Erich Maria Remarque

Erich Maria Remarque
Erich Maria Remarque
Rodné jméno	Erich Paul Remark
Narození	22. června 1898 ; Osnabrück, Německo
Úmrtí	25. září 1970 (ve věku 72 let) ; Locarno, Švýcarsko
Příčina úmrtí	Aneurysma aorty
Místo pohřbení	hřbitov v Ronco sopra Ascona
Povolání	spisovatel, romanopisec, dramatik a scenárista
Témata	román
Významná díla	Na západní frontě klid; Tři kamarádi; Nebe nezná vyvolených
Ocenění	Justus-Möser-Medaille (1964); velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1967); Záslužný řád Spolkové republiky Německo; Železný kříž
Manžel(ka)	Ilse Jutta Zambona (1925–1930); Ilse Jutta Zambona (1938–1957); Paulette Goddardová (1958–1970)
Partner(ka)	Marlene Dietrichová (od 1937)
Příbuzní	Elfriede Scholzová (sourozenec)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Erich Maria Remarque (vlastním jménem Erich Paul Remark,^[1]^[2]22. června 1898 Osnabrück – 25. září 1970 Locarno)^[3] byl německý pacifistický spisovatel, jenž napsal mnoho děl o hrůzách války. Jeho nejznámějším románem je Na západní frontě klid (1928), kniha o německých vojácích v první světové válce, jež později posloužila za předlohu oscarového filmu. Jeho pacifismus a protiválečný přístup z něj udělal nepřítele nacistického režimu.

Životopis

Narodil se 22. června 1898 v dolnosaském Osnabrücku Anně Marii Remarkové (roz. Stallknecht) a knihvazači Peteru Franzi Remarkovi jako druhé nejstarší ze čtyř dětí. Studoval na učitelském ústavu v Münsteru. Roku 1916 odešel v 18 letech do první světové války, na západní frontě byl brzy vážně raněn a konec války prožil v lazaretu v Duisburgu.

Po návratu z války měl problémy začlenit se do normální společnosti. Vystřídal řadu povolání, nejprve chtěl být hudebníkem a později malířem. Pracoval též jako učitel, automobilový závodník, obchodní cestující aj. V letech 1923–1934 působil jako redaktor časopisů „Sport im Bild“ v Berlíně a „Echo Continental“ v Hannoveru.

Cestoval po Itálii, Švýcarsku, Balkáně a Turecku. V roce 1925 se oženil s Ilse Juttou Zambonovou, manželství však trvalo pouze 5 let do roku 1930 (ačkoliv v roce 1933 spolu letěli do Švýcarska; v roce 1938 se znovu vzali, aby se Zambonová nemusela vrátit do nacistického Německa, a v roce 1939 emigrovali do Spojených států, kde se oba stali naturalizovanými občany roku 1947; manželství definitivně skončilo 20. května 1957). V této době již vydal několik povídek. Prosadit se mu ale podařilo až vydáním knihy Na západní frontě klid, což mu zajistilo celosvětový úspěch. Již rok na to ji zfilmoval režisér Lewis Milestone. Během tří let se prodalo tři a půl milionu výtisků.

Ihned po nástupu nacismu (1933) se dostal na index zakázaných autorů a v roce 1938 byl zbaven německého občanství. Nacistická propaganda prohlásila, že Erich Maria Remarque je doopravdy Paul Kramer (Remarque pozpátku), Žid, který se nikdy nezúčastnil první světové války, a tudíž ji nemůže popisovat. Označila ho za „literárního zrádce“ a jeho knihy byly veřejně páleny, protože jeho popis války byl pro militantní režim krajně nevhodný. Roku 1939 emigroval do New Yorku, kde získal americké občanství. Během druhé světové války zemřela jedna z jeho sester v koncentračním táboře, což ho později podnítilo k napsání knihy Jiskra života.

Po válce žil střídavě v USA a Švýcarsku. V roce 1958 se znovu oženil, tentokrát s americkou filmovou hvězdou Paulette Goddard, bývalou manželkou Charlieho Chaplina. Společně žili v malé obci Ronco sopra Ascona ve švýcarském kantonu Ticino, kde Remarque koupil dům již v roce 1931. Remarque zemřel na srdeční chorobu 25. září 1970 na klinice ve švýcarském Locarnu. Do vlasti se po válce již nikdy nevrátil.

Dílo

Ve svých dílech se věnuje tzv. „ztracené generaci“, ke které sám patřil.^[4]^[5] V jeho díle se často objevuje téma automobilových závodů, Remarque se o závody nejen zajímal, ale sám i nějaký čas aktivně závodil. Jeho romány jsou protiválečné a lze je označit za pacifistické.

Romány

Domov snů, též překládáno jako Říše snů (1920)
Žena se zlatýma očima, někdy překládáno jako Gam (1923/1924, publikováno 1998) – Román vydaný z pozůstalosti, vznikl pravděpodobně v letech 1923–1924, o čemž svědčí mj. povídka Steppengewitter (Stepní bouře) otištěná roku 1924 v mnichovském časopise Jugend, jejíž obsah je z velké části identický s jednou z kapitol románu. Román sleduje cestu protagonistky Gam po čtyřech kontinentech a konfrontaci s nejrůznějšími typy mužů.
Stanice na obzoru (1928) – Příběh automobilového závodníka Kaie, nevyrovnaného a nepokojného mladého světáka a bonvivána, je vyprávěním o chlapském kamarádství a rivalitě, o ženách, o těkavém neklidu, výstřelcích a povyraženích bohémské společnosti. Román původně vycházel na pokračování v letech 1927–1928 v berlínském magazínu Sport im Bild. V knižní podobě vyšel v Německu poprvé až v roce 1998. Česky Ikar 1999.
Na západní frontě klid (1929) – První závažnější autorova kniha, okamžitě vzbudila zájem po celém světě. Záměr knihy a částečně i obsah vyjadřuje její motto „Kniha je pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům“. Vypravěč Bäumer vypráví o válečných zážitcích a příkořích, které jim válka způsobila.
Cesta zpátky (1931) – Kniha vystihuje politický, mravní a nakonec i vojenský rozklad Německa po první světové válce. Jedná se o jakési volné pokračování románu Na západní frontě klid.
Tři kamarádi (1936) – Děj románu se odehrává v Německu na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století. Hlavní hrdinové jsou tři kamarádi Robert, Otto a Gottfried, kteří společně vlastní autodílnu. Autodílnu, která však nijak zvláště neprosperuje, ale je v ní jejich milovaný automobil jménem Karel. Karel – auto s ošuntělou, pobouchanou a zastaralou karoserií, ale s motorem špičkového závodního stroje. Karel je jejich hlavní vášeň, tedy vedle dobrého jídla a pití (především dobrého rumu). Ke změně dojde ve chvíli, kdy se při projížďce s Karlem stavují v příměstské zahradní restauraci. Jeden z kamarádů, Robert se zde seznamuje s krásnou dívkou jménem Pat. Pat, dívce z lepší rodiny, se líbí bohémský způsob života vedený třemi kamarády a začíná ho žít s nimi. Naplno propuká láska mezi Pat a Robertem. Při první společné dovolené Robert s hrůzou zjišťuje, že jeho milovaná Pat je těžce nemocná a už roky bojuje s tuberkulózou. S přispěním kamarádů se jí snaží všemožně pomoci. Po poradě s lékařem se zdá být jediným řešením léčení v nákladném horském sanatoriu, kam Pat také odjíždí. Mezitím se Gottfried, poslední romantik, zapojuje do protifašistického hnutí. Při jednom střetu s oddílem SA je Gottfried ze zálohy zastřelen. Zbývající dva kamarádi začínají pátrat po vrahovi a hodlají se pomstít. To se jim za pomoci přítele Alfonse podaří. Pak již všechny své síly a především peníze směřují k vyléčení Pat. Postupně rozprodávají všechny své věci, aby Pat mohla zůstat na léčení v sanatoriu. Jako poslední věc prodají i milovaného Karla. Přes veškerou snahu Pat nakonec nemoci podlehne.
Miluj bližního svého (1941) – Příběh mladého hocha, který utíká před nacismem. Přijde o rodiče a žije jako psanec. V Praze se seznámí s mladou dívkou, společně odchází do Francie a snaží se utéci do Ameriky.
Vítězný oblouk (1946) – Děj románu se odehrává v Paříži těsně před nacistickou okupací. Hlavním hrdinou je německý lékař – chirurg Ravic. Ravic utekl do Paříže před nacisty. Žije bez dokladů a pracuje ilegálně na jedné z místních klinik. Jedné noci potkává dívku Joan, které umírá přítel, který ji vzal do Paříže. Pomůže ji a oba se postupně do sebe zamilují, ale jejich vztah je dost rozporuplný. Ravic pak náhodně v Paříži potkává Haakeho, člověka, který ho a jeho přátele a další lidi vyslýchal, týral a mučil. Zprvu se mu zdá, že jde jen o přelud, přesto se ho zmocňuje touha po pomstě. Nakonec se podaří Ravikovi Haakeho zabít a značně se mu uleví a smíří se sám se sebou. Kniha končí smrtí Joan a vyhlášením mobilizace ve Francii. Všichni ví, že se blíží válka.
Jiskra života (1952) – Kniha vypovídá o hrůzách života v nacistickém koncentračním táboře
Čas žít, čas umírat (1954) – Kniha pojednává o německém vojákovi, který se ve druhé světové válce vrací domů z východní fronty do zničeného Německa.
Černý obelisk (1956) – Děj románu se odehrává v Německu ve dvacátých letech 20. století. Pro Německo je to období hyperinflace, kdy kurs marky se mění dvakrát denně. Hlavní hrdinové jsou kamarádi z I.světové války a vlastní pohřební ústav. Kniha zaznamenává jejich radosti, lásky a starosti. Zároveň na jejich osudu ukazuje politické a hospodářské těžkosti výmarského Německa. Současně zaznamenává důvody pro nástup nacismu (nacionálního socialismu) v Německu.
Nebe nezná vyvolených (1961) – Milostný román z prostředí automobilových závodů.
Noc v Lisabonu (1962) – Příběh Josefa Baumanna a jeho ženy Heleny, kteří prchají z nacistického Německa.
Zaslíbená země (1970) – Kniha vypráví o osudu německých uprchlíků za druhé světové války. Děj se odehrává ve Spojených státech, kde se židovský emigrant vypořádává s krutou minulostí.
Stíny v ráji (1971) – Vyprávění o německém emigrantovi-novináři, kterého osud zavál až do dalekého New Yorku.

Divadelní hra

Poslední stanice (1956) – O bombardování Berlína.

Sbírka povídek

Nepřítel (Der Feind, 1931, česky 1995) – 6 povídek s tematikou první světové války.

Odkazy

Reference

↑ BOK, Václav; MACHÁČKOVÁ-RIEGLOVÁ, Věra; VESELÝ, Jiří. Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských. [s.l.]: Odeon, 1987. 848 s. Heslo Remarque, Erich Maria.
↑ Erich Maria Remarque [online]. www.munzinger.de [cit. 2016-04-17]. Dostupné online.
↑ STERNBURG VON, Wilhelm. Remarque, Erich Maria (eigentlich Erich Paul Remark) [online]. www.deutsche-biographie.de [cit. 2016-04-17]. Dostupné online.
↑ VECHEC, Paul. Erich Maria Remarque: stručný životopis velkého romantika. V Tribunu EU 3. vyd. Brno: Tribun EU, 2009. 110 s. (Knihovnicka.cz). ISBN 978-80-7399-753-3. S. 20.
↑ STŘÍTECKÝ, Jaroslav. Studie a stati 2. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2020. 319 s. (Opera Facultatis philosophicae Universitatis Masarykianae = Spisy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity; 500). ISBN 978-80-210-9568-7. Kapitola Člověk a válka, s. 190–193.