Jaromír Fiala

Jaromír Fiala
Základní informace
Narození 30. prosince 1892
Postoloprty, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. května 1967 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání hudební skladatel, pedagog, překladatel, dirigent, muzikolog, spisovatel a učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaromír Fiala (30. prosince 1892 Postoloprty[1] – 15. května 1967 Praha) byl český hudební pedagog, spisovatel, překladatel a skladatel.

Život

Maturoval na gymnáziu na Smíchově (tehdy ještě nebyl součástí Prahy) a pokračoval studiem románských jazyků na Karlově univerzitě. V roce 1913 byl na studijním pobytu ve Francii v Poitiers. Absolvoval v roce 1917 a stal se profesorem na střední škole v Domažlicích. V Domažlicích byl i sbormistrem pěveckého sboru Čerchovan.

V roce 1919 byl jmenován středoškolským profesorem v Praze. Vedle toho se intenzivně věnoval hudbě. Studoval na Pražské konzervatoři hru na klavír u Albína Šímy, skladbu u Otakara Šína a zpěv u Antonína Heřmana. V roce 1922 vykonal nejen státní zkoušky ze zpěvu, ale získal i doktorát filosofie na Karlově univerzitě. Dál učil na středních školách, ale byl i učitelem francouzské výslovnosti na konzervatoři a lektorem francouzského jazyka na Univerzitě.

Po skončení 2. světové války se stal inspektorem středních škol pro filologii a hudební výchovu. Až do odchodu do důchodu v roce 1953 byl školským referentem Krajského národního výboru v Praze.

Dílo Jaromíra Fialy zahrnuje široké oblasti, hudby, hudební vědy i filologie. Spolupracoval se skladatelem Jindřichem Jindřichem při sběru lidových písní. Sestavil řadu bibliografií našich předních skladatelů a věnoval se popularizaci vážné hudby, jak přednáškovou činností, tak svými publikacemi, rozhlasovými pořady a předmluvami pro Státní nakladatelství hudby a umění. Připravil mnoho metodických příruček pro výuku hudby a zpěvu. Překládal z francouzštiny libreta oper a oratorií předních světových skladatelů (Maurice Ravel, Erik Satie, Darius Milhaud). Do češtiny převedl texty více než 300 písní. Články o české hudbě přispíval i do francouzských novin a časopisů. Zasloužil se i o znovuuvedení skladeb starých českých mistrů, založil a redigoval edici Staří mistři. Jako skladatel vycházel z díla Josefa Bohuslava Foerstra. Těžiště jeho skladatelské tvorby tvořily písně a sbory. Jeho instrumentální skladby však neměly velký úspěch.

Literární dílo

Bibliografie

Hudební historie

Pedagogická literatura

  • Povinný zpěv na středních školách (1921)
  • Radio a hudební výchova (1926)
  • Lidová výchova hudební (1928)
  • Proč zpívat a hrát (1933)

Hudební dílo

Dětské sbory

  • Čtvero ročních dob (1933)
  • Deset rušných písniček (1935)
  • Mladému světu (1948)
  • Pionýrské písně (1950)

Ženské sbory

  • Dva sbory (1933)
  • Mladý svět (1931)

Mužské sbory

  • Tři sokolské pochodové písně (1930)
  • Ztracen? (na slova Jaroslava Vrchlického)
  • Od srdce k srdci (1942)
  • Havíři (1943)

Smíšené sbory

  • Vánoční (1920)
  • Tři slavnostní sbory (1931)
  • Slovanská lípa (na slova Josefa VáclavaSládka, 1931)
  • Na horách (1939)
  • Srdcem k vlasti (1946)

Ediční činnost

  • 21 francouzských písní (1921)
  • Jindřichův chodský zpěvník (1926)
  • Trifolium. Latinské studentské písně (1937)
  • Edice Staří mistři
  • Edice Deset písní s kytarou
  • Česká beseda (nápěvy, slova a popis tanců, 1939)
  • Pavel Vranický: Tři hádanky ve formě kanonické (rekonstrukce vokální skladby)
  • Zpíváme s rozhlasem (1950)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Postoloprty

Literatura

  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha

Externí odkazy

Zdroj