Charles Alexandre Lesueur

Charles Alexandre Lesueur
Narození 1. ledna 1778
Le Havre, FrancieFrancie Francie
Úmrtí 12. prosince 1846 (ve věku 68 let)
Sainte-Adresse, departement Seine-Maritime
Národnost francouzská
Povolání kurátor sbírky, objevitel, zoolog, přírodovědec a malíř
Ocenění rytíř Řádu čestné legie (1845)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Alexandre Lesueur (1. ledna 1778 v Le Havru – 12. prosince 1846 Sainte-Adresse, departement Seine-Maritime) byl francouzský přírodopisec, umělec a badatel.

Životopis

Byl synem Jean-Baptista Denise, zaměstnance Admirality v Le Havru, a Charlotte Thieullentové, dcery námořního kapitána. Přes svá studia na koleji v rodném městě byl v oboru malířství a přírodních věd v podstatě samoukem.

Baudinova expedice

V roce 1800 vstoupil do francouzského námořnictva, aby se zúčastnil Baudinovy expedice (1801), jejímž úkolem bylo zmapovat australské pobřeží. Jelikož místa výtvarníků a přírodopisců byla již obsazena, byl na loď Géographe přidělen jako dělostřelecký pomocník.[1] Kapitán lodi Nicolas Baudin (1754–1803) záhy rozpoznal jeho výtvarný talent a jmenoval jej oficiálním výtvarníkem výpravy. Díky svým výtvarným schopnostem a přírodovědeckým znalostem se Lesueur brzy přičlenil k vědecké části výpravy a po úmrtí jejího zoologa Reného Maugého (1757–1802) zaujal jeho místo. Společně s Françoisem Péronem (1775–1810) sesbírali přes 180 000 zoologických vzorků, z nichž přes 2500 bylo dosud neznámých. Podílel se též na průzkumu rostlinstva a živočišstva ostrova Mauricius. Byly po něm pojmenovány ostrov Lesueur v Indickém oceánu a mys Lesueur se stejnojmennou horou na západě Austrálie.

Po návratu do Paříže se podílel na vydání knihy Voyage de découvertes aux Terres australes (Objevitelské cesty v Jižních zemích),[2] kterou doprovodil ilustracemi,[3] a doprovázel Francoise Peróna do Nice a do Cérilly, což byly poslední Perónovy cesty před tím, než podlehl tuberkulóze. Před svou smrtí mu Perón odkázal všechny své rukopisy, aby zajistil jejich vydání.


Cesta do Ameriky

V listopadu 1815 odcestoval z Francie do Spojených států. Ve Filadelfii se spojil s francouzsko-americkým ornitologem, přírodovědcem a malířem Johnem Jamesem Audubonem. Výsledky jejich zoologické dokumentační práce posílal pařížskému Národnímu přírodovědnému muzeu, jehož byl korespondujícím členem.

V letech 1825–1837 pobýval v Owenově socialistické komunitě Nová Harmonie ve státě Indiana. V rámci tohoto pobytu prováděl poznávací cesty po blízkém i vzdálenějším okolí a kreslil tamější městečka a jejich obyvatele. Vykonal též několik výprav do oblasti Mississippi, z nichž poslal do Paříže množství vědeckých vzorků.

Roku 1836 se Lesueur vrátil do Francie a usadil se v Sainte-Adresse u Le Havru. Navázal na svá studia geologie a paleontologie oblasti Le Havru, která započal v roce 1814 před svým odjezdem do USA. V roce 1845 se stal kurátorem sbírek Přírodovědného muzea v rodném Le Havru. Devět měsíců poté, 12. prosince 1846, Charles Alexandre Lesueur náhle zemřel. Byl pochován v Sainte-Adresse.

Odkaz

Lesueurovo souborné dílo, které muzeum vydalo v prvním desetiletí 20. století, čítá přes 60 knih včetně výsledků jeho zoologických, geologických, historických a archeologických bádání.

Eponyma

Po Lesueurovi byl pojmenován jeden druh žáby, dva druhy ještěrek a jeden druh medúzy, jejíž pojmenování sdílí společně s Francoisem Perónem, dalším členem Baudinovy expedice.

  • Litoria lesueurii (Duméril & Bibron, 1841) – rosnice Lesueurova (rosničkovití)[4]
  • Amalosia lesueurii (Duméril & Bibron, 1836) (pagekonovití)[5]
  • Intellagama lesueurii (Gray, 1831) – agama kočinčinská (agamovití)[5]
  • Phyllorhiza peronlesuerui Goy 1990 – medúza kořenoústka (Mastigiidae)[6]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Charles Alexandre Lesueur na anglické Wikipedii, Charles Alexandre Lesueur na francouzské Wikipedii a Charles Alexandre Lesueur na polské Wikipedii.

  1. ↑ Bonnemains (1989) citováno Damkaerem (2002) : 216.
  2. ↑ François Péron, Voyage de découvertes aux terres australes, exécuté sur les corvettes le Géographe, le Naturaliste et la goëlette le Casuarina, pendant les années 1800, 1801, 1802, 1803 et 1804, tome premier, Imprimerie nationale, Paris, 1807 (online)
  3. ↑ Charles-Alexandre Lesueur, N. Petit, llustrations de Voyage de découvertes aux terres australes exécuté sur les corvettes "Le Géographe", "Le Naturaliste"et la goëlette "Le Casuarina"pendant les années 1800, 1801, 1802, 1803 et 1804 (online)
  4. ↑ Beolens B, Watkins M, Grayson M. 2013. The Eponym Dictionary of Amphibians. Exeter, England: Pelagic Publishing Ltd. xiii + 262 pp. ISBN 978-1-907807-41-1. ("Lesueur", p. 124).
  5. ↑ a b Beolens B, Watkins M, Grayson M. 2011. The Eponym Dictionary of Reptiles. Baltimore: Johns Hopkins University Press. xiii + 296 pp. ISBN 978-1-4214-0135-5. ("Lesueur", p. 156).
  6. ↑ Collins, A. G.; Jarms, G.; Morandini, A. C. (2019). World List of Scyphozoa. Phyllorhiza peronlesueuri Goy, 1990. Accessed through: World Register of Marine Species at: http://www.marinespecies.org/aphia.php?p=taxdetails&id=287185 on 2019-04-16

Externí odkazy

Literatura

  • David M. Damkaer, The copepodologist's cabinet : a biographical and bibliographical history [Premier volume. Aristotle to Alexander von Nordmann : (330 B.C. à A.D. 1832)], American Philosophical Society (Philadelphie), collection Memoirs of the American Philosophical Society held at Philadelphia for promoting useful knowledge, 2002, xix + 300. Trésors des muséums de France, 189 p., ISBN 978-0-87169-240-5 (anglicky)
  • Josephine Mirabella Elliott and Jane Thompson Johansen, Charles-Alexandre Lesueur: Premier Naturalist and Artist, New Harmony, Indiana, 1999. (anglicky)
  • Claus Nissen: Die zoologische Buchillustration. Ihre Bibliographie und Geschichte. Vol. I: Bibliographie. Anton Hiersemann, Verlag 1969, str.252. (německy)
  • R. W. G. Vail, The American Sketchbooks of Charles Alexandre Lesueur, 1816–1837, American Antiquarian Society, 1938. (anglicky)
  • Cédric Crémière et Gabrielle Baglione, Lesueur, Peintre voyageur, Un trésor oublié, coll. Très Grande Bibliothèque Thalassa, Éditions de Conti, Paris, 2009 (ISBN 9782351030110) (francouzsky)

Zdroj