Ernst Horsetzky von Hornthal

Ernst Horsetzky von Hornthal
Velitel 26. armádního sboru na italské frontě
Ve funkci: 1917 – 1918
Předchůdce	Frigyes Csanády
Nástupce	funkce zanikla
Velitel 3. pěší divize na východní frontě
Ve funkci: 1914 – 1917
Předchůdce	Josef Roth von Limanowa-Lapanów
Nástupce	Heinrich Wieden von Alpenbach
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1918), polní podmaršál (1915), generálmajor (1911)
Narození	14. května 1865 Vídeň
Úmrtí	28. května 1943 (ve věku 78 let)
Příbuzní	Karl Horsetzky von Hornthal, Adolf Horsetzky von Hornthal a Melanie Horsetzky von Hornthal (sourozenci)
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie
Profese	voják
Commons	Kriegspressequartier Alben 1914-1918 (Horsetzky Edler v.Hornthal)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ernst Horsetzky von Hornthal (německy Ernst Anton Karl Edler Horsetzky von Hornthal) (14. května 1865 Vídeň – 28. května 1943 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Do c. k. armády nastoupil v roce 1885 jako absolvent Vojenské akademie, později byl štábním důstojníkem u různých jednotek, uplatnil se také jako pedagog. Za první světové války se jako divizní velitel vyznamenal na východní frontě. Nakonec zastával post velitele 26. armádního sboru na italské frontě (1917–1918) a v roce 1918 dosáhl hodnosti generála pěchoty. V roce 1919 byl penzionován a od té doby žil v soukromí.

Pocházel z rodiny s vojenskou tradicí povýšené v roce 1826 do šlechtického stavu. Vojenskou průpravu získal nejprve v kadetní škole v Sankt Pölten a v jezdecké akademii v Hranicích, v letech 1882–1885 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Jako poručík nastoupil v roce 1885 k 21. pluku polních myslivců v Sarajevu. V letech 1888–1890 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v roce 1889 byl povýšen na nadporučíka. Po roce 1890 působil jako štábní důstojník u 25. pěší divize ve Vídni a 59. pěší brigády v Černovicích. V roce 1893 byl povýšen na kapitána a v dalších letech vyučoval vojenské dějiny na Tereziánské vojenské akademii (1894–1897).^[1] Od roku 1897 sloužil u 38. pěšího pluku v Budapešti, kde byl v roce 1899 povýšen na majora a následně byl štábním důstojníkem u 13. armádního sboru v Záhřebu.^[2] V letech 1900–1905 vedl oddělení pro vojenský výcvik u generálního štábu a mezitím v roce 1902 dosáhl hodnosti podplukovníka.^[3] Jako plukovník (1905) byl poté zástupcem velitele 94. pěšího pluku v Terezíně^[4] a od roku 1907 šéfem štábu 12. armádního sboru v Sibiu.^[5][6]

V roce 1911 byl povýšen na generálmajora a převzal velení 59. brigády v Černovicích, kde již dříve sloužil.^[7][8] S touto brigádou byl na začátku první světové války převelen na východní frontu,^[9] kde se zúčastnil bojů v Haliči proti ruským vojskům. V říjnu 1914 byl jmenován velitelem 3. pěší divize^[10] a s generálem Rothem se vyznamenal v bitvě u Limanowy. V prosinci 1914 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a v září 1915 se mu s generálem Böhm-Ermollim podařilo prolomit ruskou frontu. V roce 1916 byl se svou divizí přeložen na italskou frontu, kde se v rámci 20. armádního sboru arcivévody Karla zúčastnil ofenzívy v jižním Tyrolsku. V listopadu 1917 byl jmenován velitelem 26. armádního sboru^[11][12] a k datu 1. května 1918 dosáhl hodnosti generála pěchoty.^[13] Po dílčích úspěších na italské frontě ztroskotal jeho pokus o protiofenzívu na Piavě (říjen 1918). Po rozpadu monarchie byl k datu 1. ledna 1919 penzionován^[14] a od té doby žil v soukromí ve Vídni. Po válce napsal dvě autobiografické knihy, v nichž zpracoval své působení za první světové války. Zemřel ve Vídni v roce 1943 a je pohřben na Ústředním hřbitově ve Vídni.

Jeho starší bratři Karl (1844–1906) a Adolf (1847–1929) sloužili také v c. k. armádě, oba dosáhli hodnosti polního zbrojmistra a zastávali funkce velitele armádního sboru. Sestra Melanie (1852–1931) se prosadila jako sochařka.

Během vojenské kariéry obdržel řadu ocenění.^[15]

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1905)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny III. třídy (1910)
• Mobilizační kříž (1913)
• rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)
• Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1915)
• komandérský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1916)
• Vojenská záslužná medaile (1916)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1917)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž (1918)
• Leopoldův řád I. třídy s válečnou dekorací (1918)

• Železný kříž II. třídy (Německo, 1915)

• Die Vier Letzten Kriegswochen; Vídeň, 1920
• Der Kampf um den Monte Asolone; Vídeň, 1927

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 161–162 (heslo Ernst Horsetzky von Hornthal) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2011; Praha, 2009; 496 s. (heslo Horsetzky von Hornthal) ISBN 978-80-904241-2-8

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ernst Horsetzky von Hornthal na Wikimedia Commons
• Ernst Horsetzky von Hornthal in: Österreichisches Biographisches Lexikon
• Ernst Horsetzky von Hornthal na webu Rakouského státního archivu

Zdroj