Chlorid sirnatý

Chlorid sirnatý
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Kuličkovo–tyčinkový model molekuly
Kuličkovo–tyčinkový model molekuly
Kalotový model molekuly
Kalotový model molekuly
Obecné
Systematický název Chlorid sirnatý
Anglický název Sulfur dichloride
Sulfur(II) chloride
Dichlorosulfane
Sulpur chloride
Německý název Schwefeldichlorid
Sumární vzorec SCl2
Vzhled Červená kapalina s pronikavým zápachem
Identifikace
Registrační číslo CAS 10545-99-0
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 234-129-0
UN kód 1828
Číslo RTECS WS4500000
Vlastnosti
Molární hmotnost 102,97 g/mol
Teplota tání −121,0 °C
Teplota varu 59 °C (rozklad)
Hustota 1,621 g/cm3
Index lomu 1,557 0
Rozpustnost ve vodě hydrolyzuje
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
R-věty R14, R34, R37, R50
S-věty S1/2, S26, S45, S61
NFPA 704
1
3
1
Teplota vznícení 234 °C
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid sirnatý je anorganická sloučenina se vzorcem SCl2. Tato třešňově červená kapalina je nejjednodušším a jedním z nejobvyklejších chloridů síry.

Příprava a vlastnosti

Chlorid sirnatý se připravuje reakcí chloru s elementární sírou nebo chloridem sirným. Jde o několikakrokový proces, který lze popsat rovnicemi:

S8 + 4 Cl2 → 4 S2Cl2; ΔH = −58.2 kJ/mol
S2Cl2 + Cl2 ⇌ 2 SCl2; ΔH = −40.6 kJ/mol

Reakce

Předchozí uvedená reakce je vratná a chlorid sirnatý se za pokojové teploty pomalu rozpadá na chlorid sirný a plynný chlor. Starší vzorky tak mohou být kontaminovány. Čistý chlorid sirnatý může být znova získán refluxováním s nadbytkem síry a následnou destilací.

Chlorid sirnatý při kontaktu s vodou rapidně hydrolyzuje na plynný chlorovodík, síru a oxid siřičitý.

4 SCl2 + 2 H2O → 4 HCl + 3 S + SO2

Použití

SCl2 se používá jako prekurzor organosírových sloučenin.[2]
Reaguje s alkeny za vzniku chlorsubstituovaných thioetherů, například s 1,5–cyklooktadienem za vzniku dicyklického thioetheru a s ethylenem za vzniku yperitu (S(CH2CH2Cl)2).[3]

Chlorid sirnatý je také prekurzorem několika anorganických sloučenin síry. Reakcí s fluoridy vzniká SF4.
Reakcí s amoniakem vznikají nitridy síry. Reakcí se sulfanem vznikají "nižší" sulfany jako H2S3.

Podobné sloučeniny

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sulfur dichloride na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Sulfur dichloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Schmidt, M.; Siebert, W. "Sulphur" Comprehensive Inorganic Chemistry Vol. 2, ed. A.F. Trotman-Dickenson. 1973.
  3. ↑ R. J. Cremlyn “An Introduction to Organosulfur Chemistry” John Wiley and Sons: Chichester (1996). ISBN 0-471-95512-4.

Externí odkazy

Zdroj