George Villiers, 4. hrabě z Jersey

George Villiers, 4. hrabě z Jersey
Kapitán královské gardy
Ve funkci:
1783 – 1783
Předchůdce George Townshend, 2. markýz Townshend
Nástupce George Townshend, 2. markýz Towshend
Nejvyšší lovčí
Ve funkci:
1782 – 1783
Předchůdce John Bateman, 2. vikomt Bateman
Nástupce John Montagu, 5. hrabě ze Sandwiche
Zástupce nejvyššího komořího
Ve funkci:
1765 – 1770
Předchůdce William Finch
Nástupce Thomas Robinson, 2. baron Grantham

Narození 9. června 1735
Úmrtí 22. srpna 1805 (ve věku 70 let)
Choť Frances Villiersová, hraběnka z Jersey (od 1770)
Rodiče William Villiers, 3rd Earl of Jersey a Anna Rusellová, vévodkyně z Bedfordu
Děti George Villiers, 5. hrabě z Jersey
Sarah Villiers
Caroline Campbellová, vévodkyně z Argyllu
Anne Villiersová
Harriet Villiersová
Charlotte Villiersová
William Augustus Henry Villiers
Elizabeth Villiersová
Příbuzní George Child Villiers, 6th Earl of Jersey[1], Francis Child Villiers, Augustus Child-Villiers[2][1], Frederick Child-Villiers[2], Adela Child-Villiers[2], Sarah Frederica Childová-Villiersová[2][1] a Lady Clementina Child-Villiers[2] (vnoučata)
Profese politik
Commons George Villiers, 4th Earl of Jersey
Některá data mohou pocházet z datové položky.

George Bussy Villiers, 4. hrabě z Jersey (George Bussy Villiers, 4th Earl of Jersey, 7th Viscount Grandison, 4th Viscount Villiers, 4th Baron Villiers) (9. června 173522. srpna 1805) byl britský politik a dvořan. Nejprve byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny, od roku 1769 byl s titulem hraběte z Jersey členem Sněmovny lordů. Zastával několik vysokých úřadů u dvora spojených s členstvím v britských vládách.

Životopis

Zámek Middleton Park (Oxfordshire), sídlo hrabat z Jersey

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Villiersů, narodil se jako mladší syn diplomata a politika Williama Villierse, 3. hraběte z Jersey (1705–1769), po matce Anne Egerton (1708-1762) byl vnukem 1. vévody z Bridgewateru. Dědicem hraběcího titulu se stal po předčasné smrti staršího bratra Francise (1734–1742), do otcovy smrti užíval titul vikomt Villiers. Od mládí byl aktivní v politice, v letech 1756–1769 byl poslancem Dolní sněmovny za stranu whigů.[pozn. 1] V letech 1761–1762 byl krátce jedním z lordů admirality. V roce 1765 byl jmenován členem Tajné rady a v letech 1765–1770 byl členem vlády jako zástupce nejvyššího komořího (Vice-Chamberlain of the Household).[3] V roce 1769 zdědil po otci titul hraběte z Jersey a vstoupil do Sněmovny lordů (po otci převzal také irský titul vikomta Grandisona zděděný v roce 1766 po mladší rodové linii usazené v Irsku a díky tomu byl i irským peerem, od roku 1769 byl zároveň lordem komořím Jiřího III. Ve vládě se znovu uplatnil až později v letech 1782–1783, kdy byl nejvyšším lovčím (Master of the Buckhounds) a nakonec v roce 1783 krátce zastával funkci kapitána královské gardy (Captain of the Gentlemen-at-Arms). V letech 1795–1800 byl nejvyšším štolbou prince waleského (tento post získal díky vlivu své manželky, která byla následníkovou milenkou).

Rodina

Frances, hraběnka z Jersey

V roce 1770 se oženil s výrazně mladší Frances Twysden (1753–1821), dcerou irského biskupa Philipa Twysdena. Frances patřila k významným osobnostem společenského života a udržovala intimní vztahy s několika členy vlivných aristokratických rodin, mezi jejími milenci se uvádí například irský místokrál a nejvyšší hofmistr 5. hrabě z Carlisle. Přibližně od roku 1793 byla milenkou prince waleského, pozdějšího krále Jiřího IV., a přes otevřené nepřátelství ze strany jeho otce, krále Jiřího III. si u dvora udržela značný vliv až do roku 1807. Z manželství se 4. hrabětem z Jersey měla osm dětí:

Odkazy

Poznámky

  1. Do politiky vstoupil pod patronátem 3. vévody z Graftonu a v parlamentu zastupoval postupně několik volebních obvodů. V letech 1756–1765 byl poslancem za město Tamworth, kde v mandátu nahradil svého vzdáleného příbuzného Thomase Villierse povolaného v roce 1756 s titulem barona do Sněmovny lordů.

Reference

  1. a b c Kindred Britain.
  2. a b c d e Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. Personální obsazení funkce zástupce nejvyššího komořího in: British History Online dostupné online

Externí odkazy

Zdroj