Federico del Bonis
| Federico Delbonis | |
|---|---|
 Federico Delbonis ve Wimbledonu 2019
| |
| Stát |
 Argentina
|
| Datum narození | 5. října 1990 (33 let) |
| Místo narození | Azul, Argentina |
| Bydliště | Azul, Argentina |
| Výška | 191 cm |
| Hmotnost | 88 kg |
| Profesionál od | 2005 |
| Držení rakety | levou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 6 132 805 USD |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 164–200 |
| Tituly | 2 ATP, 11 challengerů, 1 Futures |
| Nejvyšší umístění | 33. místo (9. května 2014) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 3. kolo (2016) |
| French Open | 4. kolo (2021) |
| Wimbledon | 1. kolo (2014, 2015, 2016, 2018, 2019, 2021, 2022) |
| US Open | 2. kolo (2014, 2016) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 60–86 |
| Tituly | 2 ATP, 6 challengerů, 2 Futures |
| Nejvyšší umístění | 110. místo (22. července 2019) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 2. kolo (2020) |
| French Open | 3. kolo (2019) |
| Wimbledon | 2. kolo (2016, 2018) |
| US Open | 2. kolo (2015, 2019) |
| Velké turnaje ve čtyřhře | |
| Olympijské hry | 1. kolo (2016) |
| Týmové soutěže | |
| Davis Cup | vítěz (2016) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 16. listopadu 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Federico Delbonis (5. října 1990 Azul) je argentinský profesionální tenista hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP Tour dva singlové a dva deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvanáct titulů ve dvouhře a osm ve čtyřhře.
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v květnu 2014 na 33. místě a ve čtyřhře pak v červenci 2019 na 110. místě. Trénuje ho Albert Gustavo Tavernini.
Přelomovou se pro něj stala sezona 2013, během níž odehrál premiérové finále turnaje ATP a také pronikl do elitní stovky světového žebříčku. Na nejvyšší grandslamové úrovni se ve dvouhře nejdále probojoval do třetího kola melbournského Australian Open 2016. ve dvouhře triumfoval na Brasil Open 2014 a Grand Prix Hassan II 2016.
V argentinském daviscupovém týmu debutoval v září 2014 floridskou baráží Světové skupiny proti Izraeli, v němž ve čtyřhře podlehl po boku Horacia Zeballose dvojici Jonatan Erlich a Andy Ram. Argentina se po vítězství 3:2 na zápasy udržela ve světové skupině. V roce 2016 se stal členem vítězného družstva, které ve finále zdolalo Chorvatsko. Do roku 2021 v soutěži nastoupil k šesti mezistátním utkáním s bilancí 5–3 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[1]
Profesionální kariéra
2012
Na začátku roku si připsal postup do semifinále challengeru v Sao Paulu. Porazil Andrea Clezara, Jozefa Kovalíka, Anre Ghema a nestačil na Gastaa Eliase. Poté se zúčastnil kvalifikace na turnaj ATP ve Viňa Del Mar. V kvalifikaci nedal šanci Javieru Munozovi, Juanu Sebastiánu Cabalovi a Facundo Arguelovi. Svůj potenciál ukázal v hlavní soutěži, kde porazil Nicka Massůa a Thomaze Bellucciho. Ve čtvrtfinále nestačil na Carlose Berlocqa. Na dalším podniku ATP v Sao Paulu postoupil přes Gorana Tošiče a Diega Janquiera do finále kvalifikace, v níž nestačil na Rubéna Ramíreze Hidalga.
Na turnaji ATP v Buenos Aires vyhrál kvalifikaci. Porazil Diega Janquiera, Martína Alunda a Wayna Odesnika. V hlavní soutěži zdolal Frederica Gila. V osmifinále odešel poražen od Nicoláse Almagra. Na challengeru v Rabatu dohrál v úvodním kole na raketě Andreje Kuzněcova. Na challengeru v Marakéši postoupil přes Daniela Gimena-Travera a Jevgenije Donského do čtvrtfinále, ve kterém nestačil na Martina Kližana
Finále na okruhu ATP Tour
| ||||||||
Dvouhra: 4 (2–2)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | červenec 2013 | Hamburk, Německo | antuka |
 Fabio Fognini
|
6–4, 6–7(8–10), 2–6 |
| Vítěz | 1. | březen 2014 | Sao Paulo, Brazílie | antuka |
Paolo Lorenzi
|
4–6, 6–3, 6–4 |
| Finalista | 2. | květen 2014 | Nice, Francie | antuka |
 Ernests Gulbis
|
1–6, 6–7(5–7) |
| Vítěz | 2. | duben 2016 | Casablanca, Maroko | antuka |
 Borna Ćorić
|
6–2, 6–4 |
Čtyřhra: 5 (2–3)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | březen 2018 | Sao Paolo, Brazílie | antuka (h) |
Máximo González
|
 Wesley Koolhof Artem Sitak
|
6–4, 6–2 |
| Finalista | 1. | srpen 2018 | Kitzbühel, Rakousko | antuka |
Daniele Bracciali
|
 Roman Jebavý Andrés Molteni
|
2–6, 4–6 |
| Vítěz | 1. | březen 2019 | Sao Paolo, Brazílie (2) | antuka (h) |
Máximo González
|
 Luke Bambridge Jonny O'Mara
|
6–4, 6–3 |
| Finalista | 2. | červenec 2019 | Bastad, Švédsko | antuka |
Horacio Zeballos
|
 Sander Gillé Joran Vliegen
|
7–6(7–5), 5–7, [5–10] |
| Finalista | 3. | březen 2021 | Santiago de Chile, Čile | antuka |
 Jaume Munar
|
Máximo González
|
6–7(4–7), 4–6 |
Finále soutěží družstev: 1 (1–0)
| Stav | Č. | Datum | Soutěž | Povrch | Spoluhráči | Finalisté | Výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | 25.–27. listopadu 2016 |
Davis Cup Záhřeb, Chorvatsko |
tvrdý (h) |
Juan Martín del Potro Leonardo Mayer Guido Pella
|
Marin Čilić Ivo Karlović Ivan Dodig Franko Škugor
|
3–2 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Federico Delbonis na anglické Wikipedii.
- ↑ Federico Delbonis na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 18. prosince 2020
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Federico Delbonis na Wikimedia Commons
- Federico Delbonis na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Federico Delbonis na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Federico Delbonis na stránkách Davis Cupu (anglicky)
