Josef Primavesi

Josef Primavesi
Vojenská služba
Služba Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost kontradmirál (1889), kapitán řadové lodi (1884), fregatní kapitán (1878), korvetní kapitán (1871)
Narození 22. dubna 1834
Olomouc
Úmrtí 10. července 1898 (ve věku 64 let)
Pula
Příbuzní Paul Franz Primavesi a Moritz Primavesi (sourozenci)
Ocenění Leopoldův řád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Primavesi (německy Joseph Adalbert Edler von Primavesi) (22. duben 1834 Olomouc – 10. července 1898 Pula) byl rakousko-uherský admirál italského původu. Od roku 1851 sloužil u c. k. námořnictva, zúčastnil se několika válek, uplatnil se jako pedagog a v námořní administraci. V roce 1889 dosáhl hodnosti kontradmirála a v roce 1892 byl penzionován.

Biografie

SMS Kaiser Max, vlajková loď kapitána Josefa Primavesiho v roce 1884

Pocházel z bohaté podnikatelské rodiny z Olomouce původem z Lombardie. Byl synem průmyslníka a velkoobchodníka Karla Primavesiho (1791–1869). V letech 1848–1851 studoval na námořní škole v Terstu a v roce 1851 jako kadet nastoupil k námořnictvu. Jako nižší důstojník byl přidělen k eskadře v Jaderském moři, plavil se také na obchodních a dopravních lodích. V roce 1855 získal hodnost praporčíka, sloužil také v přístavech Terst a Benátky. V letech 1857–1859 vyučoval aritmetiku a geometrii na C. k. námořní akademii v Rijece.[1] V letech 1860–1861 sloužil na fregatě SMS Schwarzenberg a v roce 1861 byl povýšen na poručíka II. třídy.[2] Několik dalších let velel dopravním parníkům na Dunaji a sloužil také u velení říční dopravy v Budapešti. V roce 1864 byl přeložen k námořnímu arzenálu v Benátkách a ve válce s Itálií se vyznamenal v bitvě u Visu (1866), poté byl povýšen na poručíka I. třídy.[3]

V letech 1866–1867 pobýval na roční dovolené, během níž kromě rodné Olomouce navštívil Francii, Anglii a Rusko. Po návratu do aktivní služby byl v říjnu 1867 přidělen k námořnímu sborovému velitelství v Pule. V roce 1871 byl povýšen na korvetního kapitána[4] a velel několika lodím, v roce 1874 působil u námořního arzenálu v Pule. V letech 1877–1878 s lodí SMS Albatros kotvil v Istanbulu a v roce 1878 byl povýšen na fregatního kapitána.[5] V letech 1878–1882 působil u stálé komise námořního dělostřelectva v Pule,[6] v roce 1884 velel obrněné lodi SMS Kaiser Max a výcvikové lodi SMS Radetzky.[7] K datu 1. května 1884 získal hodnost kapitána řadové lodi.[8] V letech 1885–1886 velel dělostřelecké výcvikové lodi SMS Novara[9] a v roce 1886 byl přeložen ve funkci viceprezidenta k Námořnímu technickému výboru.[10] Na tomto postu zastupoval v roce 1889 nepřítomného prezidenta Námořního technického výboru admirála Hermanna Spauna, který byl vyslán na mezinárodní námořní kongres do Washingtonu. Ke dni 1. listopadu 1889 byl povýšen do hodnosti kontradmirála[11][12] a v letech 1889–1892 byl prezidentem Námořní technické kontrolní komise.[13] K datu 1. května 1892 byl penzionován.[14] Po odchodu do výslužby se usadil v Pule.[15]

Rodina

V roce 1869 se v Olomouci oženil s Theodorou Doleželovou (1846-1908), dcerou olomouckého obchodníka Karla Doležela, s níž měl čtyři děti. Synové Josef (1871-1910) a Arthur (1872-1941) dosáhli důstojnických hodností u námořnictva, dcera Theodora (1870-1957) byla manželkou kontradmirála Wilhelma Pachera.

Měl čtyři bratry, kteří pokračovali v podnikatelských aktivitách rodu Primavesi v Olomouci,[16]Paul Franz (1819–1866) a Moritz (1829–1896) se angažovali mimo jiné v politice a byli poslanci moravského zemského sněmu.[17]

Tituly a ocenění

V roce 1888 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem Edler von (majestát byl vystaven k datu 15. prosince 1888).[18] Při nobilitaci obdržel jednoduchý erb s atributy námořnictva (stříbrná kotva a stříbrná dělová koule v modrém štítě děleném zlatým břevnem).[19] Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[20]

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Odkazy

Reference

  1. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1858; Vídeň, 1858; s. 864 dostupné online
  2. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 723 dostupné online
  3. ↑ Militär Schematimus des österreichischen Kaiserthumes 1867; Vídeň, 1867; s. 740 dostupné online
  4. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1876; Vídeň, 1876; s. 5dostupné online
  5. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1880; Vídeň, 1879; s. 808, 812 dostupné online
  6. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1882; Vídeň, 1882 s. 840 dostupné online
  7. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1884'; Vídeň, 1884; s. 104 dostupné online
  8. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1886; Vídeň, 1885; s. 973 dostupné online
  9. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1886; Vídeň, 1886; s. 3, 109 dostupné online
  10. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1888; Vídeň, 1888; s. 316 dostupné online
  11. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1890; Vídeň, 1889; s. 1010, 1013 dostupné online
  12. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1890; Vídeň, 1890; s. 92 dostupné online
  13. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1891; Vídeň, 1891; s. 327–328 dostupné online
  14. ↑ Služební postup Josefa Primavesiho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 144 dostupné online
  15. ↑ Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1893; Vídeň, 1893; s. 82 dostupné online
  16. ↑ MYŠKA, Milan a kolektiv: Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska, díl I.; Ostravská univerzita, Ostrava, 2003; s. 357–358 ISBN 80-7042-612-8
  17. ↑ MALÍŘ, Jiří a kolektiv: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918; Centrum pro studium demokracie a kultury Brno, 2012; s. 526–527 ISBN 978-80-7325-272-4
  18. ↑ Genealogisches Taschenbuch der adeligen Häuser 1891; Brno, 1891; s. 539–540 (heslo Primavesi) dostupné online
  19. ↑ VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2018; Praha, 2012; s. 318–319 (heslo Primavesi) ISBN 978-80-904241-9-7
  20. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Josefa Primavesiho in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1892; Vídeň, 1892; s. 250 dostupné online

Literatura

  • SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 416–421 (heslo Josef Adalbert von Primavesi) ISBN 3-7648-2511-1

Zdroj