Ježíšův rodokmen
Nový zákon obsahuje dvě zprávy o Ježíšově rodokmenu, jednu v Matoušově evangeliu a druhou v Lukášově evangeliu.[1] Matouš začíná u Abraháma a postupuje vpřed, zatímco Lukáš se vrací v čase od Ježíše k Adamovi. Seznamy jmen se shodují mezi Abrahamem a Davidem (jehož královský původ potvrzuje Ježíšův mesiášský titul Syn Davidův), ale od tohoto bodu se radikálně liší. Matouš uvádí dvacet sedm generací od Davida k Josefovi, zatímco Lukáš jich má čtyřicet dva, přičemž se téměř nepřekrývají ani mezi nimi, ani s jinými známými rodokmeny. Neshodují se ani v tom, kdo byl Josefovým otcem: Matouš říká, že jím byl Jákob, zatímco Lukáš, že jím byl Heli.[2]
Tradiční křesťanští učenci (počínaje Africanem a Eusebiem[3]) považují obě linie za pravdivé a nabízejí různá vysvětlení jejich rozdílů.[4] Například jedna (obvykle Matoušova) může být považována za linii Josefa a druhá (obvykle Lukášova) za linii Maria, nebo jedna může být Ježíšova obvyklá právní linie a druhá jeho biologická pokrevní linie. Tyto verze mohou také odpovídat současnému popisu evangelií, že Ježíše porodila pouze panenská Maria, přičemž Josef je pouze jeho zákonným adoptivním otcem; Josef i Maria jsou považováni za Davidovy potomky. Těmto vysvětlením může posloužit i levirátní manželství, díky němuž může mít jedinec (jako Josef) dva zákonné otce. Někteří moderní kritičtí badatelé, jako například Marcus Borg a John Dominic Crossan, však tvrdí, že obě genealogie jsou výmysly, zkonstruované tak, aby mesiášský nárok odpovídal židovským kritériím.[5]
Matoušův rodokmen
Matouš – Mt 1, 1–17 (Kral, ČEP) začíná evangelium slovy: „Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova: Abraham zplodil Izáka, ...“ a pokračuje až k „... Jákob zplodil Josefa, manžela Marie, z níž se narodil Ježíš, zvaný Kristus. Celkem tedy bylo čtrnáct pokolení od Abraháma k Davidovi, čtrnáct od Davida k vyhnanství do Babylonu a čtrnáct od vyhnanství ke Kristu.“
Matouš hned na začátku zdůrazňuje Ježíšův titul Kristus – řecký překlad hebrejského titulu Mesiáš –, což znamená pomazaný ve smyslu pomazaného krále. Ježíš je představen jako dlouho očekávaný Mesiáš, který měl být potomkem krále Davida. Matouš začíná tím, že Ježíše nazývá synem Davidovým, čímž naznačuje jeho královský původ, a také synem Abrahamovým, čímž naznačuje, že je Izraelita; v obou případech jde o kmenové výrazy, v nichž syn znamená potomek, což připomíná zaslíbení, která Bůh dal Davidovi a Abrahamovi.[6]
Matoušův úvodní titul (βίβλος γενέσεως, kniha pokolení) je vykládán různě, ale s největší pravděpodobností je to prostě název pro následující rodokmen, který je ozvěnou Septuaginty, kde se stejný výraz používá pro rodokmeny.[7]
Matoušův rodokmen je podstatně složitější než Lukášův. Je zjevně schematický, uspořádaný do tří skupin po čtrnácti, z nichž každá má odlišný charakter:
- První z nich je bohatý na poznámky, zahrnuje čtyři matky a zmiňuje Judovy bratry a Perezova bratra.
- Druhá zahrnuje Davidovu královskou linii, ale vynechává několik generací a končí „Jechoniášem a jeho bratry v době babylonského vyhnanství.“
- Poslední z nich, který zřejmě zahrnuje pouze třináct generací, spojuje Josefa se Zerubábelem prostřednictvím řady jinak neznámých jmen, kterých je na tak dlouhé období pozoruhodně málo.
Celkový počet 42 generací je dosažen pouze vynecháním několika jmen, takže volba tří sad po čtrnácti se zdá být záměrná. Byla navržena různá vysvětlení: čtrnáct je dvakrát sedm, což symbolizuje dokonalost a smlouvu, a je to také gematrie (číselná hodnota) jména David.[6]
Převod hebrejských jmen v tomto rodokmenu do řečtiny je většinou v souladu se Septuagintou, ale je zde několik zvláštností. Forma Asaf zřejmě ztotožňuje krále Ásu se žalmistou Asafem. Stejně tak někteří považují tvar Amos pro krále Amona za narážku na proroka Amose, ačkoli Septuaginta tento tvar nemá. V obou případech může jít jednoduše o asimilaci známějších jmen. Zajímavější jsou však ojedinělé formy Boes (Boaz, LXX Boos) a Rachab (Rahab, LXX Raab).[8]
Vynechání
Starý zákon[9] | Matouš |
---|---|
Joram
Ahaziah
Joash
Amaziah
Azariah
Jotham
Ahaz
Hezekiah
Manasseh
Amon
Jehoiakim
Jeconiah
Pedaiah
Zerubbabel
|
David
Solomon
Roboam
Abia
Asaph
Josaphat
Joram
—
—
—
Ozias
Joatham
Achaz
Ezekias
Manasses
Amos
Josias
—
Jechonias
Salathiel
Zorobabel
|
Tři po sobě jdoucí judští králové jsou vynecháni: Achazjáš, Jóaš a Amasjáš. Tito králové jsou považováni za obzvláště zlé , od prokleté Achabovy linie přes jeho dceru Atalji až po třetí a čtvrté pokolení.[10] Autor je mohl vynechat, aby vytvořil druhou sadu čtrnácti králů.[11]
Dalším vynechaným králem je Jójakím, otec otec Jekoniáše, známého také jako Jójakín. V řečtině jsou si jména ještě podobnější, oba jsou někdy nazýváni Joachim. Když Matouš říká: „Jóšijáš zplodil Jekoniáše a jeho bratry v době vyhnanství,“ zřejmě je zaměňuje, protože bratry měl Jójakím, nikoli Jekoniáš, ale vyhnanství bylo v době Jekoniášově. Zatímco někteří to považují za chybu, jiní tvrdí, že toto opomenutí bylo opět záměrné, aby bylo zajištěno, že králové po Davidovi zahrnovali přesně čtrnáct generací.[11]
Poslední skupina obsahuje rovněž čtrnáct generací. Pokud byl Joziášův syn zamýšlen jako Joakim, pak by mohl být Jechoniáš po exilu počítán samostatně.[6] Někteří autoři navrhovali, že v původním Matoušově textu byl otcem Marie jeden Josef, který se následně oženil s někým jiným stejného jména.[12]
Čtrnáct generací zahrnuje dobu od Jechoniáše, narozeného asi 616 př. n. l., po Ježíše, narozeného asi 4 př. n. l. Průměrný generační rozdíl by byl asi čtyřicet čtyři let. Ve Starém zákoně jsou však mezery mezi generacemi ještě větší.[13] Také se nesetkáváme s žádnými případy papponymického pojmenování, kdy jsou děti pojmenovány po svých prarodičích, což byl běžný zvyk v celém tomto období. To může naznačovat, že Matouš tento úsek teleskopicky zkomolil tím, že taková opakování srazil.[14]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Genealogy of Jesus na anglické Wikipedii.
- ↑ Mt 1, 1–16 (Kral, ČEP); Lk 3, 23–38 (Kral, ČEP)
- ↑ Mt 1, 16 (Kral, ČEP); Lk 3, 23 (Kral, ČEP)
- ↑ Eusebius Pamphilius, Church history, Life of Constantine §VII. (anglicky)
- ↑ FRANCE, R. T. The Gospel According to Matthew: An Introduction and Commentary. [s.l.]: Eerdmans, 1985. S. 71–72. (angličtina)
- ↑ BORG, Marcus J.; CROSSAN, John Dominic. The First Christmas. [s.l.]: HarperCollins, 2009. S. 95. (angličtina)
- ↑ a b c NOLLAND, John. The Gospel of Matthew: a commentary on the Greek text. Grand Rapids: W.B. Eerdmans, 2005. ISBN 978-0-8028-2389-2. S. 65–87. (angličtina)
- ↑ NOLLAND, John. The Gospel of Matthew: a commentary on the Greek text. Grand Rapids: W.B. Eerdmans, 2005. ISBN 978-0-8028-2389-2. S. 70. (angličtina), považuje tuto harmonizaci za „nejatraktivnější“.
- ↑ BAUCKHAM, Richard. Tamar's Ancestry and Rahab's Marriage: Two Problems in the Matthean Genealogy. Novum Testamentum. 1995, roč. 37, čís. 4, s. 313–329. DOI 10.1163/1568536952663168. (angličtina)
- ↑ 1Pa 3, 4–19 (Kral, ČEP)
- ↑ 1Kr 21, 21–29 (Kral, ČEP); srov. Ex 20, 5 (Kral, ČEP); Dt 29, 20 (Kral, ČEP).
- ↑ a b NOLLAND, John. Jechoniah and His Brothers. Bulletin for Biblical Research, Biblical studies. 1997, čís. 7, s. 169–178. S2CID 246627732. DOI 10.5325/bullbiblrese.7.1.0169. (angličtina)
- ↑ BLAIR, Harold A. Matthew 1,16 and the Matthaean Genealogy. Studia Evangelica. 1964, čís. 2, s. 149–154. (angličtina)
- ↑ Například Ezdrášův rodokmen v Ezdrášovi – Ezd 7, 1–5 (Kral, ČEP) (srov. 1Pa 6, 3–14 (Kral, ČEP)).
- ↑ ALBRIGHT, William F.; MANN, C.S. Matthew: A New Translation with Introduction and Commentary, The Anchor Bible, vol. 26. New York: Doubleday & Co, 1971. ISBN 978-0-385-08658-5. (angličtina)