Emerich Széchényi

Hrabě Emerich (Imre) Széchényi
Rakousko-uherský velvyslanec v Německu
Ve funkci:
1878 – 1892
Panovník František Josef I.
Předchůdce Alois Károlyi
Nástupce Ladislaus Szögyény-Marich
Člen uherské Sněmovny magnátů
Ve funkci:
1869 – 11. března 1898
Panovník František Josef I.
Tajný rada
Ve funkci:
1867 – 11. března 1898
Panovník František Josef I.
Poslanec uherského sněmu
Ve funkci:
1865 – ?
Panovník František Josef I.
Rakouský vyslanec v Království obojí Sicílie
Ve funkci:
1860 – 1864
Panovník František Josef I.
Předchůdce Anton Martini
Nástupce diplomatické zastoupení zrušeno
C. k. komoří
Ve funkci:
1852 – 11. března 1898
Panovník František Josef I.
Stranická příslušnost
Členství ancient conservatives
Narození 15. února 1825
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 11. března 1898 (ve věku 73 let)
Budapešť
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Titul Hodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
Rodiče Ludvík Maria Széchényi a Gräfin Francisca von Wurmbrand-Stuppach
Děti László Széchenyi
István Széchenyi
Příbuzní Denis Széchényi ze Sárvár-Felsövidék (sourozenec)
Gladys Széchényi Sárvár-Felsövidék[1], Cornelia Széchenyi[1], Alice Széchenyi[1], Ferdinandine Széchenyi[1] a Sylvia Széchenyi[1] (vnoučata)
Profese politik
Ocenění velkokříž Leopoldova řádu (1882),
Řád černé orlice (1889),
velkokříž Řádu sv. Štěpána (1889)
rakouský Řád zlatého rouna (1892)
Commons Imre Széchényi (composer)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emerich (Imre) hrabě Széchenyi (Emmerich / Imre Graf / gróf Széchényi de Sárvár et Felsövidék; 15. února 1825 Vídeň – 11. března 1898 Budapešť) byl rakousko-uherský diplomat. Od mládí působil v diplomatických službách, později se uplatnil také jako politik v Uhrách. Vynikl především jako dlouholetý rakousko-uherský velvyslanec v Německu (1878–1892), kde významně přispěl ke vzniku rakousko-německé aliance (Trojspolek).[2] Byl rytířem Řádu zlatého rouna.

Životopis

Pocházel z významného uherského šlechtického rodu Széchényiů, narodil se jako osmý potomek hraběte Lájose (Ludwiga) Széchényiho (1781–1855), nejvyššího hofmistra arcivévodkyně Žofie. Emerich studoval práva v Bratislavě a od roku 1845 působil v diplomatických službách. Nejprve v Římě a Stockholmu, později se ve funkci vyslaneckého tajemníka ve Frankfurtu a Petrohradě seznámil s Otto Bismarckem. V letech 1860–1864 byl vyslancem v Sicilském království, zdejší diplomatické zastoupení bylo zrušeno po sjednocení Itálie. Széchényi pak dostal nabídku na post velvyslance v Petrohradě, kterou ale odmítl pro nesouhlas se směřováním rakousko-uherské zahraniční politiky. Odmítal i další nabídky, řadu let strávil v soukromí a věnoval se svým zájmům (mimo jiné byl hudebním skladatelem). Od roku 1865 byl poslancem uherského sněmu a v roce 1869 jmenován členem Sněmovny magnátů. Za ministra zahraničí Gyuly Andrássyho byl znovu povolán do diplomatických služeb, v roce 1878 obdržel jednu z nejvýznamnějších funkcí v rakousko-uherské zahraniční politice a byl jmenován velvyslancem v Německém císařství po odchodu Aloise Károlyiho do Londýna. Pro post velvyslance v Berlíně byli zvažováni i další kandidáti (Haymerle, Chotek, Trauttmansdorff), k Széchényiho jmenování přispěla jeho dávná známost s kancléřem Bismarckem, s nímž pak aktivně spolupracoval. V Německu strávil Széchényi čtrnáct let a do výslužby odešel v říjnu 1892.

Byl též c. k. komořím (1852) a tajným radou (1867). V roce 1882 obdržel velkokříž Leopoldova řádu, v Německu získal Řád černé orlice (1889), téhož roku také velkokříž Řádu sv. Štěpána (1889). Po návratu z Berlína byl dekorován Řádem zlatého rouna (1892).

Rodina

Zámek Strážske, sídlo Széchényiů v 19. a 20. století

V roce 1865 se na zámku Strážske (Őrmező) na východním Slovensku oženil s hraběnkou Alexandrou Sztaray-Szirmay (1843–1914), c. k. palácovou dámou. Alexandra se později stala dědičkou zámku Strážske a po návratu z Německa jej nechala přestavět. V interiérech zámku byly umístěny četné dary z Emerichových diplomatických misí.[3] Z jejich manželství se narodili čtyři synové. Dědicem zámku se později stal jejich nejmladší syn László (1879–1938). Nejstarší syn Dénes (1866–1936) byl též diplomatem a v letech 1908–1917 rakousko-uherským vyslancem v Dánsku.

Z Emerichových sourozenců vynikl nejmladší bratr Dionýs (Dénes, 1828–1892), který se uplatnil jako významná osobnost uherské politiky druhé poloviny 19. století.

Děti

  • 1. Dionýs (Dénes; 1. 12. 1866 Budapešť – 26. 1. 1934 Stockholm), diplomat
    • ⚭ (1896) Marie Josefa Louisa Emilie de Riquet (15. 9. 1871, Carlepont, Pikardie – 18. 7. 1944, Budapešť)
  • 2. Petr (Péter; 4. 3. 1870 Budapešť – 19. 6. 1924 Budapešť)
    • ⚭ Marie Ilona Esterházyová z Galanty (14. 5. 1882 Pápa – 14. 7. 1927 Rum, Vas)
  • 3. Štěpán (István; 6. 5. 1873 Budapešť – 24. 10. 1963 Vídeň)
  • 4. Ladislav (László; 18. 2. 1879 Horpács, Nógrád – 5.7. 1938 Budapešť), diplomat, maďarský velvyslanec v USA (1922–1933) a Velké Británii (1933–1935)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Ottův slovník naučný, díl 24.; Praha, 1906 (reprint 2001); s. 516–517 ISBN 80-7185-057-8
  3. ↑ Dějiny zámku Strážske na webu pamiatkynaslovensku dostupné online

Literatura

  • HLAVAČKA, Milan: Podivná aliance; Praha, 1987; 213 s.
  • KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1

Externí odkazy

Zdroj