Kamil Filipec

Jeho Milost
Kamil Filipec
Čestný kanovník
litoměřické kapituly
Církev římskokatolická
Znak Znak
Osobní údaje
Datum narození 9. března 1873
Místo narození Hustopeče nad Bečvou, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 27. září 1957
(ve věku 84 let)
Místo úmrtí Senohraby, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Praha, Vinohradský hřbitov
50°4′35″ s. š., 14°28′52″ v. d.
Povolání římskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamil Filipec (9. března 1873 Hustopeče nad Bečvou[1][p 1] – 27. září 1957 Senohraby) byl český římskokatolický kněz, čestný kanovník Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích.

Život

Moravský rodák byl na kněze pro olomouckou arcidiecézi vysvěcen 5. července 1898 v Olomouci arcibiskupem Theodorem Kohnem. Působil v duchovní správě na různých místech olomoucké arcidiecéze, v letech 1911-1916 jako farář v Křišťanovicích, poté do roku 1920 ve Lhotě u Malenovic, v letech 1920-1930 v Hodslavicích a od roku 1930 jako administrátor a později jako farář ve farnosti Hlubočky u Olomouce. Do penze odešel k 1. září 1934. Poté se odstěhoval do Prahy, kde bydlel na Vinohradech.[p 2] Za II. světové války (někdy mezi lety 1941–1943) odešel z Prahy do Sudet do litoměřické diecéze.[p 3] Zde nejprve bydlel ve Svijanech u Turnova a od října 1946 se stal – navzdory pokročilému věku – duchovním správcem (administrator intercalaris) farnosti v Rychnově u Jablonce[p 4], kde působil nejspíše až do počátku roku 1952.[2][p 5] Dne 24. listopadu 1951 byl jmenován čestným kanovníkem litoměřické katedrální kapituly[3], 18. prosince 1951 byl instalován v litoměřické katedrále spolu s Ferdinandem Kraupnerem.[4] Sklonek života strávil v charitním domově pro kněze v Senohrabech u Prahy, kde také 27. září 1957 zemřel. Pohřben byl 2. října 1957 na vinohradském hřbitově v Praze.

Spolupráce s komunistickým režimem

Neblaze proslul svou spoluprací s komunistickým totalitním režimem a jeho manifesty. Podepsal mezi prvními signatáři dokument Čeští a slovenští katolicí manifestují za dohodu se státem,[5] který byl uveřejněn v Katolických novinách v roce 1949 a byl v rozporu s církví vedenou československými římskokatolickými biskupy.

Do Věstníku katolického duchovenstva v souvislosti s Akcí K z 13. na 14. dubna 1950, zaměřenou na likvidaci klášterů napsal: "My vlastenečtí kněží, hleďme napravit to, čím se odsouzení řeholníci provinili. Nyní tím, že budeme ostražití a tím více se přikloníme k naší milé vládě, která pro nás uzákonila tolik dobrého (státní plat)."

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Ačkoliv v katalozích kněžstva olomoucké arcidiecéze byl průběžně uváděn rok narození 1874, zjevně se jednalo o opakující se chybu. Dokládá to jak zápis v matrice narozených, tak i pozdější zápis v matrice kněžských svěcení, kde je u K. Filipce rovněž uvedeno datum narození 9. 3. 1873.
  2. ↑ K roku 1941 je uváděn jako kněz bydlící v obvodu farnosti sv. Rocha na Žižkově. Tento kostel s městskou částí Vinohrady bezprostředně sousedí.
  3. ↑ Protože se jedná o přeložení v období nacistické okupace, jde o záležitost neobvyklou. Mohlo by se jednat již o spolupráci či kompromis s nacistickou státní mocí, která předcházela spolupráci s komunistickou totalitou.
  4. ↑ Některé zdroje uvádějí nepřesně Rychnov na Kněžnou, nicméně spolehlivý oficiální zdroj litoměřické diecéze v katalogu z roku 1948 uvádí Rychnov u Jablonce.
  5. ↑ Důvodem jeho ustanovení do vedení duchovní správy mohl být akutní nedostatek kněží v litoměřické diecézi, způsobený hromadným povalečným odsunem německého obyvatelstva z této oblasti, včetně velkého množství duchovních.

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu.
  2. ↑ Římskokatolická farnost Rychnov u Jablonce nad Nisou – seznam duchovních správců.
  3. ↑ Jmenování čestnými kanovníky. Věstník katolického duchovenstva. 1954, roč. 4, čís. 1, s. 7. 
  4. ↑ Instalace nových čestných kanovníků. Věstník katolického duchovenstva. 1954, roč. 4, čís. 1, s. 3–4. 
  5. ↑ Postavení církve Řím. katolické v ČSR[nedostupný zdroj]

Literatura

Související články

Externí odkazy

Zdroj