Gábor Dayka

Gábor Dayka
Narození 21. března 1769
Miskolc, Habsburská monarchie (Uhersko)
Úmrtí 20. října 1796 (ve věku 27 let)
Užhorod, Habsburská monarchie (Uhersko)
Příčina úmrtí tuberkulóza
Místo pohřbení Užhorod
Povolání básník a učitel
Národnost maďarská
Literární hnutí preromantismus
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gábor Dayka (21. března 1769, Miskolc – 20. září 1796, Užhorod) byl maďarský preromantický básník, povoláním učitel.[1]

Život

Pocházel z chudé krejčovské rodiny, otec mu zemřel ve dvou letech. Vstoupil do farní školy v Miskolci, kde si ho jako nadaného chlapce všimli kněží a učitelé a umožnili mu studovat v klášterní škole v Egeru. Po ukončení školy se rozhodl, že se stane knězem a vstoupil do teologického semináře v Pešti. Během studií se seznámil s myšlenkami osvícenství a v roce 1791, krátce před vysvěcením se kvůli svým názorům na náboženskou toleranci dostal do konfliktu s vedením semináře a seminář opustil.[2]

Získal post učitele základní školy v Levoči (v Lőcse). Roku 1795 se stal profesorem na gymnáziu v Užhorodu (v Ungváru), ale onemocnění tuberkulózou ho donutilo koncem roku místo opustit. Nemoci podlehl v říjnu roku 1796 ve věku pouhých dvaceti sedmi let a byl pochován v Užhorodu na hřbitově na vrcholku hory Kalvárie.[2]

Dílo

Dayka patří k nejvýznamnějším představitelům maďarské sentimentální lyriky. Začal sice psát formově ukázněnou poezií rokokově klasicistického ladění a byl propagátorem anakreonské poezie, ale postupně dospěl k osobní lyrice, ve které spojoval svět přírody s intimní sférou člověka. Jeho básně jsou filosoficky vyrovnané, melodické a neobyčejně výrazově bohaté a měly velký vliv na nastupující raně romantickou maďarskou generaci básníků. Kromě toho přeložil části z Homérovy Odyssei a Colardeauovy Listy Heloisy a Abelarda.[1]

K jeho nejvýznamnějším básním patří A rettenetes éjszaka (1790, Hrozná noc), A szép szemek (1790, Krásné oči), Titkos bú (1791, Tajný žal), A vak szerelem (1791, Slepá láska), Esdeklés a Szerelmes után (1791, Modlitba za milence) nebo A Tavasz (1792, Jaro).

Pět let po jeho smrti začal Daykovy básně sbírat jeho přítel, maďarský básník a literární kritik Ferenc Kazinczy, kterému se podařilo shromáždit jich asi padesát a vydat je v roce 1813 v Pešti.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b RÁKOS, Petr, a kol. Slovník spisovatelů - Maďarsko. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. 48 s. cnb000160225. S. 90. 
  2. ↑ a b Dayka Gábor - A magyar irodalom története
  3. ↑ Ottův slovník naučný. 7. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1997. S. 103.

Externí odkazy

Zdroj