Hostýnské vrchy

Hostýnské vrchy
Rusavská hornatina, pohled z jihozápadního úbočí Hostýna
Rusavská hornatina, pohled z jihozápadního úbočí Hostýna
Nejvyšší bod 864 m n. m. (Kelčský Javorník)
Rozloha 291 km²
Střední výška 506 m n. m.
Nadřazená jednotka Hostýnsko-vsetínská hornatina
Sousední
jednotky		 Rožnovská brázda, Vsetínské vrchy, Vizovická vrchovina, Hornomoravský úval, Podbeskydská pahorkatina
Podřazené
jednotky		 Rusavská hornatina, Hošťálkovská vrchovina, Liptálské hřbety, Lukovská vrchovina
Světadíl Evropa
Stát ČeskoČesko Česko
Souřadnice 49°24′1″ s. š., 17°45′58″ v. d.
Identifikátory
Kód geomorf. jednotky IXE-1A
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hostýnské vrchy jsou plochá hornatina o rozloze 291 km² a střední výšce 506 m n. m.[1] Jsou tvořený flyšovými souvrstvími s vrcholky z godulských pískovců Hostýnsko-vsetínské hornatiny. Patří do vnějších Západních Karpat, do podcelku Západních Beskyd. Od Vsetínských vrchů jsou odděleny protékající Vsetínskou Bečvou. Značná část Hostýnských vrchů je zalesněna. Nejvyšším vrcholem je Kelčský Javorník (864 m n. m.). Dalším významným vrcholem je Hostýn (736 m n. m.), který je nejvýznamnějším poutním místem mariánského kultu v České republice a pohoří dal jméno.

Z hlediska geologické stavby náleží oblast Hostýnských vrchů ke karpatské soustavě. Skládá se z několika dílčích pásem, která jsou na vnější straně lemovaná pruhem vněkarpatských sníženin. Součástí těchto sníženin jsou Moravská brána a Hornomoravský úval. Horský oblouk Vnějších Západních Karpat je z převážně složen z mnohonásobně se střídajících vrstev pískovců, slepenců, jílovců, jílovitých, místy i vápenitých břidlic a slínovců.

V severním podhůří nedaleko Loučky leží vrch Stříbrná (480 m n. m.); v okolí Bystřice pod Hostýnem pak bezejmenný vrch v lokalitě Kozinec (479 m n. m.), vrchy Bedlina (456 m n. m.) a Chlum (419 m n. m.).[2] Jihozápadním směrem se sklání Kelčská pahorkatina do Hornomoravského úvalu. Zde je povrch ještě plošší – Holešovská plošina. Severovýchodní část Hostýnských vrchů je poněkud nižší. Tato oblast je vymezena údolími Juhyně a Ratibořky. Rozsochy sestupují až k údolí Vsetínské Bečvy. Západní a jižní část Hostýnských vrchů se výrazně člení na pásma hřbetů, rozdělena údolími Juhyně, Moštěnky, Rusavy a Dřevnice na kratší úseky.

Nejvýraznější je pásmo severozápadní, kde také leží nejvyšší vrchol Hostýnských vrchů Kelčský Javorník (864 m n. m.). Severozápadní pásmo Hostýnských vrchů začíná Hradem (608 m n. m.) a pokračuje přes vrchol Kelčského Javorníku, součástí tohoto pásma je i Čerňava (844 m n. m.). Na západ od Čerňavy se nalézá puklinová jeskyně Smrdutá. Další úsek okrajového hřbetu leží mezi údolími Moštěnky a Rusavy. Zde leží bájná hora Hostýn (736 m n. m.).[2] Pro jižní pásmo jsou typické velice úzké, často i skalnaté hřbety, jako je na východě ležící Drastihlava, Humenec, Ondřejovsko. Střední pásmo je odděleno severozápadního sedlem Tesáku (688 m n. m.).

Dne 29. června 1989 byl jako klidová oblast zřízen Přírodní park Hostýnské vrchy.

Geologie

Podloží Hostýnských vrchů je vybudováno především z flyšových hornin račanské jednotky magurské skupiny příkrovů, v úzkém pruhu před čelem magurského příkrovu se vyskytují horniny předmagurské jednotky vnější skupiny příkrovů.

Geomorfologie

Hostýnské vrchy jsou geomorfologickým podcelkem Hostýnsko-vsetínské hornatiny, která je geomorfologickým celkem Západních Beskyd. Ty jsou geomorfologickou oblastí Vnějších Západních Karpat, které jsou geomorfologickou subprovincií geomorfologické provincie Západní Karpaty. Ty jsou částí geomorfologického subsystému Karpat.

Hostýnské vrchy se dělí na čtyři geomorfologické okrsky:

  • Rusavskou hornatinu
  • Hošťálkovskou vrchovinu
  • Liptálské hřbety
  • Lukovskou vrchovinu.

Hydrologie

Hostýnské vrchy jsou pramennou oblastí Dřevnice, Juhyně, Moštěnky a Rusavy, které jsou levostrannými přítoky Moravy.

Průmysl

Těžba dřeva

Díky vysoké lesnatosti (přes 50 %) území se zde nachází četné pily, např. v Ratiboři, Lukově, Liptále, atd.

Nábytkářský průmysl

V roce 1861 postavil v Bystřici pod Hostýnem Michael Thonet továrnu na ohýbaný nábytek Thonet, od roku 1953 TON (Továrna ohýbaného nábytku), svého času největší továrna na ohýbaný nábytek na světě.

Výroba dřevěného uhlí

Dřevěné uhlí se dosud (rok 2016) tradičně pálí v milířích (kopách) u obce Držková[3] a v Rajnochovicích se vyrábí v pecích.[4]

Výroba skla

V roce 1785 byla v Držkové založena Františkem Schreinerem, sklářským mistrem z Rychnova založena skelná huť.[5] Spolu s ním se přistěhovalo i asi dvacet německých rodin sklářů a dělníků. Výroba skla trvala však jen krátce, huť zanikla v roce 1793, protože bylo nutné suroviny nákladně dovážet.

Výroba keramiky

Bystřice pod Hostýnem V roce 1790 byla otevřena výroba jemné kameniny. Po smrti majitele v roce 1804 výroba zaniká.[6]

Rajnochovice Jeden z propuštěných dělníků, František Löbel s svým bratrem založil roku 1809 v Rajnochovicích továrnu na výrobu keramiky Steingutfabrik (Továrna na kameninové zboží).[6] Provoz prosperoval a později byly zřízeny i další dílny v Bílové, Lázech, Mikulůvce a v Loukově. Továrna byla uzavřena v roce 1896, protože výrobkům z keramiky silně konkurovalo zboží z porcelánu či smaltovaného plechu.

Výroba železa

Již od 17. století probíhala v Rajnochovicích pomocí hamrů výroba železa. Roku 1711 byla výroba obnovena a s přestávkami probíhala až do konce 18. století.[7] V roce 1799 je uváděna vysoká pec a hamr. V 19. století výroba zaniká.

Zemědělství

Tradičně zde převládal pasekářský způsob hospodaření, chov ovcí na pastvinách vymýcených v lese. Pastevci (bačové) přes léto bydleli v salaších. V kolibách se zpracovávalo ovčí mléko na sýr.

K osídlení vyšších poloh přispělo také pěstování brambor, které nejsou tak náročné jako obilí a snášejí vyšší nadmořskou výšku.

Časté bylo chování včel v klátech, vydlabaných dřevěných špalcích.

Flóra

Lesy v Hostýnských vrších pokrývají 52 % území. Nyní se zde pěstují především monokultury smrku ztepilého (41 %), dále buk lesní (21 %), dub letní (10 %), borovice lesní (5 %) a jedle bělokorá (4 %). Přirozená skladba stromů je: buk lesní (59 %), jedle bělokorá (30 %) a dub letní (7 %).[8] Místy se vyskytují přirozené bukové a jedlobukové porosty (např.: Kelčský Javorník, Vela, Ondřejovsko).

Klima a vegetační stupňovitost

Hostýnské vrchy náleží do mírně teplé až chladné klimatické oblasti.[9]

Oblast leží ve 3. – 5. vegetačním stupni, s maximální rozlohou ve 4. stupni

Průměrné roční teploty jsou 6,7 – 8,7 °C, souhrnné roční srážky činí 646 – 1100 mm, délka vegetační doby je 140 – 173 dní.[8]

Fauna

V Hostýnských vrších bylo zjištěno 105 druhů měkkýšů: 85 druhů suchozemských plžů, 13 druhů sladkovodních plžů a 7 druhů mlžů.[10]

Ochrana přírody

Na území Hostýnských vrchů se nachází přírodní park Hostýnské vrchy o celkové rozloze &0000000000020400.00000020 400 ha. Kroměřížská část na ploše &0000000000009800.0000009 800 ha byla vyhlášena jako oblast klidu v roce1989, přehlášena na přírodní park v roce 1995. Zlínská část na ploše &0000000000010600.00000010 600 ha byla vyhlášena v roce 1993.[11]

Maloplošná chráněná území

Na území Hostýnských vrchů bylo vyhlášeno 29 maloplošných zvláště chráněných území (7 přírodních rezervací a 22 přírodních památek)

Chráněná území soustavy Natura 2000

Na území Hostýnských vrchů se nachází 9 chráněných území soustavy Natura 2000, jedna Ptačí oblast (PO) a 8 Evropsky významných lokalit (EVL).[12]

  • PO Hostýnské vrchy
  • EVL Hostýnské vrchy
  • EVL Chvalčov
  • EVL Nad Kašavou
  • EVL Ondřejovsko
  • EVL Rusava – Hořansko
  • EVL Rusava-kostel
  • EVL Semetín
  • EVL Velká Vela

Turistické zajímavosti

Hrady

Zámky

Další turistické zajímavosti

Literární zajímavosti

V západní části Hostýnských vrchů, zejména v okolí Rusavy, se odehrává převážná část děje knihy Rok ztraceného hřebce od Věry Mertlíkové.

Fotogalerie

  • Kelčský javorník
    Kelčský javorník
  • Hostýn, pohled na východní stranu z úbočí Kyčery
    Hostýn, pohled na východní stranu z úbočí Kyčery
  • Hostýnská bazilika
    Hostýnská bazilika
  • Zřícenina hradu Lukov
    Zřícenina hradu Lukov
  • Zřícenina hradu Obřany
    Zřícenina hradu Obřany
  • Zámek Bystřice pod Hostýnem
    Zámek Bystřice pod Hostýnem
  • Zámek Holešov
    Zámek Holešov
  • Šachova synagoga, Holešov
    Šachova synagoga, Holešov
  • Židovský hřbitov, Holešov
    Židovský hřbitov, Holešov
  • Interiér koliby se sbírkami, Muzeum dřevěného porculánu, Držková
    Interiér koliby se sbírkami, Muzeum dřevěného porculánu, Držková
  • Vlak rajnochovické lesní železnice při zkušební jízdě
    Vlak rajnochovické lesní železnice při zkušební jízdě
Nejzápadnější cíp Hostýnských vrchů z pohledu od Holešova.
Nejzápadnější cíp Hostýnských vrchů z pohledu od Holešova.

Reference

  1. ↑ Moravské-Karpaty.cz [online]. Moravské-Karpaty.cz [cit. 2016-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-28. 
  2. ↑ a b Základní mapa ČR 1 : 50 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-11-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ Skalní útvary Hostýnských vrchů turisticky | Treking.cz. www.treking.cz [online]. [cit. 2022-12-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ Rajnochovice. www.turistika.cz [online]. [cit. 2022-12-17]. Dostupné online. 
  5. ↑ Historie - Oficiální stránky obce DRŽKOVÁ. www.drzkova.cz [online]. [cit. 2022-12-17]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Rajnochovická keramika - Oficiální stránky Obce Rajnochovice. www.rajnochovice.cz [online]. [cit. 2022-12-17]. Dostupné online. 
  7. ↑ Zmeškalová, Bohdana a kol.: Nálezy artefaktů po železářské výrobě v Rajnochovicích a Komárně (Hostýnské vrchy) (Archeologia Technica 21, Kruh přátel Technického muzea v Brně, Brno 2009)
  8. ↑ a b bc. Mazáč, David: Biometrická charakteristika společenstev dubových bučin s jedlí v oblasti Hostýnských vrchů a Bílých Karpat, Mendelova Univerzita, Brno, 2012 (diplomová práce)
  9. ↑ Svaz pro integrovane systemy pestovani ovoce (SISPO). www.ovocnarska-unie.cz [online]. 2006-05-10 [cit. 2023-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-02. 
  10. ↑ ČEJKA, Tomáš; BERAN, Luboš; HLAVÁČ, Jaroslav Č. Měkkýši Hostýnských vrchů [Molluscs of the Hostýnské vrchy Hills]. Malacologica Bohemoslovaca. 2018-03-14, roč. 17, s. 17–27. Dostupné online [cit. 2022-08-30]. ISSN 1336-6939. DOI 10.5817/MaB2018-17-17. 
  11. ↑ Správa CHKO Bílé Karpaty. bilekarpaty.ochranaprirody.cz [online]. [cit. 2016-12-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-20. 
  12. ↑ drusop.nature.cz [online]. drusop.nature.cz [cit. 2016-02-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj