Diecéze bílsko-żywiecká

Diecéze bílsko-żywiecká
Dioecesis Bielcensis-Zyviecensis
Katedrála sv. Mikuláše v Bílsku-Bělé
Katedrála sv. Mikuláše v Bílsku-Bělé
Základní informace
Biskup Roman Pindel
Emeritní biskup Janusz Zimniak
Tadeusz Rakoczy
Piotr Greger
Církevní provincie krakovská
Statistické údaje
Počet děkanátů 22
Počet farností 204
Počet kostelů 305
Počet diecézních kněží 625
Rozloha 3 000 km²
Počet obyvatel 805 000
z toho katolíků 720 000
Další informace
Zeměpisné souřadnice 49°49′47″ s. š., 19°2′27″ v. d.
Web http://www.diecezja.bielsko.pl
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Diecéze bílsko-żywiecká (latinsky Dioecesis Bielscensis-Zyviecensis) je polská římskokatolická diecéze. Je součástí Krakovské církevní provincie. Diecéze zahrnuje části dvou polských historických zemí, Horního Slezska a Malopolska; částečně je také ohraničena polsko-česko-slovenskými mezistátními hranicemi. Nejvýznamnějšími městy jsou vedle sídelního dvojměstí Bílsko-Bělá, Żywiec, Osvětim, Těšín, Skočov a Čechovice-Dědice.

Konkatedrála Narození P. Marie v Żywci

Bílsko-żywiecká diecéze byla zřízena bulou papeže Jana Pavla II. Totus Tuus Poloniae populus dne 25. března 1992. Vznikla ze dvou částí: z polské části Těšínska, které patřilo do roku 1922 k diecézi vratislavské a v letech 1922–92 k apoštolské administratuře, později diecézi katovické (8 děkanátů), a z území okolo Żywce a Osvětimi, které patřilo do roku 1992 k arcidiecézi krakovské (6 děkanátů). Byla přidělena ke Krakovské církevní provincii. Při zřízení diecéze byl diecézním biskupem jmenován Tadeusz Rakoczy (narozen 1938) původně z krakovské arcidiecéze a pomocným biskupem Janusz Edmund Zimniak (narozen 1933), původně pomocný biskup diecéze katovické; ten odešel roku 2010 na odpočiněk a je nyní emeritním pomocným biskupem. Novým pomocným biskupem byl 22. října 2011 jmenován Piotr Greger.[1]

Hlavním chrámem diecéze je bílská katedrála sv. Mikuláše, která byla postavena v letech 1444-47 a naposledy podstatně přestavěna v roce 1912. Druhým hlavním chrámem je konkatedrála Narození Panny Marie v Żywci, rovněž z 15. století. Za patrony diecéze byli zvoleni osvětimský mučedník svatý Maxmilián Maria Kolbe (1894–1941), svatý Jan Sarkander (1576–1620) pocházející ze Skočova a teolog svatý Jan Kanty (1390–1473). V diecézi se nachází místo koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau s památníkem umučených, mj. sv. Maxmiliána Kolbeho a sv. Terezie Benedikty od Kříže (Edith Steinové).

Na území diecéze působí patnáct mužských a třicet ženských řádů, mj. milosrdní bratři v Těšíně, dominikáni v Korbielově u Krzyżowé a v Ustroni-Hermanicích, jezuité v Čechovicích-Dědicích, františkáni v Těšíně, Velkých Hůrkách, Koszarawě, Bystré, Kętách a v poustevně v Javořince, minorité v Harmężích u Osvětimi a Rychwałdu u Gilowic, pallotini a redemptoristé v Bílsku-Bělé, salesiáni v Szczyrku, Osvětimi, Visle a Świnné, boromejky v Brenné, Těšíně a Ustroni, bosé karmelitky v Osvětimi, redemptoristky v Bílsku-Bělé, klarisky v Kętách. Duchovní diecéze se vzdělávají na Vyšším duchovním semináři v Krakově a na teologickém institutu sv. Jana Kantyho v Bílsku-Bělé.

Děkanáty

  • Andrychów (12 farností)
  • Bílsko-Bělá I – Centrum (8 farností)
  • Bílsko-Bělá II – Staré Bílsko (8 farností)
  • Bílsko-Bělá III – Východ (10 farností)
  • Bílsko-Bělá IV – Západ (9 farností)
  • Těšín (7 farností)
  • Čechovice (12 farností)
  • Holešov (8 farností)
  • Jistebná (6 farností)
  • Jawiszowice (6 farností)
  • Jeleśnia (11 farností)
  • Kęty (13 farností)
  • Łodygowice (12 farností)
  • Milówka (9 farností, 1 duchovní správa)
  • Osiek (7 farností, 1 duchovní správa)
  • Osvětim (7 farností)
  • Radziechowy (9 farností)
  • Skočov (11 farností)
  • Strumeň (12 farností)
  • Wilamowice (9 farností)cze
  • Visla (9 farností)
  • Żywiec (11 farností)

Reference

  1. ↑ NUNCJATURA APOSTOLSKA V POLSCE. 22.10.2011 - Komunikat Nuncjatury: Biskup pomocniczy diecezji bielsko-żywieckiej [online]. Warszawa: Konferencja episkopatu Polski, 2011-10-22 [cit. 2012-10-26]. Dostupné online. (polsky) 

Externí odkazy

Zdroj