Josef Záruba-Pfeffermann

Josef Záruba-Pfeffermann
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Stranická příslušnost
Členství Č. str. pokroková
nár. soc.
Narození 26. srpna 1869
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 24. května 1938 (ve věku 68 let)
Starý Smokovec
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Bubenečský hřbitov
Choť Marie Zárubová-Pfeffermannová (roz. Janáčková)
Děti Quido Záruba
Libor Záruba
Sídlo České Budějovice (1898–1912) a Praha (od 1912)
Alma mater pražská technika
Profese astronom, architekt, politik, stavitel a publicista
Commons Josef Záruba-Pfeffermann
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Záruba-Pfeffermann (12. března 1869 Praha[1] – 24. května 1938 Starý Smokovec) byl český a československý architekt, politik, člen České strany pokrokové a meziválečný poslanec Revolučního národního shromáždění.

Biografie

Absolvoval pražskou techniku. V roce 1894 se oženil[2] s Marií Janáčkovou[3]. V letech 1898–1912 pracoval jako civilní inženýr a stavitel v Českých Budějovicích.[4] V roce 1908 si zde postavil rodinný dům U Tří lvů[5] a začal se angažovat v komunální politice. Byl spolupracovníkem Augusta Zátky.[6] V roce 1910 přemístil sídlo své firmy do Prahy.[7]

V letech 1910–1914 byl členem výkonného výboru České strany pokrokové (takzvané realistické strany, blízké T. G. Masarykovi). Od roku 1912 žil v Praze, kde pokračoval v profesní i politické činnosti. Za první světové války byl v domácím protirakouském odboji a finančně podporoval rodinu T. G. Masaryka po jeho emigraci. Profiloval se jako slovakofil.[4] S realistickou stranou se později rozešel.[6]

V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění.[8] Ač Čech, zasedal v parlamentu za slovenský poslanecký klub. Profesí byl autorizovaný civilní inženýr.[9][10] Byl činný v okruhu listu Česká demokracie a s touto skupinou se po roce 1918 přiklonil k Československé straně socialistické (národně sociální).[6]

Je autorem některých významných staveb. V roce 1909 navrhl budovu české státní školy průmyslové v Českých Budějovicích.[11][12] Vypracoval projekt elektrárny v Prostějově, budovy Výzkumného ústavu československého průmyslu cukrovarnického, Průmyslové tiskárny na Letné a Státního výzkumného ústavu zemědělského v Praze na Ořechovce[13] a podílel se na projektování vodní nádrže Štěchovice. Ve 30. letech spolupracoval na výstavbě československého pohraničního opevnění. Jeho zájmem kromě toho byla astronomie a byl členem Československé astronomické společnosti. Projektoval dalekohledy a observatoř v Ondřejově.[4]

Jeho syn Quido Záruba (1899–1993) byl inženýrským geologem, syn Libor Záruba (1909–2004) stavitelem přehradních nádrží (vodní nádrž Slapy), zeť Vojtěch Krch (1892–1966) byl architektem, zeť Pavel Bořkovec (1894–1972) hudebním skladatelem.[4]

Zemřel v 24. května 1938 ve Starém Smokovci. Pohřben byl na Bubenečském hřbitově.

Československá vlajka

Josef Záruba-Pfeffermann byl členem ústavního výboru Národního shromáždění, který měl dne 30. března 1920 vybrat vhodný návrh pro státní vlajku Československa. Současně byl rovněž předkladatelem několika návrhů, které ale nebyly komisí doporučeny.[14]

Projekční a stavební firma

Areál Výzkumného ústavu cukrovarnického v Praze-Střešovicích.
Hangár Vajnory
Hrobka rodiny Zárubovy na Bubenečském hřbitově

Projekční a stavební firma Ing. Josef Záruba-Pfeffermann a spol. provedla řadu významných staveb, například:

Firma se také podílela na realizaci rozsáhlých staveb, jako byly:

Firma projektovala a provedla i různé odvodňovací a kanalizační stavby. Prováděla i průzkumné práce pro první projekt pražské podzemní dráhy.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Vojtěcha na Novém Městě
  2. ↑ Matriční záznam o sňatku Josefa Záruby s Klárou Kańkovou farnosti při kostele Neposkvrněného početí Panny Marie v Libni
  3. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Kláry Kaňkové farnosti při kostele Neposkvrněného početí Panny Marie v Libni
  4. ↑ a b c d ing. Josef Záruba-Pfeffermann (1869–1958) [online]. prostor-ad.cz [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. ↑ secese [online]. Encyklopedie Českých Budějovic [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c Inž. Jos. Záruba-Pfeffermann. Národní politika. Březen 1929, roč. 47, čís. 73, s. 4. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d ZÁRUBA-PFEFFERMANN, Josef. Ing. Josef Záruba-Pfeffermann a spol.. In: STRÁNSKÝ, Josef B. Z vývoje české technické tvorby : sborník vydaný k 75. výročí založení Spolku českých inženýrů v Praze. Praha: Spolek českých inženýrů, 1940. S. 327–330.
  8. ↑ Josef Záruba-Pfeffermann [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. 
  9. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. 
  10. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 79. 
  11. ↑ Pfeffermann Josef | ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH BUDĚJOVIC. encyklopedie.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2019-01-31]. Dostupné online. 
  12. ↑ Historie | SPŠS České Budějovice. www.spsstavcb.cz [online]. [cit. 2019-01-31]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b ZÁRUBA-PFEFFERMANN, Josef. Stavby Ústředního spolku československého průmyslu cukrovarnického v Praze v letech 1920-1923 a Průmyslová tiskárna na Letné. In: KOLÍNSKÝ, Otakar; STOCKÝ, Josef. Kapitoly o průmyslu Pražského kraje. Praha: Spolek československých inženýrů, 1925. S. 257–266.
  14. ↑ KUŽNÍK, Jan. Takto mohla vypadat česká vlajka. Originály návrhu jsme našli v popelnici. iDNES.cz [online]. 2018-10-27 [cit. 2018-10-28]. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy

Zdroj