Charles Manners, 4. vévoda z Rutlandu

Charles Manners, 4. vévoda z Rutlandu
Portrét 4. vévody z Rutlandu od Joshuy Reynoldse, 1775
Portrét 4. vévody z Rutlandu od Joshuy Reynoldse, 1775
Místokrál v Irsku
Ve funkci:
24. února 1784 – 24. října 1787
Předchůdce Robert Henley, 2. hrabě z Northingtonu
Nástupce George Grenville, 1. markýz z Buckinghamu
Lord strážce tajné pečeti
Ve funkci:
23. prosince 1783 – 27. listopadu 1784
Předchůdce Frederick Howard, 5. hrabě z Carlisle
Nástupce Granville Leveson-Gower, 1. markýz ze Staffordu
Lord nejvyšší hofmistr
Ve funkci:
14. února 1783 – 11. dubna 1783
Předchůdce Frederick Howard, 5. hrabě z Carlisle
Nástupce William Legge, 2. hrabě z Dartmouthu
Narození 15. března 1754
Úmrtí 24. října 1787 (ve věku 33 let)
Dublin
Místo pohřbení Belvoir Castle
Choť Mary Manners, Duchess of Rutland (od 1775)
Rodiče John Manners, markýz z Granby a Frances Seymourová
Děti John Manners
Elizabeth Mannersová
Katherine Weldová-Foresterová
Charles Manners
Robert Manners
William Robert Albanac Manners
Příbuzní Frances Mannersová (sourozenec)
John Manners, 7. vévoda z Rutlandu[1], Charles Manners, 6th Duke of Rutland, Emmeline Stuart-Wortley, Lord George Manners[2], Adeliza Norman[2], Lady Elizabeth Frederica Manners[2][1], George John Henry Manners, Marquess of Granby[2], Lady Katherine Manners[2] a George John Frederick Manners, Marquess of Granby[2] (vnoučata)
Alma mater Etonská kolej
Trinity College
Profese politik
Ocenění Podvazkový řád
Commons Charles Manners, 4th Duke of Rutland
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Manners, 4. vévoda z Rutlandu (Charles Manners, 4th Duke of Rutland, 4th Marquess of Granby, 12th Earl of Rutland, 4th Baron Manners of Haddon) (15. března 1754 – 24. října 1787, Dublin, Irsko) byl britský státník a dvořan ze šlechtického rodu Mannersů. Od mládí se angažoval v politice jako stoupenec whigů, s titulem vévody z Rutlandu byl od roku 1779 členem Sněmovny lordů. Zastával funkce ve vládě a v letech 1784-1787 byl místokrálem v Irsku.

Kariéra

Narodil se jako nejstarší syn generála markýze z Granby, po matce Frances Seymour (1728-1761) byl synovcem 7. vévody ze Somersetu. Studoval v Etonu a Cambridge, v letech 1774-1779 byl členem Dolní sněmovny za stranu whigů[pozn. 1]. V roce 1779 zdědil titul vévody z Rutlandu a vstoupil do Sněmovny lordů, v letech 1779-1787 byl zároveň lordem-místodržitelem v Leicesteru. V obou komorách parlamentu stál v opozici proti Northově vládě, přičemž profitoval na vzájemně prospěšném přátelství s rodinou Pittů. V roce 1782 obdržel Podvazkový řád[3] a od roku 1783 byl členem Tajné rady. Ve funkci nejvyššího hofmistra vstoupil v roce 1783 do vlády hraběte ze Shelburne[4], což se setkalo s nesouhlasem Jiřího III. a vévody z Graftonu. Po pádu Shelburnova kabinetu se připojil k vládě svého přítele W. Pitta mladšího a stal se lordem strážcem tajné pečeti (1783-1784). V letech 1784-1787 byl místokrálem v Irsku. Ve spolupráci s Pittem se mu podařilo realizovat vládní záměry v Irsku a přes odpor opozice získal jako místokrál značnou popularitu, mimo jiné díky své přátelské povaze. Cestou po severním Irsku se v létě 1787 zhoršil jeho zdravotní stav a zemřel následkem tuberkulózy v říjnu téhož roku.

Rodina

V roce 1776 se oženil s Mary Somerset (1756-1831), dcerou 4. vévody z Beaufortu. Měli spolu šest dětí, dědicem titulů byl nejstarší syn John Manners, 5. vévoda z Rutlandu (1778-1857), další synové lord Charles Manners (1780-1855) a lord Robert Manners (1781-1835) dosáhli v armádě hodnosti generála a zasedali v Dolní sněmovně.

Kromě politické kariéry pokračoval v rodinné tradici shromažďování uměleckých sbírek a podílel se také na stavebních úpravách rodového sídla Belvoir Castle (Leicestershire)

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ V parlamentu zastupoval prestižní volební obvod Cambridge University. Když přešel do Sněmovny lordů, v Cambridge podporoval kandidaturu svého přítele W. Pitta mladšího, který tu však neuspěl. Souběžně vévoda z Rutlandu prosadil svého bratra lorda Roberta Mannerse jako poslance za hrabství Cambridgeshire

Reference

  1. ↑ a b Kindred Britain.
  2. ↑ a b c d e f Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ LOUDA, Jiří: Coats of Arms of the Knighst of the Order of the Garter; Univerzita Palackého, Olomouc, 2020; s. 408 ISBN 978-80-244-5621-8]
  4. ↑ Personální obsazení funkce lorda nejvyššího hofmistra na webu British History Online dostupné online

Externí odkazy

Zdroj