Jan Keller (farář)

Jan Keller
Narození 15. února 1942 (81 let)
Brno
Bydliště Jimramov
Zbytov
Alma mater Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání farář, místní politik, disident, topič a dělník
Zaměstnavatel Českobratrská církev evangelická
Nábož. vyznání Českobratrská církev evangelická
Choť Marta Kellerová[1]
Děti Magdalena Ondrová[2]
Filip Keller[2]
Příbuzní Otakar Keller[2] (sourozenec)
Funkce vikář (Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Kdyni; 1966–1971)
vikář (Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Jimramově; 1971–1981)
vikář (Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Černošíně; 1981–1983)
starosta obce v Česku (Jimramov; 1990–1998)
vikář (Farní sbor Českobratrské církve evangelické ve Veselí; 1992–1994)
… více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Keller (* 15. února 1942 Brno) je český evangelický farář, signatář Charty 77 a po sametové revoluci starosta Jimramova.

Život

Jan Keller se narodil v Brně v rodině Josefa Kellera a Eleonory, rozené Tardyové, jako třetí ze čtyř sourozenců. Po skončení války se rodina přestěhovala do Prahy. Jan Keller vyrůstal v prostředí evangelické církve, v Praze na něj měl velký vliv vinohradský sbor této církve, zejména tamní tehdejší vikář Jan Šimsa.[3] Rozhodl se studovat teologii a v letech 1959–1964 absolvoval Komenského evangelickou teologickou fakultu.[3] Po studiu absolvoval dvouletou vojenskou službu v Milovicích, po návratu se na podzim 1966 oženil s Martou, rozenou Novotnou.[3] Poté se přestěhovali do Kdyně na Šumavě, Keller zde jako duchovní nastoupil do svého prvního sboru od prosince 1966.[4] Jeho předchůdcem zde byl Jakub Schwarz Trojan, jenž měl spolu s dalšími staršími kolegy z hnutí Nová orientace na něho velký vliv.[3] Po srpnu 1968 byl Keller s rodinou několik měsíců v západoněmeckém Mainz-Kastelu, kde v rámci „Semináře pro církevní službu v průmyslové společnosti“ pracoval v továrně a zároveň mezi dělníky působil jako farář. Po začátku normalizace na jaře 1969 se rodina vrátila zpátky.[3] V roce 1971 změnil farářské působiště a přestěhoval se do Jimramova. Na jaře 1977 podepsal i s ženou Martou Chartu 77 a k 31. březnu 1981 ztratil státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti.[4] Od září 1981 ještě mohl působit v západočeském Černošíně, kam se přestěhoval, ale s koncem roku 1983 mu byl souhlas odebrán i zde.[4] O prázdninách v roce 1983 organizoval v blízkém Zhořci dětský tábor, kvůli čemuž byl souzen, že tábor organizoval bez souhlasu okresního církevního tajemníka a porušil tím § 178 trestního zákona, soud ale nakonec vyhrál.[3] V roce 1984 se s rodinou přestěhoval na statek Zbytov u Jimramova, který v roce 1978 zakoupili společně s manželi Dorkas a Vojenem Syrovátkovými,[3] a Zbytov se stal místem setkávání evangelické mládeže. Keller zde po ztrátě souhlasu pracoval v dělnických profesích, např. na pile či jako topič.[3]

Nová píseň

Spolu s kolegou Bohdanem Pivoňkou inicioval vydání samizdatových křesťanských zpěvníků, které obsahovaly písně Miloše Rejchrta, Svatopluka Karáska a dalších. Zpěvníky se stále aktualizovaly a zdokonalovaly, až po čase ve spolupráci s dalšími kolegy vznikl souborný zpěvník Nová píseň, který se podařilo propašovat do Nizozemska a nechat jej tam vytisknout ve velkém nákladu. Závěrečné práce na tomto zpěvníku dělal Keller na Zbytově, do a z Holandska se pašoval přes Pavla Kaluse. Zpěvník dal základ pozdějšímu zpěvníku Svítá.[5]

Po roce 1989

Po revoluci se zapojil do činnosti Občanského fóra v Jimramově a stal se až do listopadu 1998 starostou Jimramova.[6] Zároveň dva roky sloužil jako farář v nedalekém Veselí. V letech 1999–2005 působil jako farář v Humpolci, kam se spolu se ženou přestěhoval, a od roku 2001 také jako náměstek seniora Horáckého seniorátu. Působil také v duchovenské službě ve věznici ve Světlé nad Sázavou.[3] Poté odešel do výslužby a trvale se vrátil na Zbytov,[3] zároveň ale v letech 2007–2008 a 2019–2020 působil ve sboru ve Veselí.[4]

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ Český bratr. Česko. Dostupné online.
  2. ↑ a b c Zdeněk Nešpor, Zdeněk Vojtíšek, Táňa Klementová, Andrea Beláňová: Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. 2019. ISBN 978-80-7017-261-2.
  3. ↑ a b c d e f g h i j PFANN, Michael. Jan Keller. Životopisný portrét se zřetelem k soudnímu sporu. In: HLAVÁČ, Pavel; KEŘKOVSKÝ, Pavel. Cesta církve IX. Praha: Českobratrská církev evangelická, 2019. ISBN 978-80-87098-76-9. S. 97–109.
  4. ↑ a b c d informace na webu Evangnet.cz
  5. ↑ Zpěvníček křesťanské mládeže – Nová píseň. In: HLAVÁČ, Pavel; MORÉE, Peter. Cesta církve V. Praha: Českobratrská církev evangelická, 2012. ISBN 978-80-87098-32-5. S. 91–120.
  6. ↑ Příběh Marty Kellerové pro Paměť národa

Zdroj