Gibon bělolící

Jak číst taxoboxGibon bělolící
alternativní popis obrázku chybí
Samec
alternativní popis obrázku chybí
Samice
Stupeň ohrožení podle IUCN
kriticky ohrožený
kriticky ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Nadřád placentálové (Placentalia)
Řád primáti (Primates)
Čeleď gibonovití (Hylobatidae)
Rod Nomascus
Binomické jméno
Nomascus leucogenys
Ogilbi, 1840
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gibon bělolící (Nomascus leucogenys) je kriticky ohrožený druh z čeledi gibonovití (Hylobatidae) a z rodu Nomascus. Druh popsal William Ogilby roku 1840. Gibon bělolící se dále rozčleňuje do několika poddruhů.

Výskyt

Giboni bělolící se vyskytují v jihovýchodní Asii. Populace gibonů bělolících je velmi malá. Největším nebezpečím je pro ně ztráta lesních stanovišť i lov pro tradiční čínskou medicínu nebo kvůli masu. Podle IUCN jsou kriticky ohroženi. Největší množství jedinců doposud přežívá v Laosu. Ve Vietnamu jsou populace gibonů roztříštěné a jejich výskyt zde byl potvrzen jenom v několika oblastech. V Číně byl gibon bělolící naposledy pozorován v roce 1990 a nyní je zde pravděpodobně vyhuben.[2]

Popis

Gibon bělolící dosahuje velikosti 45 až 63 cm, hmotnost se odhaduje na 5,7 kg. Nemá ocas. Samci mají černé zbarvení a jejich líce jsou bílé, barva samic je hnědá, u těchto lidoopů je tedy vyvinut pohlavní dimorfismus. Mláďata se rodí světlá, toto zbarvení se po 6 až 18 měsících mění na tmavou. Samice během dosažení pohlavní dospělosti získávají zpět béžovou barvu. Jídelníček tvoří především rostlinná potrava, například ovoce a květy, giboni se mohou přiživit také hmyzem. Gibon bělolící žije v malých rodinných skupinách, které tvoří samec, samice a několik mláďat. Území si značí táhlým melodickým voláním, které se může rozléhat až na vzdálenost 3 km. Den tráví giboni především v baldachýnu stromů, pohybují se pomocí rychlé brachiace, které napomáhají dlouhé silné paže s hákovitými prsty. Ze stromů málokdy slézají na zem.[3][4]

Ochrana

Zákonem je chráněn ve Vietnamu a Číně. Patří též na seznam CITES I.[2] Gibon bělolící je součástí Evropského záchovného programu (EEP).[3] V Evropě je chován v celkem 36 institucích v Německu, Belgii, Nizozemsku, Francii, Polsku, Česku, Portugalsku, Švédsku, Španělsku, Maďarsku a Velké Británii. Z českých zoologických zahrad druh chovají zoologické zahrady Ostrava, Plzeň, Ústí nad Labem a Liberec.[5] V zoo v Liberci probíhá chov od roku 1975,[3] přičemž poslední mládě se zde narodilo na konci června 2019.[6]

Synonyma

  • Hylobates concolor leucogenys
  • Hylobates leucogenys, Ogilbi, 1840

Poddruhy

  • Nomascus leucogenys leucogenys, Ogilbi, 1840
  • Nomascus leucogenys henrici, de Pousargues, 1897[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ a b Nomascus leucogenys [online]. iucnredlist.org [cit. 2015-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b c Gibon bělolící [online]. ZOO Liberec [cit. 2015-10-03]. Dostupné online. 
  4. ↑ Nomascus leucogenys [online]. animaldiversity.org [cit. 2015-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Nördlicher Weißwangengibbon [online]. zootierliste.de [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. (německy) 
  6. ↑ FOGL, Adam. Liberecká zoo hlásí další mláďata. Narodil se malý gibon i oslí hříbě – Liberecká zoologická zahrada hlásí další nové přírůstky mláďat kriticky ohrožených druhů. [online]. Liberecký deník, rev. 2019-07-15, 14.03 [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ Gibon bělolící [online]. biolib.cz [cit. 2015-10-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Zdroj