Jan Damascén Charvát

Jan Damascén Charvát OFM
kněz
Zasvěcený život
Institut františkáni
Sliby před rokem 1740
Svěcení
Kněžské svěcení 1736
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • kvardián kláštera v Uherském Hradišti a v dalších konventech
Osobní údaje
Datum narození 1712
Místo narození Šardice
Datum úmrtí 1782 (ve věku 69–70 let) nebo 19. března 1789 (ve věku 76–77 let)
Místo úmrtí Uherské Hradiště
Povolání lektor filozofie a teologie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Damascén Charvát OFM (1712-1782), též Joannes Damasus Charvath nebo Jan Damašský Charvat, byl moravský nebo slovenský literárně činný františkán. Narodil se v roce 1712, kněžské svěcení přijal roku 1736. Pobýval v klášteře v Uherském Hradišti, jistou dobu jako místní představený (kvardián) a zřejmě též jako lektor filozofie.[1] Dalším jeho působištěm byla nedaleká Skalica, kde vyučoval na klášterní škole církevní právo a snad již též teologii. V tamější klášterní knihovně byl uchováván objemný rukopis Charvátovy učebnice Introductio ad jus universum canonicum psaný ve Skalici roku 1763.[2] Tento úvod do kanonického práva obsahuje přehledný výklad k první knize Dekretů Řehoře IX. sestavený z vícero starších i novějších pramenů a autorů. Rozebírá církevní soudnictví, pozice v církvi, trestní případy, cenzuru i církevní tresty. Posléze působil jako lektor teologie na klášterních studiích, i jako kvardián dalších františkánských konventů.[3] Přinejmenším od roku 1756 byl Charvát definitorem uherské františkánské provincie Sv. Salvátora, v roce 1763 pak již definitorem habituálním (doživotním).

Tiskem byla vydána Charvátova příručka vykládající Řeholi sv. Františka z Assisi: Fractio panis in Refectionem Fratrum Minorum, neb Lámánj Chléba k Požjwánj Bratrůw Menssých, to gest Krátký Wýklad na Regulu Bratrůw Menssích… vytištěná v Skalici v tiskařské dílně Josefa Antonína Škarnicla v roce 1765.[4] Lidový jazyk, v němž byla spirituální příručka vydána, naznačuje její předurčení k formaci a podpoře duchovního života františkánských řeholníků, včetně bratří laiků. Takto se rovněž dílo nacházelo ve vícero klášterech české i uherské františkánské provincie, kde kromě klášterních knihoven bylo uloženo v noviciátech nebo přímo v celách pro osobní užívání řeholníky.[5] Drobný kapesní formát knížky (17x11 cm) ji přímo předurčoval pro snadné používání v skromných řeholních celách i přenášení na cestách. Při tvorbě díla jistě spolupracoval se spolubratrem Antonínem Preslem, který byl rovněž autorem v místním nářečí psaných výkladů františkánské řehole spirituality. Téměř společně je nechali vytisknout i skalického tiskaře Jana Antonína Škarnicla, který již v svém dřívějším působišti v Olomouci tiskl františkánům jejich knihy a v této praxi pokračoval i po přesunu do Uher.[6]

Damascén Charvát zemřel 19. března 1789 v Uherském Hradišti jako jubilant (50 let) řádových slibů i kněžství.[7]

Reference

  1. ↑ Srov. BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007 [cit. 30.7..2014]. Rigorózní práce. FF Ostravské univerzity. Vedoucí práce Nina Pavelčíková. s. 555 (kapitola „Uherské Hradiště, klášter františkánů“). Dostupné online. Další informace o D. Charvátovi viz Zakony franciszkańskie w Polsce. Częsć 1, Franciszkanie na ziemiach polskich. Příprava vydání Jerzy Kłoczowski (ed.). Kraków: Prowincjałat OO. Franciszkanów Konwentualnych Prowincji św. Antoniego i bł. Jakuba Strepy, 1983. S. 254. 
  2. ↑ 522 stran, formát 8°. Pokračování titulu: „...Hac praemissa incipit compendiosa declaratio in librum I. decretalium Gregorii IX. Ex diversis authoribus concinnata per reverendum p. Charvat Damasce-num definitorem hab. lectorem generalem et ss. canonum actualem inchoata et religiosae juventuti praelecta in conventu Sakolcensi ad B. M. dolorosam. Anno 1763 die 13. Januarii.“ Dochováno v Slovenskej národnej knižnici, Matica slovenská, Literárny archív: RHKS 361 / MS-Ba E 62. Viz ŠARLUŠKA, Vojtech. Inventár rukopisov Literárneho archívu Matice slovenskej. Rukopisy historických knižníc na Slovensku I. [online]. Martin: Matica slovenská, 1992 [cit. 2011-12-01]. S. 93. Dostupné online. 
  3. ↑ KAŠPAR, Jan. Výklad řehole sv. Františka v češtině od Jana Damasa Charváta. In: Historia Franciscana : katalog výstavy pořádané k 400. výročí příchodu bratří františkánů do kláštery Panny Marie Sněžné v Praze (1604-2004). Praha: Provincie bratří františkánů, 2004. S. 52 (č. 44/3).
  4. ↑ 612 stran, formát; 8° (cca 17cm). Podrobnější popis knihy viz Knihopis č. 3299 nebo KAŠPAR, Výklad řehole sv. Františka v češtině… (cit.). VOBR, Jaroslav. České tisky Moravské zemské knihovny v Brně a jihomoravských klášterních knihoven z let 1501-1800. Brno: Moravská zemská knihovna v Brně, 2005. Č. 1066. .
  5. ↑ VOBR, České tisky... (cit.) uvádí exempláře z kláštera v Dačicích nebo Kroměříže (zde v noviciátu). Další výtisky se dochovaly v knihovně kláštera u P. Marie Sněžné v Praze (signatura O c 23-25), svazky původem z bechyňského a jindřichohradeckého konventu jsou v Jihočeské vědecké knihovně, pobočka Zlatá Koruna (signatury Be 402, Be 2199, JH 1567). Exempláře z klášterů v uherském (dnes rumunském) městě Căpleni (Kaplau) a slovenském Fiľakove uvádí MAGYAR, Arpád; ZVARA, Edina. A Kaplonyi Ferences rendház könyvtárának régi állománya : katalógus = Altbücherstand der Bibliothek des Franziskanerklosters in Kaplau. Budapest: Országos Széchényi könyvtár, 2009. a MARTÍ, Tibor. A Füleki Ferences rendház könyvtárának régi állománya : katalógus = Fond starých kníh františkánského kláštora vo Fiľakove. Eger: Esterházy Károly Föiskola, 2012. . Další svazky ze slovenských klášterů údajně uchovává Slovenská národná knižnica – Matica slovenská (viz Knihopis).
  6. ↑ BAJGER, Matyáš Franciszek. České františkánské knihovny od reformace až do moderní doby. In: Františkánský kontext teologického a filozofického myšlení. Praha: Univerzita Karlova : Filosofia, 2002. ISBN 978-80-7308-436-3. S. 323–355, zde s. 324. BAJGER, Česká františkánská knižní kultura (cit.) , s. 419 (kapitola „Olomouc, klášter františkánů u chrámu Neposkvrněného početí P. Marie“) Více o tiskařském působení Škarniclů v Skalici viz ŠPETKO, Jozef. Dejiny Škrniclovskej kníhtlačiarne v Skalici. Martin: Matica slovenská, 1958. 
  7. ↑ Nekrologium české františkánské provincie – hradišťský klášter totiž byl patentem císaře Josefa II. z roku 1785 přiřazen zpět k české provincii.

Zdroj