J. J. Wolf

J. J. Wolf
J. J. Wolf na US Open 2023
J. J. Wolf na US Open 2023
Přezdívka Wolfie[1]
Stát Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Datum narození 21. prosince 1998 (24 let)[2]
Místo narození Cincinnati, Ohio,
Spojené státy americké[2]
Bydliště Cincinnati, Ohio,
Spojené státy americké
Výška 183 cm[2]
Hmotnost 77 kg[2]
Profesionál od července 2019[3]
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 1 534 717 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 17–19
Tituly 0 ATP, 5 challengerů, 1 ITF
Nejvyšší umístění 39. místo (13. února 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 4. kolo (2023)
French Open 1. kolo (2023)
Wimbledon 2. kolo (2023)
US Open 3. kolo (2020, 2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů 0–1
Nejvyšší umístění 606. místo (27. května 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
US Open 1. kolo (2016)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230625a25. června 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeffrey John „J. J.“ Wolf (* 12. prosince 1998 Cincinnati, Ohio) je americký profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře.[4]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2023 na 39. místě a ve čtyřhře v květnu 2019 na 606. místě. Trénují ho Patrick Thompson a David Kass.[1][2]

Tenisová kariéra

Na juniorském mistrovství USA osmnáctiletých vybojoval v roce 2016 deblový titul s Johnem McNallym a v ročníku 2017 prohrál finále dvouhry s Patrickem Kypsonem. Na juniorce grandslamu nejdále postoupil do osmifinále US Open 2016. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval v květnu 2016, kdy mu patřila 18. příčka. V letech 2017–2019 hrál univerzitní tenis na Ohijské státní univerzitě, kde se připojil k sestře Danielle Wolfové. V ročníku 2017 byl vyhlášen nováčkem roku v západní konferenci Big Ten a o dva roky později se v ní stal i hráčem roku.[1][3]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu US Open 2016, do níž získal s Johnem McNallym divokou kartu díky titulu na juniorském šampionátu USA. Na úvod je vyřadila australsko-brazilská dvojice Chris Guccione a André Sá.[5] Hlavní soutěž okruhu ATP Tour, vyjma grandslamu, si poprvé zahrál na Western & Southern Open 2020 v rodném Cincinnati, kde potřetí obdržel divokou kartu do kvalifikace. Po výhrách nad Gerasimovem a Munarem z ní postoupil do dvouhry. V jejím úvodu však nestačil na francouzskou světovou padesátku Richarda Gasqueta. Již v cincinnatské kvalifikaci 2018 přehrál osmdesátého pátého hráče pořadí Jozefa Kovalíka, čímž dosáhl první výhry nad členem elitní světové stovky. Do první grandslamové dvouhry zasáhl na US Open 2020. Po výhrách nad třicátým šestým mužem klasifikace Guidem Pellou a Španělem Robertem Carballésem Baenou nenašel ve třetím kole recept na světovou pětku Daniila Medveděva.[5][1]

Do čtvrtfinále se poprvé probojoval na washingtonském Citi Open 2022, do něhož nastoupil po debutovém průniku mezi Top 100, když mu na počátku srpna patřila 99. příčka.[1] Ve druhém utkání premiérově zdolal člena světové třicítky, dvaadvacátého Denise Shapovalova.[6] Po vítězství nad dalším hráčem Top 30 Holgerem Runem[7] jej vyřadila světová osmička Andrej Rubljov. Na US Open 2022 premiérově zdolal člena světové dvacítky, osmnáctého Roberta Bautistu Aguta.[8] Následně zvládl duel s Chilanem Alejandrem Tabilem, ale ve třetím kole podlehl Australanu Nicku Kyrgiosovi.[9]

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (0–1 D)

Dvouhra: 1 (0–1)

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 16. října 2022 Florencie, Itálie tvrdý (h) Kanada Félix Auger-Aliassime 4–6, 4–6

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

Legenda
Challengery (5 D; 0 Č)
ITF (1 D; 0 Č)

Dvouhra (6 titulů)

Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. říjen 2017 Harlingen, Spojené státy tvrdý USA Evan Zhu 6–7(1–7), 6–1, 6–2
1. leden 2019 Columbus, Spojené státy tvrdý (h) Dánsko Mikael Torpegaard 6–7(4–7), 6–3, 6–4
2. listopad 2019 Champaign, Spojené státy tvrdý (h) USA Sebastian Korda 6–4, 6–7(3–7), 7–6(8–6)
3. leden 2020 Nouméa, Nová Kaledonie tvrdý Japonsko Júiči Sugita 6–2, 6–2
4. březen 2020 Columbus, Spojené státy (2) tvrdý (h) Uzbekistán Denis Istomin 6–4, 6–2
5. říjen 2021 Las Vegas, Spojené státy tvrdý USA Stefan Kozlov 6–4, 6–4

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku J. J. Wolf na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e J.J. Wolf | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2022-09-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e J. J. Wolf na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20230625a25. června 2023
  3. ↑ a b JJ Wolf. Ohio State Buckeyes [online]. 2018-05-21 [cit. 2022-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-17. (anglicky) 
  4. ↑ J. J. Wolf na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230625a25. června 2023
  5. ↑ a b J. J. Wolf | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ J.J. Wolf's Upset Of Denis Shapovalov Leads American Charge In Washington. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-08-03 [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Citi Open: Wolf into last eight after upsetting Rune. Tennis Majors [online]. 2022-08-05 [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ J.J. Wolf Upsets Roberto Bautista Agut At US Open. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-08-29 [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Nick Kyrgios puts on an absolute clinic to set up US Open blockbuster. news.com.au [online]. 2022-09-03 [cit. 2022-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj