Danny Danon

Danny Danon
דני דנון
Danny Danon v roce 2008
Danny Danon v roce 2008
ministr vědy a technologie
Ve funkci:
14. května 2015 – 27. srpna 2015
Předchůdce Ja'akov Peri
Nástupce Ofir Akunis
náměstek ministra obrany
Ve funkci:
18. března 2013 – 16. července 2014
Předchůdce Matan Vilna'i
17. stálý zástupce Izraele při OSN
Ve funkci:
15. října 2015 – 5. července 2020
Předchůdce Ron Pros'or
Nástupce Gil'ad Erdan
Stranická příslušnost
Členství Likud
Narození 8. května 1971 (52 let)
Izrael Ramat Gan, Izrael
Kneset 18., 19., 20.
Sídlo Mišmeret
Alma mater Hebrejská univerzita
Profese politik a diplomat
Webová stránka embassies.gov.il/un/AboutTheEmbassy/Pages/Ambassador-Danny-Danon.aspx
Commons Danny Danon
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Danny Danon (hebrejsky דני דנון, narozen 8. května 1971 Ramat Gan) je izraelský politik, poslanec Knesetu za stranu Likud a od května 2015 ministr vědy a technologie. V letech 2013 až 2014 zastával post náměstka ministra obrany.

Biografie

Narodil se v izraelském městě Ramat Gan Josefovi a Jocheved Danonovým. Vystudoval střední školu Blich a jako mladík vstoupil do mládežnického hnutí Bejtar. Po studiu na střední škole pokračoval v bakalářském studiu mezinárodních vztahů a posléze magisterském studiu veřejné správy na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Po absolvování povinné vojenské služby v Izraelských obranných silách v letech 1994 až 1996, byl Židovskou agenturou poslán do Miami.[1]

V roce 1996 se stal asistentem poslance Uzi Landaua z Likudu. Později byl jmenován předsedou světového hnutí Betar a tuto funkci zastával po několik let. Před volbami do Knesetu v roce 2006 získal 26. místo na kandidátní listiny pro volby do parlamentu. Strana však získala pouze 12 poslaneckých křesel a Danon se tak poslancem nesta.[1]

V červnu 2006 byl, poté, co porazil poslance Juvala Steinitze, zvolen předsedou organizace Světový Likud.[2] Aktivně vystupoval proti plánu někdejšího premiéra Ariela Šarona na jednostranné stažení Izraele z Pásma Gazy, a to zejména během vnitrostranického referenda uspořádaného ústředním výborem strany.

V červenci 2007 se popisoval jako největší kritik Benjamina Netanjahua a oznámil, že se bude ucházet o post předsedy strany.[3] Ve vnitrostranických volbách nakonec skončil třetí. V roce 2008 Danon podal petici k Nejvyššímu soudu na zrušení občanství bývalého poslance Azmí Bišáry, který z Izraele uprchl po podezření, že během druhé libanonské války pomáhal hnutí Hizballáh. Petice však byla odmítnuta.

Před parlamentními volbami v roce 2009 získal 24. místo na kandidátní listině Likudu a poté, co strana získala 27 poslaneckých mandátů se stal poslancem. V září 2009, během každoročního zasedání Valného shromáždění OSN, Danon cestoval po Spojených státech, setkal se s kongresmany, vůdci židovských komunit a dalšími významnými osobnostmi. Americkým zákonodárcům sdělil, že „americký tlak na Izrael tento stát poškozuje a v ničem nepomůže pokroku v míru.“[4] Ve volbách v roce 2013 svůj poslanecký mandát obhájil a následně se stal náměstkem ministra obrany. Tento post poté zastával až do července 2014, kdy jej pro jeho kritiku odvolal premiér Netanjahu.[5]

Poslanecký mandát obhájil rovněž ve volbách v roce 2015.[6] Od května 2015 zastává ve čtvrté Netanjahuově vládě post ministra vědy a technologie.[7]

Danon je ženatý a se svou manželkou Tali má tři děti. Žije v mošavu Mišmeret.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Danny Danon na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b PAZ, Shelly. On the cusp [online]. The Jerusalem Post, 2009-02-05 [cit. 2009-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Betar chair trounces MK Steinitz in World Likud poll [online]. Haarec, 2006-06-19 [cit. 2010-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Danon joins race for Likud leadership [online]. The Jerusalem Post, 2007-07-13 [cit. 2010-03-11]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  4. ↑ Danon: Obama, Come Visit Isr [online]. Aruc Ševa [cit. 2010-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ RETTIG GUR, Haviv. Netanyahu fires Danny Danon over criticism of Gaza war [online]. The Times of Israel, 2014-07-15 [cit. 2015-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ All 120 incoming Knesset members [online]. The Times of Israel [cit. 2015-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ SHARON, Itamar. Who’s who in Netanyahu’s 2015 government [online]. The Times of Israel, 2015-05-15 [cit. 2015-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Zdroj