Jiří Vrána

Jiří Vrána
Základní informace
Narození 1. března 1947
Kroměříž
Úmrtí 8. června 2006 (ve věku 59 let)
Horní Lipová
Místo pohřbení Zborovice
Povolání hudební skladatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Vrána (1. března 1947, Kroměříž8. června 2006, Horní Lipová)[1][2] byl český hudebník a hudební skladatel.

Studium

S rodiči a starším bratrem Martinem vyrůstal ve Zdounkách u Kroměříže. Pochází z hudební rodiny. Jeho dědeček Edmund Zbytek, vynikající muzikant, klarinetista s obrovským archivem not, totiž působil u vojenské hudby ve Vídni.

Od první třídy se začal učit hře na housle. Od deseti let se věnoval hře na klarinet. Denně cvičil až čtyři hodiny a brzy dostal možnost hrát na klarinet ve školním orchestru. V osmé třídě si se spolužáky založili malou kapelu, v níž hrál altsaxofon. V roce 1962 byl přijat na konzervatoř v Kroměříži, dnes Konzervatoř P. J. Vejvanovského, ke studiu hry na klarinet, klavír a kontrabas.

Za studií na konzervatoři se stal členem tanečního orchestru Alfa Klub. Muzika jej vábila všude a vůbec netušil, jaké problémy mu způsobí. Ve druhém ročníku konzervatoře na Jiřího Vránu přišlo anonymní udání, že hraje na tanečních zábavách a nabádá jazzové fanoušky k výtržnostem. Po nuceném odchodu z konzervatoře, vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu, dnes gymnázium v Kroměříži, kde v roce 1966 maturoval.[3] Během vojenské základní služby působil u Posádkové hudby v Kroměříži. Po návratu z vojny vedl taneční orchestr ve Zborovicích, hrál s kapelou v Roštíně, kterou vedl tehdejší kapelník posádkové hudby v Brně kpt. Jaroslav Kubáček, jenž se stal mu velkým vzorem.

V roce 1979 se Jiří Vrána ujal funkce kapelníka ve Zdounečance.[4] S touto dechovou hudbou zvítězil v soutěži O zlatý hrozen a získal i první místo na Zlaté křídlovce 1984 v Českých Budějovicích. Se Zdounečankou spolupracoval až do roku 1990. Po návratu do Zdounek a po seznámení s Vladimírem Salčákem se začal komponováním zabývat naplno. Jejich vzájemná spolupráce byla velmi tvořivá. Jednou z jejich prvních a okamžitě velice známých skladeb se stala píseň Blúdila pěsnička. Po ní následovala celá řada melodií s texty Vladimíra Salčáka.

V roce 1996 začal Jiří Vrána spolupracovat s dechovou hudbou Stříbrňankou a postupně rozšířil kontakty s dalšími vynikajícími textaři. V roce 1997 mu hudební vydavatelství EDIT vydalo profilové CD pojmenované po úvodní písni alba s názvem Najpěknější děvčice s textem Václava Babuly.

V témže roce byl jedním ze zakládajících členů volného sdružení Misie dechové hudby v Moravských Budějovicích. Posláním sdružení je propagace kvalitní dechové hudby, její osvěta, setkávání příznivců tohoto žánru při koncertech, festivalech a přehlídkách, diskuse k úrovni a prezentaci i setkávání autorů a textařů, publicistů. Na akcích Misie se seznámil s Miloněm Čepelkou, Ádou Školkou, Jaroslavem Hájkem, Ladislavem Prudíkem a mnoha dalšími hudebníky i textaři.

Vránovo druhé autorské CD s názvem Vyznání Jiřího Vrány vydal EDIT v roce 2002. K osmi skladbám připsala texty Marie Kolomazníková. Spolupracoval s orchestry na Slovensku, ve Švýcarsku, Německu či ve Francii. Texty k jeho hudbě psaly i Růžena Sypěnová nebo Hana Čiháková.

Jiří Vrána, který byl povoláním mistrem ve strojírenské výrobě, měl i vlastní hudební vydavatelství, kde vydával své skladby a také autorizovaná aranžmá pro malé dechové orchestry. Napsal přes 170 skladeb pro dechový orchestr a přes 20 aranžmá.[5]

Byl ženatý a měl tři dcery. Pohřben je ve Zborovicích.

Reference

  1. S.R.O., Antee. Obec Zborovice | Osobnosti. www.obeczborovice.cz [online]. [cit. 2018-02-07]. Dostupné online. 
  2. Kroměřížští rodáci a významné osobnosti | Magazín | MojeKroměříž.cz. www.mojekromeriz.cz [online]. [cit. 2018-02-07]. Dostupné online. 
  3. 120 let českého gymnázia v Kroměříži. Redakce Zdeňka Malcherová. Kroměříž: Sdružení rodičů a přátel gymnázia Kroměříž, 2002. 126 s. 
  4. FOLTÝN, Rudolf. Zdounečanka HISTORIE [online]. Zdounky: [cit. 2018-01-31]. Dostupné online. 
  5. PHP, SALSOFT pro MIDI. HUDBA.HRADISTE.CZ. www.midisoubory.cz [online]. [cit. 2018-02-07]. Dostupné online. 

Zdroj