Hulmani

Jak číst taxoboxHulmani
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída savci (Mammalia)
Řád primáti (Primates)
Podřád Haplorhini
Infrařád opice (Simiiformes)
Čeleď kočkodanovití (Cercopithecidae)
Podčeleď hulmani (Colobinae)
Jerdon, 1867
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hulmani (Colobinae) představují spolu s kočkodany (Cercopithecinae) jednu ze dvou podčeledí kočkodanovitých opic. Podčeleď se vyskytuje v Africe a Asii a zahrnuje hulmany, guerézy, langury a kahauy.[1] Guerézy jsou čistě africkou skupinou řazenou do vlastního tribu Colobini, zatímco ostatní rody vytvářejí asijský tribus Presbytini. Právě v Asii dosáhli hulmani největší početnosti a rozmanitosti, z velké části následkem vyzdvihnutí Tibetské náhorní plošiny a výkyvů klimatu během pleistocénu, spojených se změnou hladiny moří v oblasti Sundalandu. Složitá biogeografická a evoluční historie asijských hulmanů vede k tomu, že o systematice a vzájemných afinitách jednotlivých druhů a rodů probíhají debaty.[2]

Vzhled

Hulmani se vyznačují dlouhými ocasy a končetinami. Zadní končetiny obyčejně bývají výrazně delší než končetiny přední. Hulmani jsou ve srovnání s ostatními kočkodanovitými velmi dobří skokani, svými skoky mohou v některých případech překonat i dvacetimetrovou vzdálenost.[3] Hulmani se vyznačují redukovaným palcem na přední končetině; samotné odborné jméno „Colobinae“ vychází z řeckého „κολοβός“ („zakrslý“, „zakrnělý“) a odkazuje na tuto anatomickou zvláštnost. Žaludek hulmanů je rozdělen do několika oddílů pro snazší trávení celulózy a lze jej přirovnat k žaludku přežvýkavců.[1]Lebka se vyznačuje relativně krátkým čenichem, širokou interorbitální oblastí a krátkými vysokými čelistmi. Řezáky jsou dlouhé a úzké, stoličky vybavené ostrými střižnými lištami pro rozsekávání vláknité stravy. Mozková kůra je méně gyrifikována (zvrásněna) ve srovnání s ostatními kočkodanovitými opicemi.[2][3] V ústech chybí lícní torby pro uschovávání potravy.[1]

Biologie a ohrožení

Hulmani jsou vesměs přizpůsobení stromovému životu a různým typům lesních ekosystémů. Mimo tropických deštných lesů se vyskytují i ve vysokohorských lesích, galeriových lesích, mangrovníkových lesích i v lesích mírného pásma. Mohou úspěšně přežívat i v dosti chladných horských ekosystémech.[3] Ve srovnání s kočkodany jsou více folivorní (listožraví) a také rychleji dospívají. Množství druhů utváří jednosamcové sociální skupiny.[2]

Ve volné přírodě žije množství druhů pouze v omezeném areálu rozšíření.[1] Z kriticky ohrožených hulmanovitých lze jmenovat guerézu červenohlavou (Piliocolobus rufomitratus), guerézu límcovou (Colobus vellerosus), kahaua mentavejského (Simias concolor), langura duk (Pygathrix nemaeus) či langura indočínského (Rhinopithecus avunculus).

Žijící rody

  • Hulmani (Colobinae)
    • Colobus Illiger, 1811 – gueréza
    • Piliocolobus Rochebrune, 1877 – gueréza
    • Procolobus Rochebrune, 1877 – gueréza (jediný druh gueréza zelená [P. verus])
    • Nasalis É. Geoffroy, 1812 – kahau (jediný žijící druh kahau nosatý [N. larvatus])
    • Simias Miller, 1903 – kahau (jediný žijící druh kahau mentavejský [S. concolor]).
    • Pygathrix É. Geoffroy, 1812 – langur
    • Rhinopithecus Milne-Edwards, 1872 – langur
    • Presbytis Eschscholtz, 1821 – hulman
    • Semnopithecus Desmarest, 1822 – hulman
    • Trachypithecus Reichenbach, 1862 – hulman

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d DOBRORUKA, Luděk J. Poloopice a opice. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1979. (Zvířata celého světa; sv. 5). Kapitola Vzácní chovanci zoologických zahrad. 
  2. ↑ a b c FLEAGLE, John G. Primate Adaptation and Evolution. 3. vyd. San Diego: Elsevier, 2013. Dostupné online. ISBN 978-0-12-378632-6. S. 135–146. 
  3. ↑ a b c VANČATA, Václav. Primatologie – Díl 2. Catarrhina - opice a lidoopi. Praha: Univerzita Karlova, 2003. S. 71–73. 

Externí odkazy

Zdroj