Eduard Limonov

Eduard Limonov
Eduard Limonov
Rodné jméno	Эдуард Вениаминович Савенко
Narození	22. února 1943 ; Dzeržinsk
Úmrtí	17. března 2020 (ve věku 77 let) ; Moskva
Příčina úmrtí	chirurgické komplikace
Místo pohřbení	Trojekurovský hřbitov v Moskvě
Pseudonym	Лимонов
Povolání	spisovatel, disident, politik, básník, lidskoprávní aktivista, novinář a publicista
Alma mater	Národní pedagogická univerzita Hryhorije Skovorody v Charkově
Žánr	poezie, román, publicistika, povídka, esej a nekrolog
Témata	beletrie, poezie, publicistika a politika
Významná díla	It's Me, Eddie
Ocenění	Andrei Biely Prize
Politická příslušnost	The Other Russia of E. V. Limonov (od 2010); Socialist Workers Party; Nacionálně bolševická strana Ruska (1993–2007)
Partner(ka)	Yekaterina Volkova; Yelena Shchapova
	oficiální stránka
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Limonov (rusky Эдуард Вениаминович Лимонов, pravým jménem Eduard Veniaminovič Savenko; 22. února 1943 Dzeržinsk, Nižněnovgorodská oblast – 17. března 2020 Moskva^[1]) byl ruský spisovatel, disident a nakonec politik Národně bolševické strany Ruska. Byl předsedou této strany a jedním z vůdců protiputinovské formace Jiné Rusko.

Životopis

Narodil se v rodině důstojníka KGB a vyrůstal v Dzeržinsku, městě v Gorkovské oblasti. Vystudoval učitelství na Pedagogické univerzitě v Charkově. V polovině 60. let přesídlil do Moskvy, kde začal psát literaturu a živil se jako krejčí kalhot. Tak získal nezávislost a udržoval styky s literární bohémou a disidenty. Brzy po té emigroval do Spojených států, kde žil do roku 1987, aniž by získal státní občanství a z něj plynoucí výhody. V letech 1987-1991 žil ve Francii, po té se vrátil do Ruska. Byl čtyřikrát ženat, pokaždé s ruskými ženami. Poprvé se oženil ještě v Sovětském svazu s Židovkou Annou Rubinštejnovou, podruhé s Jelenou Šchapovovou, dále s Natálií Medvěděvovou (1983–1995) a po její smrti s Jekatěrinou Volkovovou. Má dvě děti: syna Bogdana a dceru Alexandru. Po návratu do Ruska se soustředil na svou rozporuplnou politickou kariéru, zpočátku ve spolupráci s Putinem a brzy v opozici.

Citáty

V roce 2007 Christian Kracht napsal Davidu Woodardovi: „Solženicyn popisuje Limonova jako malý hmyz, který píše pornografii, zatímco Limonov popisuje Solženicyna jako zrádce své vlasti, který přispěl k pádu SSSR.^[2]

Reference

↑ Умер Эдуард Лимонов. RIA Novosti [online]. 2020-03-17 [cit. 2020-03-17]. Dostupné online. (rusky)
↑ Kracht, C., & Woodard, D., Five Years, vol. 1 (Hannover: Wehrhahn Verlag, 2011), str. 218. (něm., ang.)