty v Chomutově (Elisabethhaus), Chomutov, čp. 403
  • 1912          Česká spořitelna, Ústí nad Labem, č. p. 899 (zanikla)[19]
  • 1912–1914 Palác Všeobecného penzijního ústavu, Praha-Nové Město, čp. 390, Rašínovo nábřeží 42, spoluautor Jan Kotěra, Zadavatel – česko-německý Všeobecný penzijní ústav – rozdělil zakázku mezi Němce Josefa Zascheho, který je autorem půdorysného a konstrukčního řešení a Čecha Jana Kotěru, který je autorem průčelí a výzdoby interiérů.[20]
  • 1918          Hrobka Carla Neumanna, židovský hřbitov Liberec
  • Vila, Praha-Bubeneč, čp. 545, Pod kaštany 24
  • 1921          nástavba 3. a 4. patra na dům čp. 146, Praha-Nové Město, V jirchářích 5, Ostrovní 16 – nástavba na dům z roku 1836 od Josefa Klemense Zobece [21]
  • 1922–1925 Palác pojišťovny Riunione Adriatica di Sicurità – Palác Adria, Praha-Nové Město, čp. 36, Jungmannova 31, Národní 40 autor průčelí Pavel Janák – pojišťovna původně zadala projekt Zaschemu. Po připomínkách pražského magistrátu vypsala pojišťovna na řešení průčelí budovy soutěž. Té se zúčastnili: Bohumil Hypšman, Bohumír Kozák, Josef Zasche, Miloš Vaněček a Pavel Janák. Zvítězil návrh Pavla Janáka ve stylu "národního" rondokubismu. Plastiky pro průčelí s námětem práce vytvořil Otto Gutfreund. Ty byly ale zástupci investora odmítnuty (dnes jsou ve sbírce Národní galerie v Praze). V objektu se nacházel též fotografický ateliér Illek a Paul.[22]
  • 1925–1926 nástavba 4. patra na dům čp. 1683, Praha-Nové Město, Opletalova 41[23]
  • Vila, Praha-Bubeneč, čp. 807, Na Zátorce 11
  • 1929          Dům Deutsche Kulturverband, Praha-Holešovice, čp. 1452, Šimáčkova 14–16 – dnes základní umělecká škola
  • 1930–1931 Římskokatolický kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, Jablonec nad Nisou, Horní náměstí 12 – první zadání na tuto stavbu obdržel již v roce 1898, v průběhu let vypracoval řadu variant této stavby. Nakonec byl realizován modernistický projekt z roku 1930, dokončen byl v roce 1931.
  • 1932          Palác Pražského lidovýchovného spolku Urania (Prager Volksbildungsverein Urania), Praha-Nové Město, čp. 1205, Klimentská 4 – dnes studio FAMU

Dále je autorem rodinných domů v Králově Dvoře (1906), Teplicích (1912) a Grazu (1930).

Galerie

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu farnosti Jablonec nad Nisou
  2. ↑ a b c http://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/27-mestska-knihovna karta stavby v databázi usti-aussig
  3. ↑ Matrika oddaných, evangel. círke V jirchářích, 1903-1912, snímek 107
  4. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 724, obraz 655
  5. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 310, obraz 549, Kretzschmar Judith
  6. ↑ Soutěž se odehrála v roce 1903, viz: http://jablonec-gablonz.net/stavby/karta/nazev/25-soutezni-navrh-na-stavbu-divadla-od-rudolfa-bitzana
  7. ↑ Die Ascher Sparkasse, Das ascher Ländchen, Stiftung Ascher Kulturbesitz, Tirschenreuth/Rehau, dostupné online: http://www.asch-boehmen.de/d/index.php?seite=1_5_2
  8. ↑ VEVERKA, Přemysl, et al. In: Slavné pražské vily. Praha: Foibos, 2004. Dostupné online. ISBN 80-7037-128-5. S. 37.
  9. ↑ Dresslerova vila. In: Pavel Halík a kol. Slavné vily Libereckého kraje. Praha: Foibos, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-87073-06-3.
  10. ↑ Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Praha : Academia, 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 535
  11. ↑ Baťková a kol., 1998, str. 485-486
  12. ↑ Jitka Ludvová: Nové německé divadlo v Praze. www.divadlo.cz [online]. [cit. 22-03-2005]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-03-2005. 
  13. ↑ GRÜNBAUM, Eugen. Der Landesverband der deutsch-böhmischen Zweigverine der Zentralstelle für Wohnungsreform in Österreich. Deutsche arbeit. 1911, s. 505–508. (německy) 
  14. ↑ http://usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/264-ustecka-pobocka-ceske-eskomptni-banky karta stavby v databázi usti-aussig
  15. ↑ Giebischova vila. In: Pavel Halík a kol. Slavné vily Libereckého kraje. Praha: Foibos, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-87073-06-3.
  16. ↑ VALCHÁŘOVÁ, Vladislava; BERAN, Lukáš; ZIKMUND, Jan. Industriální topografie Ústecký kraj : průmyslová architektura a technické stavby. Praha: ČVUT : Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury, 2011. 364 s. ISBN 978-80-01-04833-7. S. 43–44. 
  17. ↑ Šumné Benešovsko Archivováno 23. 3. 2014 na Wayback Machine. na stránkách Muzea umění Benešov
  18. ↑ Baťková a kol., 1998, str. 517-519
  19. ↑ http://usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/75-bohmische-sparkasse karta stavby v databázi usti-aussig
  20. ↑ ŠVÁCHA, Rostislav. Všeobecný penzijní ústav v Praze 1912-1914. In: a kolektiv. Jan Kotěra : 1871-1923 : zakladatel moderní české architektury. Praha: Obecní dům : KANT, 2001. ISBN 80-86339-08-4. S. 228–229.
  21. ↑ Baťková a kol., 1998, str. 239-240
  22. ↑ Baťková a kol., 1998, str. 201-202
  23. ↑ Baťková a kol., 1998, str. 671

Literatura

Externí odkazy

Zdroj