Heinrich Clam-Martinic
| Jindřich Karel z Clam-Martinic | |
|---|---|
 | |
| Předseda vlády Předlitavska | |
|
Ve funkci: 20. prosinec 1916 – 22. červen 1917 | |
| Panovník | Karel I. |
| Předchůdce | Ernest von Koerber |
| Nástupce | Ernst Seidler von Feuchtenegg |
| Tajný rada | |
|
Ve funkci: 1909 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
|
Ve funkci: 15. prosince 1902 – 1918 (do 14. června 1907 pouze doživotní člen) | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| 1. Prezident České průmyslové banky | |
|
Ve funkci: 1898 – 1916 | |
| Poslanec Českého zemského sněmu[zdroj?] | |
|
Ve funkci: 1894 – ? | |
| C. k. komoří | |
|
Ve funkci: 1890 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Vojenská služba | |
| Služba |
 Rakousko-Uhersko
|
| Hodnost | generálmajor |
| Narození |
1. ledna 1863 Vídeň  Rakouské císařství
|
| Úmrtí |
7. března 1932 (ve věku 69 let) Klam  Rakousko
|
| Choť | (1895) Anna Marie Františka, roz. Abensperg-Traunová (1875–1956) |
| Rodiče | Richard z Clam-Martinic a Louisa z Clam-Martinic |
| Děti | Georg (1908–2000) – synovec a adoptovaný syn |
| Příbuzní | Marie Antoinetta z Clam-Martinic[1] (vnučka) |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Zaměstnání | politik |
| Profese | politik a aristokrat |
| Náboženství | římskokatolické |
| Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna (1918) |
| Commons | Heinrich Clam-Martinic |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Heinrich Karl Maria hrabě Clam-Martinic (1. ledna 1863 Vídeň – 7. března 1932 Klam, Horní Rakousy) byl rakouský politik a ministerský předseda Předlitavska (rakouské části Rakousko-Uherska). Pocházel z šlechtického rodu Clam-Martiniců, usazeného v Čechách a v Rakousku.
Kariéra
Narodil se jako starší syn hraběte Richarda Clam-Martinice, který po smrti svého bratra Jindřicha Jaroslava převzal roku 1887 vůdčí roli mezi politicky aktivní českou šlechtou. Heinrich Clam-Martinic po maturitě na gymnáziu v Praze studoval práva na Karlově univerzitě (1881–1888), jeden semestr absolvoval také v Innsbrucku. Po studiích krátce sloužil v armádě, v níž dosáhl hodnosti nadporučíka (1889). Byl přítelem a důvěrníkem následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda, kterého v letech 1892-1893 doprovázel na cestách po světě. Od roku 1894 byl poslancem Českého zemského sněmu za stranu konzervativního velkostatku, od roku 1902 zasedal i v Panské sněmovně Říšské rady (nejprve jako doživotní člen, od roku 1907 dědičný). V roce 1890 obdržel hodnost c. k. komořího a v roce 1909 byl jmenován tajným radou. Angažoval se v různých sférách veřejného života, mimo jiné byl v letech 1898–1916 prezidentem České průmyslové banky. V prvních letech války bojoval na ruské a italské frontě v hodnosti rytmistra. Pro nesouhlas s názory ministerského předsedy Stürgkha vstoupil do vlády až v říjnu 1916 jako ministr zemědělství v kabinetu Ernesta von Koerber.
Ministerský předseda
Po nástupu císaře Karla I. a odmítnutí úřadu baronem Alexandrem Spitzmüllerem byl 20. prosince 1916 jmenován předsedou předlitavské vlády. Mezi jeho nejvýraznější ministry patřili Alexander Spitzmüller (finance), Max von Hussarek (školství) a Josef Maria Baernreither (bez portfeje, odborník na jihoslovanskou problematiku). Personálně a názorově neustálené okolí nového a nezkušeného císaře mu značně zužovalo manévrovací prostor ve vnitřní i zahraniční politice. Jeho hlavní snaha se soustředila na utlumení národnostních rozporů v říši. Pokusil se povolat do vlády členy všech národností a dosáhnout subdualistického uspořádání říše, kde měly být sjednoceny jihoslovanské země se Srbskem v rámci Uher a Halič s dalšími polskými kraji v rámci Předlitavska. Dvoustupňová úroveň správy měla zajistit uklidnění situace mezi Čechy a Němci v Českém království. Jeho snahy však byly téměř všemi stranami odmítnuty a Clam-Martinic podal 23. června 1917 demisi.
O měsíc později se stal vojenským guvernérem okupované Černé Hory a zůstal jím až do konce války (červenec 1917 až říjen 1918). Ještě před odchodem do Černé Hory získal hodnost plukovníka (1917) a nakonec byl v dubnu 1918 povýšen na generálmajora. V závěru kariéry obdržel velkokříž Řádu sv. Štěpána (1917) a v roce 1918 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.[2] Po zániku monarchie žil v soukromí v Rakousku, kde byl v letech 1921–1932 předsedou Spolku katolické šlechty.
Majetkové poměry
Po strýci Jindřichu Jaroslavovi zdědil v roce 1887 statek Klam v Horním Rakousku, po otci pak v roce 1891 i velkostatky v Čechách. Jednalo se o Smečno a Slaný na Kladensku a menší statek Rtišovice na Příbramsku. České velkostatky zahrnovaly celkem přes 6 000 hektarů půdy, hlavním sídlem byl zámek Smečno.[3] Po vzniku Československa proběhla na Clam-Martinicově majetku pozemková reforma, která měla vzhledem k jeho postojům a politickým aktivitám v závěru existence monarchie přísnější průběh než kdekoliv jinde. Na velkostatek Smečno byla hned v roce 1919 uvalena vnucená správa a v rámci pozemkové reformy byl kompletně zabaven s minimální finanční náhradou.[4] Clam-Martinicovi byl navíc zakázán vstup do Československa, pouze vybavení smečenského zámku bylo zvláštním vlakem převezeno do Rakouska[5] (podobně nekompromisní postup byl praktikován v případě předposledního rakousko-uherského ministra zahraničí Otakara Černína na velkostatku Vinoř). Heinrich Clam-Martinic zbytek života strávil v Rakousku a zemřel na starém rodovém sídle Klam.
V roce 1895 se oženil s hraběnkou Annou Marií Františkou Abensperg-Traunovou (1875–1956), jejíž otec Otto byl nejvyšším hofmistrem následníka trůnu Františka Ferdinanda. Manželství zůstalo bez potomstva, Heinrich později adoptoval synovce Georga (1908–2000) jako dědice majetku v Rakousku.
Odkazy
Reference
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 270
- ↑ Přehled majetku Clam-Martiniců in: PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen, Praha, 1891; s. 111–115 dostupné online
- ↑ HORČIČKA, Václav a kolektiv: Cizí páni na české půdě. Pozemková reforma v meziválečném Československu na statcích cizích státních příslušníků; Praha, 2021; s. 111–115 ISBN 978-80-86781-43-3
- ↑ TŘEŠŇÁK, Petr, PROCHÁZKOVÁ, Bára: Vyhnání z ráje. Jak Češi po roce 1918 zatočili s prorakouskou šlechtou in: Respekt, 2010 dostupné online
Literatura
- HÖGLINGER, Felix. Ministerpräsident Heinrich Graf Clam-Martinic. Graz: H. Böhlaus Nachf., 1964. (Studien zur Geschichte der Österreichisch-Ungarischen Monarchie; sv. 2). S. 236. (ger)
- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 62–63.
- Lorenz, Reinhold: Clam-Martinic, Heinrich. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Svazek 3. Duncker & Humblot, Berlin 1957, s. 259–260.
- Clam-Martinic Heinrich Graf. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Svazek 1, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1957, s. 149.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 435.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Karel z Clam-Martinic na Wikimedia Commons
- Seznam členů Clam-Martinicovy vlády[nedostupný zdroj]
- Heinrich Clam-Martinic in: Österreichisches Biographisches Lexikon
- Heinrich Clam-Martinic na webu rakouského parlamentu
| Předseda vlády Předlitavska | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Ernest von Koerber |
1916–1917 Heinrich Clam-Martinic |
Nástupce: Ernst Seidler von Feuchtenegg |
