Ferdinand Maria Wilczek

 

Ferdinand Maria Wilczek
Rodový erb Wilczků/Vlčků
Rodový erb Wilczků/Vlčků
Narození 28. května 1893
Dobroslavice
Úmrtí 5. července 1977 (ve věku 84 let)
Zámek Seebarn am Wagram
Povolání právník
Choť Norbertina Kinská
Děti Georgina Norberta Wilczeková[1]
Rodiče Jan Nepomuk Maria Wilczek a Alžběta Vilemína Kinská z Vchynic a Tetova[2]
Rod Wilczkové
Příbuzní Hans Adam II.[1], Nikolaus z Lichtenštejna, Nora z Mariña, Václav z Lichtenštejna[1] a Filip z Lichtenštejna[1] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrabě Ferdinand Maria Wilczek (německy Ferdinand Maria Joseph Wilhelm, Graf von Wilczek, 28. května 1893, Dobroslavice5. července 1977, Seebarn) byl česko-rakouský šlechtic ze slezského hraběcího rodu Wilczků a heraldik. Jako tchán lichtenštejnského knížete Františka Josefa II. se na vlastní žádost v roce 1943 stal občanem neutrálního Lichtenštejnska.

Život

Narodil v roce v Dobroslavicích na Opavsku jako třetí ze čtyř dětí Jana Nepomuka Wilczka (1861–1929) a Alžběty Kinské z Vchynic a Tetova (1865–1941).[3] Měl bratry Jana (1884-1968), Karla (1888-1949) a Lucii (1895-1977). [3][4]

Během první světové války sloužil jako důstojník a dva roky strávil v ruském zajetí.[5] Do astrachaňského zajateckého tábora ho spolu s přítelem Zdenkem Radslavem Kinským převezla jeho sestra Norbertina, která pracovala jako zdravotnice v zajateckých táborech.[6] Po skončení války, dne 8. ledna 1921, se Ferdinand Maria s Norbertinou ve Vídni oženil a v roce 1922 nastoupil ke studiu práv ve Štýrském Hradci.[3][5]

V roce 1943 se stal lichtenštejnským občanem a mimo jiné spravoval majetky svého rodu v Podunají a českém příhraničí.[5][7] V roce 1945 se usídil na hradě Vaduz, v sídle rodiny své dcery Georginy, a věnoval se svým vnukům, princům Hansi Adamovi, Filipovi a Mikulášovi.[5][8] Od téhož roku do roku 1970 také pracoval jako zahraniční delegát Lichtenštejnského červeného kříže.[5]

Uschovával deníky, které si jeho žena psala během svého působení jako zdravotní sestra v Rusku, a v roce 1976 dal svolení k jejich vydání.[9][10] Zemřel následujícího roku ve věku 84 let na zámku Seebarn nedaleko Vídně.[3] Byl pohřben v kryptě zámku Kreuzenstein v dolnorakouském Leobendorfu.[11]

S Franzem Josefem von Haüsslerem a Hannem von Halemem připravoval významné heraldicko-genealogické dílo o rodině Wilczků, které bylo vydáno posmrtně v roce 1983.[12] HVFL (Historická společnost Lichtenštejnského knížectví) darovala výtisk jeho zeti knížetí Františku Josefovi II. u příležitosti 45. výročí jeho vlády.[12]

Manželství a potomstvo

Z jeho manželství s Norbertinou Kinskou se narodily dvě děti:[6]

Vývod z předků

 
 
 
 
 
František Josef Wilczek
 
 
Stanislav Josef Wilczek
 
 
 
 
 
 
Marie Terezie z Oettingen-Spielbergu
 
 
Jan Nepomuk Wilczek
 
 
 
 
 
 
Juda Tadeáš z Reischachu
 
 
Gabriela z Reischachu
 
 
 
 
 
 
Marie Karolína Kolonicsová z Kollográdu
 
 
Jan Nepomuk Wilczek
 
 
 
 
 
 
Leonardo Emo
 
 
Giordano Emo Capodilista
 
 
 
 
 
 
Beatrice Capodilista
 
 
Emma Marie Emo-Capodilista
 
 
 
 
 
 
Federico Maldura
 
 
Lucia Maldurová
 
 
 
 
 
 
Bianca Contarini
 
Ferdinand Maria Wilczek
 
 
 
 
 
Ferdinand Jan Kinský
 
 
Rudolf Josef Kinský
 
 
 
 
 
 
Marie Šarlota z Kerpenu
 
 
Ferdinand Bonaventura Kinský
 
 
 
 
 
 
Jeroným Karel z Colloredo-Mansfeldu
 
 
Vilemína Alžběta z Colloredo-Mannsfeldu
 
 
 
 
 
 
Vilemína Johana z Valdštejna-Wartenbergu
 
 
Alžběta Marie Kinská
 
 
 
 
 
 
Karel Josef z Lichtenštejna
 
 
Karel František z Lichtenštejna
 
 
 
 
 
 
Josefa z Khevenhüller-Metsche
 
 
Marie Josefa z Lichtenštejna
 
 
 
 
 
 
Rudolf Bruntálský z Vrbna
 
 
Františka Bruntálská z Vrbna
 
 
 
 
 
 
Marie Terezie z Kounic-Rietberg-Questenbergu
 

Spisy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand von Wilczek na italské Wikipedii.

  1. a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  3. a b c d Dostupné online. 
  4. Dostupné online. 
  5. a b c d e Dostupné online. 
  6. a b [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  7. Dostupné online. 
  8. Dostupné online. 
  9. Dostupné online. 
  10. Dostupné online. 
  11. Dostupné online. 
  12. a b Dostupné online. 

Literatura

Zdroj