Fortuna (planetka)

Fortuna
Identifikátory
Typ planetka
Označení (19) Fortuna
Předběžné označení A902 UG
Katalogové číslo 19
Objeveno
Datum 22. srpna 1852
Místo Londýn
Objevitel John Russell Hind
Jméno po Fortuna
Elementy dráhy
(Ekvinokcium J2000,0)
Epocha 2006-09-22
00:00:00,0 UTC
2454000,5 JD
Velká poloosa 365 233 430 km
2,4414 au
Výstřednost 0,1593
Perihel 307 044 100 km
2,0525 au
Afel 423 432 070 km
2,8304 au
Perioda (oběžná doba) 1393,352 d
(3,8148 a)
Střední denní pohyb 0,2584°/den
Sklon dráhy  
- k ekliptice 1,5734°
Délka vzestupného uzlu 211,3712°
Argument šířky perihelu 181,9583°
Střední anomálie 89.3523°
Průchod perihelem 2005-10-11
03:57:07,4 UTC
2453654,6647 JD
Fyzikální charakteristiky
Absolutní hvězdná velikost 7,13
Rovníkový průměr 220 (225×205±12) km
Hmotnost ~ 1,2×1019 kg
Průměrná hustota ~ 2,0 g/cm³
Gravitační parametr ~ 0,80 km³/s²
Gravitace na rovníku ~ 0,066 m/s²
(~ 6,7×10−3 G)
Úniková rychlost ~ 120 km/s
Perioda rotace 7,445 h d
Albedo 0,028±0,001
Spektrální třída C (G)

(19) Fortuna je jednou z největších planetek v hlavním pásu planetek. Složením se podobá trpasličí planetě (1) Ceres; má tmavý povrch pokrytý jednoduchými uhlíkatými látkami.

Historie

Objevil ji J. R. Hind, a to 22. srpna 1852 na londýnské soukromé hvězdárně George Bishopa. Pojmenoval ji po Fortuně, římské bohyni štěstí.

Popis objektu

Tato planetka patří na základě spektroskopických průzkumů do skupiny C, tedy uhlíkatých objektů a to do podskupiny G, neboť v infračervené oblasti byly zjištěny spektrální pásy, odpovídající chemickým vazbám C—H. Dá se z toho usoudit, že její povrch obsahuje značné množství tholinu, vznikajícího fotolýzou uhlovodíků působením jednak slunečního ultrafialového záření, tak korpuskulárního kosmického záření. Další spektrální pásy ukazují na přítomnost hydratovaných křemičitanů a oxidů železa. Zdá se být prokázané, že se její povrch nejvíce blíží složení chondritických meteoritů třídy CM. Někteří astronomové tuto planetku dokonce spolu s (1) Ceres považují za mateřské těleso uhlíkatých chonditů (např. meteoritu Murchison).

V roce 1993 uskutečnil Hubbleův vesmírný dalekohled první podrobná pozorování. Bylo zjištěno, že planetka má v průměru asi 0,2 úhlové vteřiny a téměř kulovitý tvar. Pátrání po jejích družicích bylo bezvýsledné.

Několika pozorovaných zákrytů hvězd bylo též použito k upřesnění velikosti tohoto tělesa.

Průzkum objektu

Tato planetka dosud nebyla zblízka zkoumána žádnou pozemskou sondou. V 90. létech 20. stol. ruští vědci ve spolupráci s německými ji navrhovali jako jeden z možných cílů kosmické mise s cílem odběru vzorků hornin vzhledem k tomu, že se pohybuje ve vnitřní části hlavního pásu planetek a protože představuje zřejmě charakteristického zástupce třídy objektů s málo přeměněným materiálem z doby formování sluneční soustavy. Byla též na seznamu potenciálních cílů pozorování zblízka později zrušeného projektu sondy CRAF (Comet Rendezvous and Asteroid Fly-by).

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Zdroj