Jiří Kajínek

Jiří Kajínek
Narození	11. ledna 1961 (63 let) Prachovice
Bydliště	Brno-Bystrc
Výška	181,5 cm
Znám jako	odsouzený nájemný vrah, omilostněný vězeň, celebrita
Partner(ka)	Magda Gubová (od 1990)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Kajínek (* 11. ledna 1961 Prachovice) je český vrah, recidivista, televizní celebrita a influencer.^[1] V roce 1998 byl odsouzen za dvojnásobnou nájemnou vraždu a jeden pokus vraždy k doživotnímu trestu odnětí svobody. Z vězení se mu podařilo několikrát uprchnout. Jeho případ se stal všeobecně známým, byl podle něho natočen film Kajínek a probíhala veřejná diskuse, zda byl odsouzen právem. Dne 23. května 2017 mu prezident republiky Miloš Zeman udělil milost, což vedlo k jeho propuštění na svobodu.^[2]

Život

Trestná činnost do roku 1993

Ve vězení byl poprvé v roce 1982 za vloupání do chat. V roce 1985 byl opět odsouzen za bytové krádeže, nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele, protože při zatýkání zranil pěstmi dva policisty a třetího shodil ze schodů. V únoru roku 1990 byl propuštěn, nikoli na amnestii, kterou vyhlásil prezident Václav Havel, ale na vyhovění žádosti o prominutí zbytku trestu. V témže roce však byl znovu odsouzen, tentokrát na 11 let, za loupežné přepadení policistů se zbraní v ruce a krádež jejich vozu.

Doživotní trest za dvojnásobnou vraždu

Dne 23. června 1998 byl Krajským soudem v Plzni odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody pro trestný čin vraždy a další podle v médiích opakovaného slovního spojení „méně závažné trestné činy“,^[3] ve skutečnosti např. podle usnesení NS z 19. září 2001 nedovolené ozbrojování extrémně velkým množstvím zbraní – samopalů, pistolí i s tlumiči, brokovnice a velkého množství nábojů i prázdných zásobníků.^[4]

Trestného činu vraždy (dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu) se dle rozsudku dopustil tím, že v Plzni na silnici vedoucí do Českého údolí, cca 15 metrů od křižovatky Klatovské třídy se silnicí do Českého údolí^[5] dne 30. května 1993 kolem 20.15 hod. zastřelil nejméně 12 výstřely plzeňského podnikatele Štefana Jandu (27) a jeho osobního strážce Juliána Pokoše (30), kteří cestovali v osobním automobilu Mazda. Těžce zraněn byl i další Jandův osobní strážce Vojtěch Pokoš (25), který však díky rychlému lékařskému zákroku útok přežil a později se stal hlavním svědkem. Pražský podnikatel Antonín Vlasák byl Štefanem Jandou vydírán pro nevyrovnané finanční dluhy a proto si Jiřího Kajínka údajně za částku 100 000 Kč najal k zastrašení Jandy. Kajínek objednávku „nad rámec dohody“ překročil a to v době, kdy si měl odpykávat jedenáctiletý trest za předchozí trestnou činnost. Vinu na vraždách Jiří Kajínek nikdy nepřiznal a opakovaně se snažil o obnovu procesu.^[3]

Trestní spis obsahuje více než 10 000 stran a projednávání případu trvalo 46 dnů. Proces byl několikrát odročen a trval téměř šest let. Před soudem vypovídalo 56 svědků a asi 10 soudních znalců. Rozsudek krajského soudu s odůvodněním obsahuje 130 stran. O podmínečné propuštění z vězení mohl dle rozsudku Jiří Kajínek zažádat v roce 2022.^[6]

Snaha o revizi odsouzení na doživotí

• červen 1998 – Krajským soudem v Plzni odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí.^[7]
• únor 1999 – Vrchní soud v Praze zamítl odvolání Kajínka.^[8]
• únor 2001 – ministr spravedlnosti Pavel Rychetský podal k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, která byla zamítnuta.^[9]
• říjen 2001 – ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš podal ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl.^[10]
• listopad 2001 – ústavní stížnost podal i Jiří Kajínek, Ústavní soud ji odmítl.^[11]
• leden 2004 – Kajínkovi noví právní zástupci Klára Slámová a Kolja Kubíček požádali o obnovu procesu, plzeňský krajský soud ji zamítl,^[12] na základě stížnosti zamítnutí ale Vrchní soud v Praze kvůli procesním vadám zrušil^[13] a Krajský soud v Plzni rozhodl znovu tak, že žádost o obnovu procesu zamítl.^[14] Následovala opět stížnost, ale pražský vrchní soud zamítnutí potvrdil.^[15]
• srpen 2006 – ministr spravedlnosti Pavel Němec podal k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, která byla zamítnuta.^[16]
• listopad 2007 – právní zástupkyně Kajínka Klára Slámová podala k Ústavnímu soudu dvě ústavní stížnosti, které byly spojeny v jednu a ta byla odmítnuta.^[17]
• 2011 – Kajínek podal novou žádost o obnovu procesu, Krajský soud v Plzni ji zamítl^[18][19] a Vrchní soud v Praze zamítnutí potvrdil.^[20]
• září 2011 – Kajínek podal k Ústavnímu soudu další ústavní stížnost, která byla odmítnuta.^[21][22]

Útěky z vězení

Dne 18. ledna 1993 ředitel věznice na doporučení vězeňské komise přerušil výkon trestu na dobu 21.–23. ledna 1993. Kajínek se ale do vězení už nevrátil a o 4 měsíce později spáchal vraždy, kvůli kterým byl později odsouzen na doživotí.

Druhý pokus o útěk se stal v červenci 1994, když byl Kajínek umístěn ve vazební věznici České Budějovice. Byl dopaden ještě týž den tak, že mu náhodný kolemjdoucí podkopl nohy, a tím umožnil policii, aby ho dopadla.

Dne 11. září 1996 se Jiří Kajínek pokusil uprchnout z vězení ve Valdicích, kam byl po svém jednodenním útěku z českobudějovické věznice převezen. Po dvacetiminutovém pátrání byl objeven na střeše jednopatrového přístavku a poté dopraven zpět do cely.

Po svém konečném odsouzení byl převezen do Věznice Mírov. Také odtud se mu podařilo 29. října 2000 kolem 18.15 hodin opět uprchnout. V médiích se často opakuje informace, že je zřejmě jediným vězněm, kterému se podařilo z této věznice uprchnout,^[3] ale není to pravda, v roce 1976 z Mírova utekl Jiří Staněk s dalšími dvěma muži.^[23] S Kajínkem měl utéct i Martin Vlasák, dvojnásobný vrah a Kajínkův kamarád, který však (zřejmě kvůli momentálnímu zkratu) zůstal v cele. Dne 8. prosince 2000 byl Jiří Kajínek zadržen Útvarem rychlého nasazení v bytě pětinásobného vraha Ludvíka Černého, člena gangu Orlických vrahů, který si rovněž odpykává doživotní trest.

Pochybnosti o vině

Především Kajínkův poslední útěk vyvolal v médiích celou řadu spekulací a fám. Začala vznikat jakási legenda o českém „Robinu Hoodovi“. V médiích se začala zdůrazňovat především jeho vysoká inteligence a naopak se zpochybňovala jeho kriminální činnost. U části veřejnosti převládá názor, že Kajínek je nevinný a že se stal obětí komplotu. Soudy ale dosud všechny návrhy na obnovu řízení zamítly, i přes předložení údajných nových důkazů o Kajínkově nevině.

Existují však také zdroje, které považují za skutečné vrahy nikoliv Jiřího Kajínka, nýbrž tehdejší policisty Jaroslava Kronďáka a Jana Mikeše.^[24][25]

Ve prospěch Jiřího Kajínka podal tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Němec stížnost pro porušení zákona, kterou Nejvyšší soud zamítl. Místopředseda vlády Miloše Zemana a pozdější předseda ústavního soudu Pavel Rychetský v roce 2001 vyjádřil soukromý úsudek: „Pokud tu vraždu nespáchal pan Kajínek, tak ji spáchal asi někdo od policie.” A upozornil na nestandardní postup policie: „To byl evidentně případ, kdy někteří policisté spolupracovali s podsvětím.“^[26]

V červenci roku 2010 média uvedla zprávu, že inspekce policie prověřuje případ vraždy podnikatele Jandy z roku 1993 na základě trestního oznámení česko-rakouského podnikatele Phillipa Janýra. Úřady nevyloučily revizi rozsudku.^[27]

Prezidentská milost

V dubnu 2017 prezident Miloš Zeman na setkání s občany v Čáslavi pronesl, že vážně uvažuje o milosti pro Jiřího Kajínka, přestože na začátku svého funkčního období označil milosti za přežitek^[3] a v únoru roku 2016 prezident na setkání s občany prohlásil, že Jiřímu Kajínkovi milost nedá.^[28][29][30] Dne 10. května 2017 se s Kajínkem sešla ve věznici Rýnovice manželka prezidenta Ivana Zemanová.^[31] Den poté 11. května 2017 prezident Miloš Zeman oznámil v pořadu Týden s prezidentem na TV Barrandov, že v druhé polovině května podepíše milost pro Jiřího Kajínka.^[32] Součástí milosti se stala sedmiletá podmínka, během níž se nesmí dopustit žádného trestného činu. V opačném případě by se vrátil do vězení.^[33] Dne 23. května 2017 Miloš Zeman milost podepsal a Jiří Kajínek byl ještě téhož dne propuštěn na svobodu. Před bránou věznice v Rýnovicích jej čekali novináři a vítaly desítky fanoušků, kteří chtěli propuštěného vězně vidět naživo. V následné diskuzi s novináři Kajínek všem svým přívržencům poděkoval.^[34][35][36]

Život po propuštění

V souvislosti s mediálním zájmem se stal svého druhu celebritou.^[37] Po omilostnění žije s přítelkyní v Brně-Bystrci.^[38]

Po omilostnění se z něj rychle stala mediální celebrita. Na sociální síti Instagram do ledna 2022 nasbíral 27 tisíc sledujících,^[39] a na YouTube jeho kanál odebírá 58 tisíc lidí.^[40] Díky tomu ho některá média (zejména bulvárnější) začala nazývat influencerem.^[41][42] Například na podzim 2020 vystupoval v pořadu TV Prima Policie v akci, pořad také propagoval na svém YouTube kanálu.^[43][44] Natočil také několik dalších reklamních videí, propagoval například vymahačskou firmu nebo prodejce matrací.^[45] Nebylo to ovšem poprvé, kdy Kajínek využil mediálního zájmu pro vlastní výdělek. Již v roce 2004 byl například tváří billboardové kampaně Radia Kiss. Arbitrážní komise Rady pro reklamu tehdy prohlásila reklamu za neetickou.^[46][47] V roce 2007 zase pro TV Nova propagoval v tiskovém inzerátu nově nasazený seriál Útěk z vězení.^[48]

Odraz v kultuře

Na podzim roku 2000 vytvořil student Marek Blahuš počítačovou hru Hlídej si svého Kajínka, kterou si stáhly desítky tisíc lidí.^[49]

O Jiřím Kajínkovi vznikl film Kajínek, který měl premiéru 5. srpna 2010. Jde o režijní debut Petra Jákla a hlavní roli ztvárnil ruský herec Konstantin Lavroněnko.^[50]

V roce 2014 mu Nakladatelství Fragment vydalo memoáry s názvem Můj život bez mříží.^[51] Kniha byla vydána také jako e-kniha a audiokniha.^[52]

Dle spekulací si za práva k zfilmování svého příběhu a pravděpodobně podíl z tržeb (film vydělal 80 milionů korun) a za prodej knihy, jejíž náklad se zcela vyprodal, vydělal kolem dvou milionů korun.^[53] Další tři miliony korun mohl dle některých odhadů inkasovat v době po omilostnění a propuštění za seriál Já, Kajínek a za spolupráci s TV.

Literární alter ego Jiřího Kajínka nazvané Jiří Pájínek se také stručně objevilo v satirické knize plzeňského spisovatele Radovana Lovčího s názvem Tuto se může stát jenom v Plzni, anebo v New Yorku (vyšla v roce 2020). V té autor mimo jiné ironizuje plzeňské politické a veřejné poměry i vliv místních kmotrů. Pájínek, představený jako oběť místní justice i nekvalitního policejního vyšetřování, však v knize sehraje pouze drobnou a vedlejší roli.^[54]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Kajínek na Wikimedia Commons
• Osoba Jiří Kajínek ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Kajínek
• Web na podporu Jiřího Kajínka
• Jiří Kajínek na webu Muzeum zločinu
• Lukáš Řezník: Případ Jiřího Kajínka: od výstřelu na Borech až po prezidentskou milost. Případ nejznámějšího vězně přehledně. iROZHLAS'

Zdroj