Budníček menší

Jak číst taxoboxBudníček menší
alternativní popis obrázku chybí
Budníček menší
Zpěv budníčka menšího
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Podřád zpěvní (Passeri)
Infrařád Passerida
Nadčeleď Sylvioidea
Čeleď budníčkovití (Phylloscopidae)
Rod budníček (Phylloscopus)
Binomické jméno
Phylloscopus collybita
(Viellot, 1817)
Mapka s rozšířením 1) Hnízdní oblasti 2) Hnízdní oblasti s malým množstvím zimujících jedinců 3) Hnízdní oblasti s obvyklými případy přezimování 4) Zimoviště s nehnízdícími jedinci 5) Oblasti s ojedinělým výskytem, a to pouze ve vhodných lokalitách (oázách, zavlažované hospodářské půdě)
Mapka s rozšířením
1) Hnízdní oblasti
2) Hnízdní oblasti s malým množstvím zimujících jedinců
3) Hnízdní oblasti s obvyklými případy přezimování
4) Zimoviště s nehnízdícími jedinci
5) Oblasti s ojedinělým výskytem, a to pouze ve vhodných lokalitách (oázách, zavlažované hospodářské půdě)
Mapka s rozšířením
1) Hnízdní oblasti
2) Hnízdní oblasti s malým množstvím zimujících jedinců
3) Hnízdní oblasti s obvyklými případy přezimování
4) Zimoviště s nehnízdícími jedinci
5) Oblasti s ojedinělým výskytem, a to pouze ve vhodných lokalitách (oázách, zavlažované hospodářské půdě)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Budníček menší (Phylloscopus collybita) je malý druh pěvce z čeledi budníčkovitých (Phylloscopidae).

Taxonomie

Rozlišuje se celkem 6 poddruhů. Dříve byli mezi nimi uváděni i budníček iberský (Phylloscopus ibericus), b. kanárský (P. canariensis) a b. černonohý (P. sindianus), v současnosti jsou však považováni za samostatné druhy.[2][3]

  • Phylloscopus collybita collybita (Vieillot, 1817) – severozápadní Afrika, západní Evropa včetně Britských ostrovů, Dánsko, jižní Švédsko a dále střední Evropa východně do Běloruska
  • Phylloscopus collybita abietinus (Nilsson, 1819) – střední Skandinávie a severovýchodní Rusko po Pečoru, na jihu do středního Německa, Polska a k Černému moři
  • Phylloscopus collybita tristis (Blyth , 1843) – Rusko východně od Pečory
  • Phylloscopus collybita brevirostris (Strickland, 1837) – Turecko
  • Phylloscopus collybita cacasicus (Loskot, 1991) – Kavkaz
  • Phylloscopus collybita menzbieri (Shestoperov, 1937) – severní Írán

Popis

Velmi malý pták dorůstající sotva 10–12 cm. Hmotnost samce se pohybuje v rozmezí 7–8 g, samice mezi 6–7 g. Svrchu je jednolitě hnědozelený a zespodu špinavě bílý se žlutavým nebo béžovým odstínem na hrdle a hrudi.

V porovnání s podobným budníčkem větším (Phylloscopus trochilus) je o něco menší a celkově tmavší. Liší se tmavýma nohama, tenkým tmavým zobákem, většinou krátkým a nevýrazným nadočním proužkem a krátkým přesahem ručních letek.[4]

Hlas

Vábí hvízdavým „hvít“, zjara se ozývá také tlumeným „trrt–trrt“. Zpěv je tvořen několikrát opakovaným „cilp–calp“.[2][4]

Rozšíření

Hnízdní areál budníčka menšího sahá od západní Evropy východně po Kolymu na Sibiři, s izolovanými populacemi v severozápadní Africe, Turecku a Íránu. Je převážně tažný, se zimovišti ve Středomoří, subsaharské Africe, Přední Asii a Indii. Ojediněle zimuje i v západní a střední Evropě.[2][5]

Výskyt v Česku

V České republice hnízdí početně na celém území, od nížin až do 1420 m n. m. Celková početnost se v posledních desetiletích pomalu zvyšuje; v letech 1985–89 byla odhadována na 800 000–1,6 milionu párů, v období let 2001–03 na 900 000–1,8 milionu párů.

Jarní přílet probíhá od března do dubna, odlet hlavně v průběhu září a října. Několik jedinců na našem území pravidelně zůstává i přes zimu (v letech 1982–85 šlo každoročně o 40–60 ptáků).[2]

Biotop

Vyhledává především světlé listnaté a smíšené lesy se středně hustým keřovým patrem, často se vyskytuje také v městských parcích a zahradách.[2][4]

Potrava

Živí se hlavně hmyzem, jeho larvami a vajíčky, nejvíce dvoukřídlými, motýly a blanokřídlými. Občas požírá také pavouky a některé další členovce a v létě a na podzim i bobule a jiné plody. Potrava mláďat v moskevské oblasti byla tvořena z 30 % komáry, z 22 % motýly, z 11,5 % zlatoočkami, z 10 % housenkami, z 9 % mouchami a z 11,6 % jiným hmyzem. Potravu sbírá nejčastěji v korunách stromů a keřů, často i při třepotavém letu, méně na zemi nebo z povrchu vodní hladiny.[2]

Hnízdění

Hnízdo se snůškou
Phylloscopus collybita collybita

Hnízdí monogamně, občas se objevují i případy polygynie. Samci jsou během hnízdního období silně teritoriální a ze svého revíru dokáží vyhnat i vetřelce několikrát většího než jsou oni sami (např. sojku obecnou). Hnízdo je na zemi nebo těsně nad ní ve vysoké trávě, kopřivách, mladých stromcích, keřích apod. Jde o kulovitou stavbu s vletovým otvorem na boku, postavenou z větviček, listí, stébel, mechu, lišejníků, jehličí a kořínků. Vnitřek je téměř vždy vystlán peřím. Stavba trvá přibližně 1 týden, staví pouze samice. Využito bývá obvykle jen pro jedno hnízdění, někdy v něm zahnízdí i podruhé. Hnízdí 1–2krát ročně od dubna do července. Snůška čítá 4–6 (2–3) bílých, drobně rudohnědě, fialově hnědě a hnědě skvrnitých vajec o rozměrech 15,22 × 11,90 mm. Snášena jsou denně. Inkubace začíná od snesení posledního vejce a trvá 13–14 dnů. Samec se na zahřívání vajec ani na následné péči o mláďata obvykle nepodílí, chrání však hnízdní revír před vetřelci. Mláďata opouštějí hnízdo ve stáří 13–15 dnů, ještě několik dnů poté jsou krmena a po 14–19 dnech se rodina rozpadá. U 112 snůšek v ČR a na Slovensku byla hnízdní úspěšnost 63 %. Pohlavní dospělosti dosahují ve 2. kalendářním roce. Nejvyšší známý věk v ČR je 6 let, 1 měsíc a 13 dnů.[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chiffchaff na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. ↑ a b c d e f g HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7. 
  3. ↑ Gosler, A. & Clement P. (2006): Family Sylviidae (Old World Warblers). In: del Hoyo, J.; Elliott, A. & Christie, D. A. (eds): Handbook of Birds of the World (Vol.11: Old World Flycatchers to Old World Warblers). Lynx Edicions, Barcelona. ISBN 978-84-96553-06-4
  4. ↑ a b c SVENSSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7. 
  5. ↑ CEPÁK, J. a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6. 
  • Dungel J., Hudec, K. (2001): Atlas ptáků České a Slovenské republiky; str. 196. Academia, Praha. ISBN 978-80-200-0927-2

Externí odkazy

Zdroj