Ferdinand Kraupner

Jeho milost
Ferdinand Kraupner
osobní děkan
čestný kanovník litoměřické kapituly
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 13. července 1902
Osobní údaje
Datum narození 25. dubna 1878
Místo narození Moravské Jevíčko, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 8. prosince 1962
(ve věku 84 let)
Místo úmrtí ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání římskokatolický duchovní
Známý díky lidovému léčitelství
Některá data mohou pocházet z datové položky.

J.M. can. Ferdinand Kraupner (25. dubna 1878 Moravské Jevíčko – 8. prosince 1962) byl český římskokatolický kněz, osobní děkan, biskupský notář, čestný kanovník Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích.

Život

Na kněze byl vysvěcený 13. července 1902. Jako kněz působil převážně na Žatecku a Podbořansku. Po vysvěcení sloužil jako kaplan v Údlicích. V roce 1906 přišel do Měcholup na okrese Louny. Později se stal farářem v Libočanech a Tušimicích.[1] Od 50. let 20. století byl pak farářem v Letově u Podbořan.[2] Za svou pastorační činnost byl litoměřickým biskupem jmenován osobním děkanem a biskupským notářem. 24. listopadu 1951 byl jmenován[3] a 18. prosince 1951 byl v litoměřické katedrále spolu s Kamilem Filipcem instalován jako čestný kanovník litoměřické katedrální kapituly.[4]

Proslul jako vynikající duchovní i vyhlášený lidový léčitel, za kterým přicházelo mnoho nemocných. Na Podbořansku, kde bylo v jeho době 80 % procent obyvatelstva německé národnosti, se věnoval sběru léčivých bylin a vyléčil řadu neduhů, podobně jako později jeho kolega kněz František Ferda v jižních Čechách. Za zázračné uzdravení bylo považováno uzdravení pana Mauleho, kterému vyléčil nemocný žaludek kůrou ze syrových brambor. Ani po více než půl století nevymizela vzpomínka na tohoto léčitele.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Kněží a jejich ustanovení - Litoměřická diecéze 1948, Litoměřice 1948
  2. ↑ Stav kněží v duchovní správě v Litoměřické diecézi k 30. červnu 1954, Litoměřice 1954
  3. ↑ Jmenování čestnými kanovníky. Věstník katolického duchovenstva. 1954, roč. 4, čís. 1, s. 7. 
  4. ↑ Instalace nových čestných kanovníků. Věstník katolického duchovenstva. 1954, roč. 4, čís. 1, s. 3–4. 

Literatura

  • Katalog diecéze litoměřické 1997, I. – Neměnná část, stav k 1.1.1997, Horní Chřibská, 1997
  • Ze staré mělochupské kroniky in Svobodný hlas, týdeník lounska, postoloprtska, žatecka a podbořanska z 2. srpna 2001, str. 3
  • TOŠNEROVÁ Květa: Obce našeho okresu po dvaceti letech: Letov in Svobodný hlas, týdeník lounska, postoloprtska, žatecka a podbořanska č. 24/2012, z 13. června 2012, str. 5

Související články

Externí odkazy

Zdroj