Jan Vilikovský

Jan Vilikovský
Narození 15. dubna 1904
Semechnice u Opočna Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. listopadu 1946 (ve věku 42 let)
Brno ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Bratislava
Povolání literární historik, filolog, medievista, vysokoškolský pedagog, překladatel.
Národnost česká
Alma mater Filozofická fakulta Univerzity Karlovy,
Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě
Manžel(ka) Júlia Vilikovská (1909-1984), slovenská středoškolská profesorka, literární teoretička a lingvistka
Děti Ján (1937-2023), slovenský literární historik a kritik
Pavel (1941-2020), slovenský spisovatel
Chybí svobodný obrázek.

Jan Vilikovský (15. dubna 1904, Semechnice u Opočna – 15. listopadu 1946, Brno) byl český literární historik, filolog, medievista, vysokoškolský pedagog a překladatel.[1][2]

Život

Pocházel z rolnické rodiny. Do obecné školy chodil v letech 1910-1914 v Českém Meziříčí a po absolvování reálného gymnázia v Náchodě roku 1922 začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze jako žák Václava Tilleho obory čeština, francouzština, latina a historie. Ve studiu pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě (FIF UK) jako žák Václava Chaloupeckého a Josefa Baudiše, u kterého studoval také keltštinu. Studium zakončil roku 1927 získáním titulu doktor filozofie (PhDr.)[1][3]

Od roku 1928 působil na FIF UK nejprve jako asistent seminářů moderní filologie a lektor středověké latiny, od roku 1933 jako docent a od roku 1936 jako mimořádný profesor pro obor dějiny literatury československé. Roku 1932 byl zvolen mimořádným a roku 1837 řádným členem Učenenej spoločnosťi Šafárikovej v Bratislavě, roku 1936 dopisujícím členem Královské české společnosti nauk. Roku 1939, poté co jej Slovenský štát propustil ze svých služeb, přešel na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně (FF MU) jako řádný profesor starší české a slovenské literatury. Po uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 byl poslán na tzv. dovolenou s čekatelným (tj. s výpomocným platem).[1][3]

V letech 1940-1945 žil převážně v Bratislavě a z hmotné tísně pracoval na slovensko-anglickém slovníku. Po osvobození pokračoval od roku 1945 ve své práci jako řádný profesor na FF MU a roku 1946 byl zvolen mimořádným členem České akademie věd a umění. Zemřel po nepovedené operaci štítné žlázy, pochován je v Bratislavě.[1]

Vilikovský byl především historik literatury českého středověku, kterou rozšířil chronologicky na dobu husitskou a jazykově na latinském písemnictví v českých zemích. Významně se rovněž věnoval starší slovenské literatuře, kterou chápal jako součást literárních dějin československých. Studoval rovněž církevní kancionály. Své články publikoval hlavně v časopise Bratislava. Nucené přerušení pedagogické činnosti po uzavření českých vysokých škol vyplnil usilovnou badatelskou, vydavatelskou a překladatelskou prací, jejíž výsledky stačil jen zčásti publikovat.[1]¨

Výběrová bibliografie

Odborné práce

  • Versus de passione sancti Adalberti (1929), článek o legendě Verše o utrpení svatého Vojtěcha.
  • Latinská poesie v středověkých Čechách (1930), článek.
  • Latinská poesie žákovská v Čechách (1932), monografie.
  • O domnělé Husově rétorice (1932), o ztracené rétorice Jana Husa
  • Rukopisná bohemika v Admontě (1934), společně s Václavem Tillem, článek o rukopisech českého původu v klášterní knihovně v Admontě.
  • Státní hymna československá (1935), společně s Dobroslavem Orlem.
  • Cantus catholici (1935), pojedníní o prním tištěném katolíckém zpěvníku na Slovensku z roku 1655.
  • Dějiny literárních společností malohontských (1936), uspořádal a opatřil doslovem a poznámkami.
  • Duchovní poesie Třanovského (1936), pojednání o díle evangelického kněze Jiřího Třanovského.
  • Abatyše Kunhuta (1939), monografie o Kunhutě Přemyslovně.
  • Staročeský Passionál a Život Krista Pána (1940)
  • Slezsko, český stát a česká kultura (1946), spoluautor, cyklus přednášek pořádaný Masarykovou universitou v Brně.
  • Starší literatura slezská a její význam v literatuře české (1946), znovu vydáno roku 1999 pod názvem Starší česká literatura ve Slezsku.
  • Písemnictví českého středověku (1948), soubor studií, posmrtně.
  • Leben und Schriften des Prager Magisters Adalbert Rankonis de Ericinio (1971), vydáno z pozůstalosti.

Uspořádané výbory

  • Próza z doby Karla IV. (1938).
  • České modlitby Milíčovy (1938), české modlitby Milíče z Kroměříže.
  • Básnické spisy Pavla Josefa Šafaříka (1938).
  • Staročeská lyrika (1940)', připravil a doprovodil úvodní studii.
  • Legenda o svaté Kateřině (1942), přepsal staročeský text a napsal úvodní studii.
  • Staročeské satiry (1942), z Hradeckého rukopisu vybral a opatřil úvodem, poznámkami a jazykovými vysvětlivkami.
  • Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu (1957), s jinými, vydáno posmrtně.
  • Výbor z české literatury doby husitské (163-1964), dva svazky, s jinými, vydáno posmrtně.

Překlady

Ostatní

  • Anglicko-slovenský slovník (1946).

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e MERHAUT Luboš a kol. Lexikon české literatury 4/II. U-Ž. Praha: Academia 2008. S. 1335-1336.
  2. ↑ TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století III. Q–Ž. Praha: Paseka 1999. S. 458.
  3. ↑ a b Jan Vilikovský - Profil osobnosti. Encyklopedie Brna. Dostupné online

Externí odkazy

Zdroj