František Rabas

Reverendus Dominus
Prof. ThDr. František Rabas
Generální vikář litoměřické diecéze
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Předchůdce Franz Wagner,
Josef Kuška
Nástupce Eduard Oliva
Osobní údaje
Datum narození 20. září 1901
Datum úmrtí 3. listopadu 1969
(ve věku 68 let)
Místo úmrtí Mnichov, NěmeckoNěmecko Německo
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Rabas (20. září 1901 – 3. listopadu 1969 Mnichov) byl český katolický kněz, rektor kněžského semináře v Litoměřicích, generální vikář litoměřické diecéze[1] a politický vězeň.

Životopis

V roce 1948 nalézáme jeho jméno v katalogu litoměřické diecéze jako licenciáta teologie, ustanoveného v Církvicích za kaplana, který je zároveň referentem litoměřické konzistoře. Stal se rovněž blízkým spolupracovníkem nově ustanoveného litoměřického biskupa Štěpána Trochty. Ten ho řádně ustanovil vzhledem k zhoršujícím se podmínkám zástupcem generálního vikáře (provikář) od roku 1947 (spolu s Vojtěchem Martinů)[1] a posléze generálním vikářem litoměřické diecéze v letech 1949–1950. K výkonu této funkce byl vybaven mimořádným zmocněním („fakultou“) zvaným „mexické fakulty“,[2]. V případě těchto „fakult“ se jednalo dokument rozšiřující či zjednodušující pravomoci duchovních v obtížných podmínkách, vypracován papežem Piem XII. České překlady některých latinsky psaných fakult byly vypracovány pro potřeby StB. V roce 1950 má již doktorát z teologie. V půlročním období 1. září 1950 až 1. března 1951 je duchovním správcem litvínovského děkanství a také vykonává funkci rektora litoměřického kněžského semináře. Biskup Trochta jej, coby nového rektora litoměřického semináře, pověřil, aby sestavil návrh personálního obsazení tajného vedení diecéze, které mělo být připraveno pro případ jeho zatčení nebo internace.[3] Jednalo se o vytvoření tajné církevní struktury. Tato aktivita však StB nezůstala utajená, protože o ní již delší dobu věděla, a 15. ledna 1953 byl Rabas zatčen spolu s biskupem Trochtou a Františkem Vlčkem, dalším generálním vikářem pověřeným stejnými „mexickými fakultami“.[4] Z výslechů kněží je zřejmé, že Státní bezpečnost používala řadu konfidentů uvnitř církve. Byl odsouzen k deseti letům odnětí svobody a řadě vedlejších trestů.

Akta litoměřické diecéze z roku 1969 udávají, že zemřel 3. listopadu 1969 v Mnichově.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b FORMÁNKOVÁ, Pavlína; KREMLIČKOVÁ, Ladislava. SECURITAS IMPERII 11. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2005. 424 s. ISBN 80-86621-16-2. S. 132. 
  2. ↑ SECURITAS IMPERII 11, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Praha, 2005, ISBN 80-86621-16-2, str. 129
  3. ↑ str. 130 - AMV, a. č. V-353 Liberec, s. 17–19, Protokol o výpovědi P. Františka Rabase ze dne 17. 4. 1954.
  4. ↑ AMV, a. č. V-2309 MV, Štěpán Trochta a spol. – vyšetřovací svazek

Literatura

  • Acta Curiae Litomericensis 1969, Litoměřice 1969
  • HRACHOVÁ Ivana: Procesy s katolickými duchovními a členy řádů projednávané Krajským soudem v Ústí nad Labem v letech 1953-1960, Theatrum historiae 3, Pardubice 2008, str. 338.
  • Katalog diecéze litoměřické 1997, I. – Neměnná část, stav k 1.1.1997, Horní Chřibská, 1997
  • Přehled kněží a jejich ustanovení - litoměřická diecéze 1948, Litoměřice, 1948
  • SECURITAS IMPERII 11, Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Praha, 2005, ISBN 80-86621-16-2, str. 25, 38, 129, 130, 132, 134.

Související články

Externí odkazy

Generální vikář litoměřické diecéze
Předchůdce:
Franz Wagner (pro Němce); Josef Kuška (pro Čechy) 		1949–1950
František Rabas;

František Vlček

Nástupce:
Eduard Oliva (ve funkci kapitulního vikáře)

Zdroj