Céčka

Céčka jsou plastové výlisky ve tvaru písmena C, původně vyráběné jako součásti závěsů do oken a dveří, které se v 80. letech 20. století staly u československých dětí a dorostenců, zvaných také Husákovy děti, cenným sběratelským artiklem. Kolem céček se spontánně rozpoutalo doslova šílenství – „céčková horečka“. V podmínkách tzv. normalizace vyjadřovalo jejich vlastnictví sociální status držitele. V roce 2010 se na českém trhu céčka objevila znovu – jistá firma je vyrábí a dodává do obchodních řetězců prodejen s hračkami.^[1]

Praktiky spojené s céčky

Tyto plastové výlisky ve tvaru písmene „C“ (o velikosti kolem 1,5 cm), které bylo možno secvaknutím řetězit, sloužily:

• na hraní,
• jako módní doplněk
• platidlo pro výměnný obchod
• sázka do hry čára

Směnný obchod

Spolu s tím, jak se na trhu objevily i jiné tvary céček (S, 3, B, D, E, §, …), popřípadě jiné materiály, z kterých céčka byla vyrobena (perleť, průhledný plast, fosforeskující plast), byly stanoveny „směnné kurzy“ mezi těmito vzácnějšími kusy, kde „zúčtovací jednotkou“ bylo jedno céčko z běžného plastu.

Čára

S céčky děti hrály tzv. čáru – hazardní hru, při níž se céčka nebo svazky z nich zřetězené házely k pro tento účel označené čáře a ten, kdo k ní dohodil nejblíže, vyhrál céčka ostatních hráčů. Hra byla doplněna o dodatečná pravidla (která se mohla lokálně lišit), například, že v případě, kdy byla céčka dvou nebo více hráčů ve stejné vzdálenosti od sebe, následoval „rozstřel“, kdy pouze tito hráči hodili ještě jednou a vítěz bral všechno.

Odkaz v kultuře

Fenomén céček byl silný a lze jej zaznamenat například v textu písně "Céčka, sbírá céčka" z roku 1984 tehdejší české diskotékové hvězdy Michala Davida.

Céčka jsou dvakrát zmíněna i v písni Pochodové cvičení od písničkáře Slávka Janouška.^[2]

Okradení dívek o céčka je zmíněno ve Velkém pitavalu z malé republiky Ivo Jahelky.^[3]

Související články

• Mončičák

Reference

Zdroj